V květnu 2005 se Nick v New Yorku věnoval kariéře dýdžeje. Anthony,nyní jedenáctý hrabě ze Shaftesbury, se pilně vrhl do úkolu řídit panství – ale vzal si přestávku a odletěl do New Yorku, kde se k bratrům připojili jejich nevlastní sourozenci Fred a Cecilie.
„Byla to pro nás všechny velmi zvláštní příležitost být pohromadě,“ vzpomínáNick. „Všichni jsme se potloukali v dýdžejské kabině. Anthony se necítil dobře, a tak se vrátil do bytu mé sestry v Greenwich Village. Po svém DJ setu jsem z klubu odešel. Sotva jsem položil hlavu na polštář, zazvonil mi v šest ráno telefon, byla to moje sestra. „Přijď rychle,“ řekla. Přijel jsem do nemocnice svatého Vincenta a ona i můj bratr stáli venku a plakali. „Anthony zemřel,“ řekli. Byla to neuvěřitelně těžká chvíle.“
Infarkt přišel bez varování. Anthony – vyučený účetní, který nebyl známý jako pařmenský typ – se ráno probudil a zemřel při snídani před televizí. „Právě si uzavřel životní pojištění, takže podstoupil kompletní lékařskou prohlídku a byl mu vystaven čistý zdravotní průkaz,“ říká Nick. „Byl to naprostý šok.“
Najednou se Nickova cesta po zbytek života změnila: „Jako sekundant jsem měl kompas nastavený jinam než na Svatého Jiljí,“ říká. „To musel vyřešit můj bratr. Ale po této dvojnásobné tragédii jsem cítil, že se sem musím vrátit a postavit se na nohy.“ Opustil New York a vrátil se do Anglie.
Štěstí se k němu začalo obracet, když potkal Dinah Streifeneder, půvabnou a bystrou veterinářku narozenou v Mnichově, která je o rok mladší než on.
Pár se vzal v roce 2010 poté, co ji požádal o ruku před domem svatého Gilese. „S poněkud lehkomyslným dobrodružstvím jsme si prostě řekli, že budeme žít v tomhle velkém rozpadajícím se domě s kbelíky na zachytávání vody, která padá střechou,“ říká Nick. „A uprostřed toho všeho bláznovství se nám narodily tři děti.“ Anthony, Viva a Zara se narodili v letech 2011, 2012 a 2014. Současně začal studovat rodinnouhistorii. „Začal jsem vstřebávat všechny ty informace a uvědomil jsem si, jakéúžasné dědictví má moje rodina a že jsem hrdý na to, že jsem součástí této historie. To mě hodně inspirovalo,“ říká.
Mezitím Nick prozkoumal dům. „Začal jsem se v tom šťourat; stalo se to pro mě velmi pozitivním místem,“ vzpomíná. „Vytvořil jsem si k němu fantastickývztah. Nevnímal jsem ho jako strašidelný nebo tísnivý. Jak rostla úroveň mého poznání, zcela se změnilo mé myšlení. V mé hlavě se dům měnil z problému v obrovskou příležitost.“
Co vše změnilo, říká, bylo uvědomění, že část domu lze využít ke generování příjmů, ne ho jen pohltit. Hedevypracoval plán na renovaci křídla, kde by žila jeho rodina, a zároveň přeměnil reprezentační prostory na oslnivé prostory pro akce, jako jsou svatbya konference. Mezitím byl celý dům stavebně stabilizován, ale velké části interiéru zůstávají opuštěné – projekt pro jejich děti, říká žertem Nick. (Při financování rekonstrukce se spoléhal na bankovní úvěry a prostředky ze svého dědictví, které zahrnuje rozsáhlé nemovitosti v Severním Irsku, jako je LoughNeagh, 19 km dlouhé a 9 km široké jezero, které je největší sladkovodní plochou ve Spojeném království.)
S pomocí svých architektů, Philip Hughes Associates, byla většina těžkých infrastrukturních prací – nové rozvody, elektřina a střešní krytiny – dokončena za pouhých 15 měsíců. Vzhledem k rozsahu celého projektu je to docela překvapivé. Rozsáhlé práce byly provedeny také na pozemku, včetně výsadby komplikované zahrady. Když se práce blížily ke konci, Ashley-Coopersovi narazili na zázračný nález: odlitek sochy Anterose na Piccadilly Circus. Jedním z nejúchvatnějších okamžiků v procesu obnovy katedrály svatého Gilese byl den, kdy byla socha instalována a umístěna – s přídí namířenou zpět na Piccadilly Circus. „Bylo to nesmírně uspokojující,“ říká 12. hrabě ze Shaftesbury.