Charles Darwin je v mnoha zemích světa znám jako člověk, který vytvořil evoluční teorii. Jeho teorie si klade za cíl vysvětlit postupné změny, k nimž dochází v rámci druhů v průběhu generací, a také vznik nových druhů, když tlaky prostředí mají rozdílný vliv na reprodukční úspěch všech jedinců.
Darwinova teorie má dva aspekty, a to přírodní výběr a adaptaci, které společně utvářejí dědičnost alel (forem genu) v dané populaci. Darwin učinil následujících pět základních pozorování, z nichž lze vyvodit tři závěry.
Darwinova pozorování
- Všechny druhy mají tak velkou potenciální plodnost, že velikost jejich populace by se exponenciálně zvyšovala, kdyby se všichni narození jedinci úspěšně rozmnožovali.
- Populace mají tendenci zůstávat stabilní co do velikosti, s výjimkou sezónních výkyvů.
- Zdroje prostředí pro věci, jako je potrava a úkryt, jsou omezené.
- Jedinci populace se značně liší ve svých vlastnostech (do té míry, že žádní dva jedinci nejsou úplně stejní), což má vliv na jejich vlastní schopnost přežít a rozmnožovat se.
- Většina této variability je genetická, a je tedy dědičná.
Závěry vyvozené z pozorování
- Vzhledem k omezeným zdrojům probíhá mezi jedinci boj o existenci – často jen zlomek potomků přežije každou generaci a úspěšně se rozmnoží.
- Není to náhodný proces, který určuje, kteří jedinci se rozmnoží a kteří ne, protože to částečně závisí na genetické/dědičné výbavě těchto přeživších jedinců. Ti jedinci, jejichž dědičné vlastnosti nejlépe vyhovují danému prostředí, ve kterém žijí, budou mít pravděpodobně více potomků než ti, kteří nejsou tak dobře přizpůsobeni danému prostředí. To je podle definice přirozený výběr.
- Nerovná schopnost jedinců přežít a rozmnožovat se povede k postupné evoluci populace, přičemž příznivé vlastnosti se budou v průběhu generací kumulovat prostřednictvím přirozeného výběru.
Přirozený výběr utváří adaptace a rozlišuje mezi reprodukčními úspěchy jedinců. Adaptace jsou anatomické struktury, fyziologické procesy nebo vzorce chování, které přispívají k přežití předků díky jedinečné vhodnosti těchto znaků / vlastností (Crawford, 1998). Z evoluční teorie vyplývají tři klíčové závěry:
- Přirozený výběr je rozdílný úspěch v rozmnožování.
- Přirozený výběr probíhá prostřednictvím interakce mezi prostředím a variabilitou vlastní jednotlivým organismům tvořícím populaci.
- Produkt přírodního výběru při přizpůsobování populací organismů jejich prostředí.
Věci k zapamatování o evoluci
Tyto informace jsou převzaty z poznámek k přednáškám pro studenty 175.202 na Massey University, které napsal profesor Andy Lock. Pokud chcete být přesměrováni na stránky, kde je uveden úplnější výklad, klikněte sem.
- Evoluce není progresivní – Evoluce nemá za cíl produkovat nejkvalitnější produkty, snaží se pouze navrhovat adaptace, „které budou dělat práci“ co nejefektivněji a nejekonomičtěji. Proto evoluce používala „šablonu savců“ po celou dobu vývoje všech druhů savců – např. pětiprsté končetiny, mléčné žlázy, zakřivení páteře, stavba pánve – a provedla nezbytné modifikace, aby vyhovovala nice, ve které daný druh žil.
- Evoluce není argumentem pro zachování současného stavu – Evoluce nediktuje, proč jsou věci takové, jaké jsou. Je třeba si uvědomit, že některé vlastnosti zvířat mohou být kompromisem nebo vedlejším produktem evoluce nesouvisející adaptace.
- Evoluce poskytuje omezení – To, co bylo dříve, stanovuje fyzikální limity pro to, co můžeme dělat nyní. To se projevuje tím, že se některé věci učíme mnohem snadněji než jiné. V tomto smyslu evoluce také omezila, jaké věci jsme schopni vnímat a čemu věnovat pozornost.
- Evoluce poskytuje složitost z jednoduchosti – Druhy, které jsou na sobě navzájem potravně závislé (vztah predátor – kořist), se často dostávají do „závodů ve zbrojení“, protože se snaží překonat jeden druhého.
Klikněte sem pro odkaz na Darwinův „Původ druhů“
Prostředí evoluční adaptace
Altruismus
Sexuální výběr
Sociální funkce inteligence
Reference a bibliografie
Zpět na úvodní stránku
.