Léčba idiopatické skoliózy nad 40 stupňů (Cobb) v období růstu je předmětem diskuse ohledně indikace ke konzervativní nebo chirurgické léčbě. Vývoj křivky závisí na stupni frontální a sagitální deformity, rotaci obratlů, rigiditě křivky, skeletálním věku, věku a pohlaví pacienta, rodinné frekvenci skoliózy a lokalizaci křivky. U skoliózy nad 40 stupňů je progrese rychlá a možnosti úspěšné konzervativní léčby ortézou se v období růstu snižují. K progresi dochází častěji u hrudní a dvojité velké skoliózy, zejména u mladých pacientů (Risserův příznak 0 a 1). Prediktivními faktory úspěšné léčby ortézou jsou korekce skoliózy a rotace; zhoršení obou během léčby ortézou vede ke špatným výsledkům. Důležité je hodnocení flexibility sagitálního profilu a primární korekce 30-50 % v ortéze během 3 měsíců. Operační korekce malých primárních křivek zkracuje délku fúze, dobu operace a krevní ztráty a následuje snížení zatížení přilehlých obratlových segmentů ve srovnání s dlouhými fúzemi nutnými u strukturálnějších a dvojitých velkých skolióz. Zatím není možné rovnocenně posoudit četnost výskytu fenoménu „klikového hřídele“ a nutnou léčbu u mladých pacientů (Rissersign 0 a 1) léčených pouze dorzální instrumentací, ale v těchto případech lze zvážit dočasnou léčbu ortézou.