Chování je typ chování, které se opakuje v čase a které lze považovat za úzce spojené s osobností člověka, který se ho dopouští. Chování může být dobré nebo špatné v závislosti na tom, zda vyvolává okolnosti, které jsou pro ostatní prospěšné nebo škodlivé. Pokud opakující se typ chování přináší prospěch jak osobě, která jej projevuje, tak ostatním, lze jej označit za ctnost; naopak, pokud má určitý typ chování negativní důsledky jak pro osobu, která se jej dopouští, tak pro ostatní, lze jej označit za neřest. Jiný způsob, jak o chování hovořit, je pod pojmem návyk, tedy určité chování, které se v čase opakuje.
Vytvořit chování někdy není snadné. Prostředí, přirozené dispozice, vliv výjimečných okolností totiž někdy činí skutečný problém reflektovat chování, které je co nejvhodnější. Jejich rozvoj je však nesmírně důležitý, protože určitým způsobem souvisí s budoucností dotyčné osoby. Rozvíjení správných návyků je skutečně zásadní a nesmírně důležité pro to, aby se člověk mohl co nejlépe rozvíjet. Selhání v tomto úkolu a jeho následky mohou být katastrofální. Opakovaná snaha vytvářet pozitivní chování se nazývá proaktivita a je nevyhnutelně spojena s možností vytvářet výhody pro sebe i pro druhé.
Chování u nejmenších dětí je rodiči často považováno za důležitý problém, a to jistě je. Protože však v prvních letech dětství není vyvinutý důvod uvědomovat si důležitost sledování nevhodného chování, lze říci, že faktory prostředí hrají v chování dětí významnou roli. Pokud je totiž dítě vychováváno v prostředí lásky a podpory, je pravděpodobnější, že se u něj vyvine vyrovnané chování; v opačném případě může v tomto ohledu vykazovat problémy, které bohužel mohou mít v budoucnu následky, pokud budou přetrvávat.
Na závěr je také důležité poznamenat, že chování, které člověk každodenně projevuje, má velké důsledky pro důvěru, kterou v něj ostatní vkládají. V tomto smyslu každé chování, které prokazuje soulad mezi tím, co se říká, a tím, co se uplatňuje v praxi, přinese souhlas ostatních a následné vytvoření důvěry.
.