Džungarská pánev, čínsky (pchin-jinem) Zhunga’er Pendi nebo (wade-gilesovskou romanizací) Chun-ko-erh P’en-ti, konvenčně Džungarská pánev, rozsáhlá pánev v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang, severozápadní Čína.
Pánev se nachází mezi mongolským pohořím Altaj na čínsko-mongolské hranici na severu a pohořími Borohoro (Poluokenu) a Eren Habirga na jihu; ta vybíhají na východ a západ bezprostředně na sever od Tien-šanu („Nebeského pohoří“). Na východě, respektive jihovýchodě je kotlina ohraničena pohořími Baytag Bogd (Baytik) a Bogda. Západní hranici pánve vymezují džungarská pohoří Alatau a Tarbagataj (Ta’erbahatai), která ji oddělují od jezerní sníženiny Balkaš v Kazachstánu.
Hlavním průsmykem západních pohoří je tzv. džungarská brána (Junggar Men), která vede k jezeru Alaköl a jezeru Balkaš v Kazachstánu. Na úplném severu se řeka Irtyš (Ertix) vlévá do jezera Zajsan přes hranice s Kazachstánem. Jinak je Džungarská kotlina oblastí vnitřního odvodňování, řeky z Altaje se vlévají do jezera Džili a řeky z jižních pohoří do jezer Manasi nebo Aibi (Ebinur) v nížinné sníženině bezprostředně jihovýchodně od Džungarské brány. Celá deprese leží v nadmořské výšce mezi 1 650 a 3 300 stopami (500 a 1 000 m), s obecným sklonem od severovýchodu k jihozápadu, kde jezero Aibi leží v nadmořské výšce o něco větší než 620 stop (190 m).
Oblast je velmi suchá a ročně zde spadne pouze 6-12 palců (150-300 mm) srážek. Vyskytují se zde také velké teplotní extrémy. Okolní hory však dostávají mnohem více srážek a mnoho severních pohoří a Altaj jsou zalesněné. Centrální východní část pánve je pouští (Džungarská Gobi), ale není zcela neúrodná. Obklopují ji pásma stepí (travnatých plání) a polostepí zavlažovaných sezónními vodními toky, které často ústí do slaných bažin. V povodí je jen málo řek.
Obyvatelstvo tvoří převážně Ujguři a různé turkické nebo mongolské národy. Jedinými čínskými (chanskými) obyvateli jsou průmysloví dělníci a osadníci na jižních oázách a státních farmách
.