Na hřišti prošel baseball v 50. letech 20. století bouřlivým desetiletím. Návštěvnost na jeden zápas v první lize klesla v letech 1950 až 1959 přibližně o 2 600 fanoušků. Návštěvnost nižších lig klesla o více než polovinu a Kongres vyšetřoval několik aspektů hry a dokonce ohrozil rezervní klauzuli, která vázala hráče k týmům. Na hřišti však některé z největších baseballových hvězd začaly nebo pokračovaly v kariéře, protože ve hře pokračovala integrace afroamerických hráčů.
Úspěch týmu
Dodgers byli v letech 1950 až 1959 nejúspěšnějším týmem Národní ligy, získali pět pennantů a v letech 1955 a 1959 titul mistra světa. Giants a Braves získali po dvou pennantech a jednom titulu ve Světové sérii. V Americké lize pokračovali New York Yankees v dominanci, která začala v éře Babe Rutha ve 20. letech. V roce 1954 zvítězil Cleveland a v roce 1959 Chicago White Sox. Všechny ostatní zápasy vyhráli Yankees. V letech 1950 až 1953 získali Yankees tituly ve Světové sérii, v letech 1956 a 1958 pak znovu.
Hvězdní pálkaři
Budoucí členové Síně slávy, jako například outfieldisté Hank Aaron, Mickey Mantle a Willie Mays, začali svou kariéru v 50. letech. Tato dekáda byla obzvláště vděčná pro chytače, protože Roy Campanella z Dodgers a Yogi Berra z Yankees získali po třech oceněních pro nejužitečnějšího hráče ligy. K individuálním vrcholům patřila Mantleova sezóna s trojitou korunou v roce 1956, během níž vedl Americkou ligu s 52 homeruny, 130 RBI a pálkařským průměrem 0,353. Ralph Kiner vedl Národní ligu v počtu homerunů třikrát, ale Mays jich v roce 1955 dosáhl nejlepšího ligového výkonu desetiletí – 51.
Hvězdné obraty
Mays se také postaral o nejpamátnější obranný zákrok 50. let. Ve Světové sérii 1954 vystopoval letící míč v hloubi středního pole zády k metě a pak se otočil o 180 stupňů, aby míč hodil zpět do pole. O dva roky později se nejpamátnějším momentem na kopci stal Don Larsen z Yankees. Stal se prvním nadhazovačem, který ve Světové sérii hodil perfektní zápas.
Nadhazovací esa
Cy Youngova cena byla původně udělována v roce 1956 nejlepšímu nadhazovači hlavní ligy – samostatné ceny Americké a Národní ligy se začaly udělovat v roce 1967. Prvním držitelem se stal Don Newcombe z týmu Dodgers. Měl bilanci 27-7, průměr 3,06 získaných bodů a získal také cenu pro nejužitečnějšího hráče ligy. V roce 1950 se Jim Konstanty z Phillies stal prvním nadhazovačem, který získal trofej pro nejužitečnějšího hráče ligy, když měl bilanci 16-7, průměrný průměr 2,66 a 22 záchran. Robin Roberts, rovněž z týmu Phillies, dosáhl v roce 1952 nejlepšího počtu vítězství v jedné sezóně v tomto desetiletí, když vyhrál 28 zápasů.
Integrace pokračuje
Jackie Robinson se v roce 1947 stal prvním Afroameričanem hrajícím první baseballovou ligu. Na počátku padesátých let se hra integrovala pomalu, protože v roce 1953 mělo jen šest z 16 týmů afroamerického hráče. Teprve v roce 1959, kdy Red Sox použili Elijaha „Pumpsieho“ Greena jako pinch runnera, došlo k integraci všech prvoligových týmů. Přesto některé týmy omezovaly počet afroamerických hráčů na svých soupiskách z obavy, že si znepřátelí bílé fanoušky.
Going West
V letech 1903 až 1952 žádný prvoligový klub nezměnil město. Tato stabilita skončila v roce 1953, kdy se Boston Braves přestěhovali do Milwaukee. St. Louis Browns se přestěhovali do Baltimoru a v roce 1954 se z nich stali Orioles, zatímco Athletics se v roce 1955 přestěhovali z Philadelphie do Kansas City a stali se prvním prvoligovým týmem na západ od řeky Mississippi. Největší stěhování v tomto desetiletí však přišlo v roce 1957, kdy se Dodgers a Giants přestěhovali z New Yorku do Los Angeles, respektive do San Francisca, a v New Yorku tak zůstali pouze Yankees.