Dermot MacMurrough byl králem Leinsteru ve 12. století a je nejvíce připomínán jako muž, který pozval Angličany do Irska.
Narodil se kolem roku 1110 a v roce 1126 nastoupil na trůn po svém otci Ennovi. Byl nelítostným vůdcem a krutost doby prokázal tím, že v roce 1141 zabil nebo oslepil 17 soupeřů. Zapletl se do sporu s králem Breffney Tiernanem O’Ruarkem, jehož manželku v roce 1153 unesl. O’Ruark uzavřel spojenectví s Rorym O’Connorem, který byl v té době uznávaným nejvyšším králem Irska. V roce 1166 tento dlouholetý a tvrdý spor vyústil v MacMurroughovo vyhnání do exilu galskými náčelníky. Uprchl do Francie. 
Dermot MacMurrough byl hluboce ctižádostivý muž, který se odmítal smířit se svým vyhnanstvím. Dostal se ke dvoru anglického krále Jindřicha II. a nabídl mu, že se stane jeho vazalem výměnou za vojenskou pomoc při znovuzískání jeho království. Král pomoc přímo neposkytl, ale dovolil MacMurroughovi požádat anglo-normanské lordy o pomoc. V té době souhlasil hrabě z Pembroke Richard de Clare, později známý jako „Strongbow“, že povede vojsko do Irska. MacMurrough přivedl v roce 1167 do Irska předvoj dobrodruhů, dobyl zpět Wexford a čekal na Strongbowův příjezd.
Ze své základny ve Walesu zahájil Strongbow v roce 1170 ofenzívu, dobyl Waterford a Dublin a k velkému zděšení galských náčelníků a O’Connora ovládl východní pobřeží. Aby MacMurrough spojenectví upevnil, provdal v dublinské katedrále Christchurch v roce 1170 svou dceru Aoife za Strongbowa.
Irští náčelníci však nedovolili nájezdníkům usadit se a byli neustále napadáni a obtěžováni. V jedné fázi se zdálo pravděpodobné, že budou ze země vyhnáni, nebýt podpory Jindřicha II, který začal být znepokojen množstvím moci a vlivu, jež Strongbow za Irským mořem hromadil. Spekuluje se, že se Jindřich II. obával, že by Sasové mohli Irsko využít jako základnu k útoku zpět do Anglie po porážce u Hastingsu v roce 1066. Následná nadvláda Normanů v jižním Walesu byla důsledkem potřeby udržet otevřené zásobovací trasy do východního Irska.
Dermot MacMurrough zemřel v roce 1171 a nechal Strongbowa, aby se prohlásil králem Leinsteru. Jeho pozdější podpora Jindřicha II. ve Francii vedla k tomu, že byl jmenován guvernérem Irska. Zemřel v roce 1176 na infekci během nájezdu irských povstalců.
Velká část Irska byla stále pod místním vlivem a pouze východní pobřeží, známé jako „Pale“, zůstalo pod normanskou kontrolou. V roce 1185 udělil Jindřich tato území svému synovi „Jeanu Sans-terre“ (neboli Janu Lacklandovi) a vytvořil tak „panství Irska“. Zdálo se, že Irsko zůstane menším královstvím, ale osud zasáhl. Smrt jeho starších bratrů umožnila, aby Jean Sans-terre nastoupil na anglický trůn, stal se anglickým králem Janem a Pale se stalo součástí území ovládaných Angličany. 
Demot MacMurrough byl po staletí obviňován jako muž, který způsobil nebo alespoň umožnil invazi a následné podmanění Irska cizinci. Nedávná revize této historie však byla k jeho činům méně kritická.
Je pravděpodobné, že by ostrov nakonec ovládl jeho větší soused i bez Dermotova podnětu. Neochota galských náčelníků utvořit královskou vládu s vymezenými nástupnickými právy jistě usnadnila invazi a nadvládu. V té době také nebylo neobvyklé, že gaelští náčelníci hledali pomoc u cizinců v boji proti místním nepřátelům.
I přes tento velkorysejší výklad jeho činů to bude vždy touha po moci Dermota MacMurrougha, který do Irska přivedl Angličany, pro kterou si ho budeme nejvíce pamatovat.