Co je Pompeho choroba?
Pompeho choroba (POM-pay), známá také jako glykogenóza II. typu nebo deficit kyselé maltasy, je vzácné genetické onemocnění, které vede k hluboké svalové slabosti. Onemocnění je způsobeno mutacemi v genu, který dává tělu pokyn k tvorbě enzymu zvaného kyselá alfa-glukosidáza (GAA). Za normálních okolností tělo používá tento enzym k rozkladu glykogenu (uloženého cukru) na glukózu (cukr). U Pompeho choroby však GAA chybí nebo je výrazně snížena, což způsobuje, že se v tělesných tkáních hromadí nadměrné množství glykogenu, což vede k závažnému poškození. Nejvíce jsou postiženy srdce a kosterní svaly.
Pompeho choroba je autozomálně recesivní onemocnění – to znamená, že každý z rodičů postiženého jedince musí předat jednu kopii mutovaného genu. To je jeden z důvodů, proč je toto onemocnění relativně vzácné – postihuje jednoho ze 40 000 lidí.
Jak nemoc probíhá?
Byly identifikovány dvě formy Pompeho choroby: těžká „dětská“ forma a mírnější „pozdní“ forma. Kojenecká forma onemocnění se obvykle objevuje během prvních měsíců života a postupuje rychle, s těžkou svalovou slabostí, srdečním selháním a často smrtí před dosažením jednoho nebo dvou let věku. Pozdní forma onemocnění (označovaná také jako juvenilní/dospělá forma) se objevuje po kojeneckém věku a postupuje pomaleji. Hlavním příznakem je svalová slabost a srdce je obvykle ušetřeno. Délka života se u lidí s touto formou onemocnění obvykle zkracuje kvůli slabosti dýchacích svalů.
Jak se onemocnění diagnostikuje?
Pompeho choroba se diagnostikuje pomocí screeningu běžných mutací v genu GAA, měřením hladiny enzymu GAA ve vzorku krve nebo svalovou biopsií. Po stanovení diagnózy se doporučuje konzultace s genetikem a vyšetření dalších členů rodiny.
Existuje nějaká léčba?
Úřad pro kontrolu potravin a léčiv v USA schválil alglukosidázu alfa (Myozyme) pro použití u pacientů s Pompeho chorobou. Myozyme je typem enzymové substituční terapie, jedná se o formu GAA – enzymu, který u této poruchy chybí nebo je jeho množství sníženo. Lék se obvykle podává formou intravenózní infuze každý druhý týden. Přípravek Myozyme byl pozoruhodně úspěšný ve zvrácení poškození srdečního svalu a v prodloužení délky života u osob s dětskou formou onemocnění. Léčba je však méně účinná u kosterního svalstva.
Lidé s Pompeho chorobou potřebují vysoce specializovanou péči různých specialistů, zejména když nemoc postupuje.
Jaké jsou klíčové oblasti výzkumu Pompeho choroby v NIAMS?
V posledních dvou desetiletích učinili výzkumníci z Národního institutu pro artritidu a muskuloskeletální a kožní onemocnění (NIAMS) – Dr. Paul Plotz, vedoucí oddělení NIAMS pro artritidu a revmatismus, a skupina vědců v jeho laboratoři pod vedením Dr. Niny Rabenové – významný pokrok směrem k pochopení Pompeho choroby. Ačkoli se původně doufalo, že enzymová substituční terapie by mohla Pompeho chorobu vyléčit, skupina NIAMS zjistila, že kosterní svalstvo je vůči této léčbě rezistentní. Toto zjištění bylo učiněno na myších modelech onemocnění, které byly vytvořeny v laboratoři; tyto modely jsou nyní používány po celém světě vědci, kteří se podílejí na výzkumu a vývoji Pompeho terapie.
Skupina zaměřuje své současné úsilí na využití nových informací ke zlepšení léčby rezistentních svalových vláken. Tyto studie jsou částečně financovány na základě dohody o spolupráci ve výzkumu a vývoji (CRADA) se společností Genzyme, která vyrábí Myozyme.
Skupina NIAMS nedávno odhalila nové poznatky týkající se buněčných defektů u Pompeho choroby. V mnoha buňkách kosterního svalu u pacientů s Pompeho chorobou a u myší identifikovali struktury, které se jeví jako velké sbírky buněčných zbytků, které by měly být dopraveny do lysozomů, „recyklačních center“ buňky, a zpracovány v nich. Tyto zbytky by za normálních okolností byly v lyzozomech rozloženy na stavební kameny, které buňka používá k udržení své kondice – aminokyseliny ke stavbě bílkovin, cukry jako glukóza k zajištění energie a mastné kyseliny ke stavbě membrán a k zajištění energie. Nejenže tedy byly lysozomy plné glykogenu, který nemohl být stráven, ale další materiály se hromadily venku – nemohly se dostat na místo recyklace. Toto nahromadění vypadalo jako druh materiálu, který je normálně přenášen do lysozomů pozoruhodným systémem zvaným „autofagie“ – což doslova znamená sebepožírání. Tento systém vybírá opotřebované části buněk, aby je dopravil do lysozomů k recyklaci. Dr. Raben rozpoznal, že tento systém sběru a recyklace v Pompeho kosterním svalu nefunguje správně a že namáhaná recyklační centra jsou zřejmě přetížená. Skupina NIAMS v současné době testuje nové strategie zásahu do Pompeho choroby zkoumáním způsobů modulace autofagického mechanismu.
Posláním Národního institutu pro artritidu a muskuloskeletální a kožní onemocnění (NIAMS), který je součástí Národních institutů zdraví (NIH) Ministerstva zdravotnictví a lidských služeb, je podpora výzkumu příčin, léčby a prevence artritidy a muskuloskeletálních a kožních onemocnění, vzdělávání základních a klinických vědců pro provádění tohoto výzkumu a šíření informací o pokroku ve výzkumu těchto onemocnění. Další informace o NIAMS získáte na telefonním čísle informačního střediska 301-495-4484 nebo 877-22-NIAMS (bezplatné volání) nebo na webových stránkách NIAMS https://www.niams.nih.gov.
Tyto informace vypracoval Národní institut pro artritidu a muskuloskeletální a kožní onemocnění, Národní institut zdraví.
Národní institut pro artritidu a muskuloskeletální a kožní onemocnění. Pompeho choroba. Dostupné na: https://www.niams.nih.gov/Health_Info/Pompe_Disease/default.asp. Přístup 9. ledna 2014.
Informace v tomto dokumentu slouží pouze pro všeobecné vzdělávací účely. Nejsou určeny k nahrazení osobního odborného poradenství. Přestože byly informace získány ze zdrojů považovaných za spolehlivé, společnost MedLink Corporation, její zástupci a poskytovatelé informací nezaručují jejich přesnost a zříkají se odpovědnosti za nepříznivé důsledky vyplývající z jejich použití. Další informace získáte od lékaře a organizace, na kterou je zde odkazováno.