Lidé v mnoha částech světa pořádají nějaké slavnosti sklizně už tisíce let, ale nikdy jsem neviděla, že by někdo slavil sklizeň jako Američané. Věděli jste, že v USA slaví Den díkůvzdání více lidí než Vánoce a že Američané na každý Den díkůvzdání snědí asi 46 milionů krocanů? Dnes jsem to slyšel v rádiu.
Díky se ve Spojených státech slaví každý rok čtvrtý čtvrtek v listopadu a v Kanadě druhé pondělí v říjnu. Mám dojem, že jde především o to, aby se snědlo hodně dobrého jídla a sešla se rodina.
Lidé cestují po celých Spojených státech, aby byli s rodinou. Silnice jsou plné, lístky na vlak už téměř nejsou, a pokud ano, jsou neuvěřitelně drahé. Tady ve Westportu v Kalifornii jsou obchody s potravinami už několik dní plné lidí, kteří přetěžují svá auta jídlem a nápoji na svátky. Kamkoli přijdete, lidé se usmívají a říkají: „Šťastné Díkuvzdání!“. Mně se to vlastně líbí.
(Foto: Na Den díkůvzdání se scházejí rodiny a přátelé. Tuto fotografii jsem nepořídil sám.“
Historici se neshodnou na tom, kdy se v USA poprvé slavilo Den díkůvzdání.
Myslím, že nejrozšířenější teorií je, že první Den díkůvzdání se slavil v Nové Anglii v říjnu 1621. Uskutečnil se v Plymouthu ve státě Massachusetts a osadníci, kteří sem dorazili o rok dříve, jej slavili společně s původními obyvateli této oblasti.
Tito osadníci, nazývaní také Poutníci, poprvé vkročili do Plymouthské skály v prosinci předchozího roku. Jejich první zima v „novém světě“ byla opravdu náročná a z téměř stovky příchozích poutníků jich polovina zemřela. Předpokládá se, že indiáni pomohli poutníkům toto těžké období překonat a bez nich by poutníci nepřežili.
Na jaře následujícího roku 1621 si přeživší mysleli, že indiáni z kmene Wampanoag a Patuxent, jak sázet kukuřici a chytat ryby, které se používaly jako hnojivo pro pěstování dýní, fazolí, hrachu a dalších plodin. Poutníci se také domnívali, že loví a rybaří. Když byla v témže roce dobrá úroda kukuřice a dýní, slavili bohatou úrodu po tři dny, a aby ocenili pomoc, kterou kolonistům poskytli původní obyvatelé Ameriky. Říká se také, že guvernér v oblasti vysílal muže na lov kachen a hus, ale není jisté, zda se to týkalo i krocanů. Poutníci říkali krocanům jakýkoli druh divokého ptactva.
(Foto: Krocan je pro většinu Američanů během Dne díkůvzdání nezbytností. Tento obrázek jsem si vypůjčil.“
Tento zvyk slavit dožínky se brzy rozšířil z Plymouthu do dalších novoanglických kolonií a v roce 1789 první prezident USA George Washington jmenoval 26. listopad dnem Národního díkůvzdání. Někteří byli proti, protože se mnozí domnívali, že není správné slavit, když mezi některými poutníky panovaly těžkosti.
Byl to prezident Abraham Lincoln, kdo vyhlásil Den díkůvzdání za národní svátek.
Poslední čtvrtek v listopadu 1863 vyhlásil za „Den díkůvzdání a chvály našeho dobrotivého Otce“. Od té doby se však doba, kdy se má Den díkůvzdání slavit, několikrát změnila, ale v roce 1941 Kongres konečně stanovil datum tak, jak je tomu dodnes; čtvrtý čtvrtek v listopadu byl od té doby zákonným federálním svátkem.
Dnes je Den díkůvzdání, neboli „Den krocana“, obvykle oslavou rodinného setkání u večeře. Křesťané se také účastní bohoslužeb a modlí se a děkují Bohu za všechna požehnání pro tento rok.
Tradiční večeře na Den díkůvzdání obvykle obsahovala krocany brusinky, ryby, sušené ovoce, škeble, zvěřinu, švestky a humry. V moderní době patří k večeři na Den díkůvzdání také dýňový koláč.
Tento svátek díkůvzdání odjíždíme jako rodina prozkoumat nové město v USA. V Norsku nemáme žádné tradice ve slavení Dne díkůvzdání a nemáme v této oblasti mnoho rodin. Každopádně mám tento šťastný čas rád a pochutnávám si na jídle. Ale stejně jako Vánoce u nás doma v Norsku a všude, kde se slaví, je Den díkůvzdání velmi šťastný svátek – pro většinu lidí. Pro ty, kteří mají kolem sebe rodinu nebo dobré přátele, a pro ty, kteří si mohou dovolit dobré jídlo a mají čas si ho vychutnat – je to skvělé. Vím, že mnozí z vás odvádějí skvělou práci v péči o svou komunitu – pro ty, kteří nemají tolik štěstí, a pokud máte u stolu volnou židli, možná byste mohli někoho pozvat?
Ať už slavíte s kýmkoli a kdekoli, opravdu vám přeji:
Šťastné Díkůvzdání!