Kdyby si Blanche Monnierová nevybrala špatného budoucího manžela, historie by možná její existenci nezaznamenala. Vybrala si totiž někoho, koho její matka neměla ráda. Ve skutečnosti se madam Monnierové nelíbil dceřin milostný zájem natolik, že dívku zavřela do malého pokoje, dokud si to Blanche nerozmyslela. Blanche zůstala u své volby i poté, co měla 25 let na přemýšlení o svém rozhodnutí, zatímco žila ve stejném malém pokoji. Možná by byla ochotná vydržet ještě déle, nebýt pařížského generálního prokurátora, který Blanche z vězeňské cely propustil.
Blanche byla kdysi krásná francouzská společenská dáma z vážené rodiny. V roce 1876, když jí bylo 25 let, se mladá Monnierová zamilovala do staršího právníka, který žil nedaleko, a chtěla se za něj provdat. Z tohoto rozhodnutí však byla nešťastná její matka, a tak se postavila proti vůli své dcery. Madam Monnierová tvrdila, že si její dcera nemůže vzít „nemajetného právníka“, a využila všech prostředků, aby takovému sňatku zabránila. Snažila se Blanche změnit názor, zakázat jí její rozhodnutí, intrikovala proti ní, ale bez úspěchu. Mladá žena neměla v úmyslu splnit matčino přání.
Blanche Monnierová před svým utrpením.
Jako by Blanche náhle zmizela z povrchu zemského, nebo alespoň z Paříže. Nikdo z jejích přátel nevěděl, kde je. Její matka a bratr ji oplakávali a pokračovali ve svém každodenním životě. Brzy se na Blanche zapomnělo. Uplynuly roky, její milovaný právník zemřel a Blanchein osud zůstal záhadou. Až do jednoho dne roku 1901, kdy pařížský generální prokurátor obdržel podivný anonymní vzkaz:
„Pane generální prokurátore: Mám tu čest Vás informovat o mimořádně závažné události. Mluvím o staré panně, která je zavřená v domě madam Monnierové, napůl vyhladovělá a žije na hnijícím podestýlce už pětadvacet let – jedním slovem ve vlastní špíně.“
Takové tvrzení bylo pro policii šokující. Byl to obludný scénář a nikdo nemohl uvěřit, že by madam Monnierová byla něčeho takového schopna. Byla to v Paříži vážená občanka z aristokratické rodiny, oceněná za štědré příspěvky městu Výborem dobrých prací.
Na prohlídku domu byli vysláni policisté, a přestože jim byl vstup nejprve odepřen, vyrazili dveře a dostali se dovnitř. Prohledali dům a objevili malou, tmavou, zapáchající místnost ve druhém patře. A když vypáčili okna, byla tam Blanche Monnierová.
Mademoiselle Blanche Monnierová: 23. května 1901 policejní komisař vypáčil dveře a v tmavé místnosti se zamčenými okenicemi objevil ženu ležící na posteli uprostřed špíny. Vyzáblé stvoření s bohatými černými vlasy, které zakrývaly její nahotu.
Nebo alespoň to, co z ní zbylo. Pokrytá jídlem a výkaly, s brouky všude kolem postele a podlahy, byla padesátiletá Blanche vážící sotva padesát kilo. Vůbec se nepodobala člověku. Podvyživená, s nedostatkem slunečního světla a 25 let odříznutá od jakéhokoli sociálního kontaktu vypadala Blanche jako vyděšené zvíře, když ji policisté vyvedli ven. Její matka byla okamžitě zatčena, ale po pouhých 15 dnech ve vězení zemřela. Před smrtí se k nelidskému zacházení s dcerou přiznala.
Policie byla ohromena a znechucena. Jeden z nich to komentoval: „Nešťastná žena ležela zcela nahá na shnilé slaměné matraci. Všude kolem ní se tvořila jakási krusta z výkalů, úlomků masa, zeleniny, ryb a zkaženého chleba… Viděli jsme také ústřicové mušle a po posteli madam Monnierové běhali brouci. Vzduch byl tak nedýchatelný, zápach, který místnost vydávala, byl tak silný, že pro nás bylo nemožné zůstat déle, abychom mohli pokračovat ve vyšetřování.“
Článek v New York Times uveřejněný 9. června 1901 uvádí: „Čas plynul a Blanche už nebyla mladá. Advokát, kterého tolik milovala, zemřel v roce 1885. Po celou tu dobu byla dívka zavřená v osamělém pokoji a krmená zbytky z matčina stolu – pokud vůbec nějaké jídlo dostávala. Jejími jedinými společníky byly krysy, které se shromažďovaly, aby sežraly tvrdé kůrky, jež házela na podlahu. Do její kobky nepronikl ani paprsek světla a o tom, co vytrpěla, se lze jen domnívat.“
Blanchein bratr Marcel byl nejprve odsouzen k patnácti měsícům vězení, ale později byl propuštěn, protože nikdy fyzicky neomezoval pohyb své sestry. Dokonce prohlásil, že to byla její volba, aby se nehýbala, a ne že jí nebylo dovoleno odejít. Ačkoli skutečný autor vzkazu, který Blanche zachránil, nebyl nikdy nalezen, někteří lidé se domnívají, že to byl Marcel.
Související příběh od nás: Emily Davisonová byla britská sufražetka, která se poté, co byla devětkrát uvězněna, vrhla pro svou věc před králova koně
Jako Blanche byla přijata do psychiatrické léčebny. Do společnosti se již nikdy nevrátila. Žila až do roku 1913 a zemřela v sanatoriu v Bois.