Nenechte se mýlit: rok 2010 byl pro filipínský sport bouřlivým desetiletím.
Světových šampionů a zlatých medailistů bylo mnoho, a proto je výběr nejlepších sportovců desetiletí ještě těžší, než byl.
Ale na Spin.ph jsme se této práce chopili po hlavě a prověřili a prodiskutovali, kdo jsou podle nás nejlepší sportovci mezi těmi nejlepšími, které země v uplynulém desetiletí měla.
Basketbalisté a volejbalisté byli z tohoto seznamu vynecháni, protože si samozřejmě zaslouží své vlastní.
Vezměte také na vědomí, že tento seznam zahrnuje pouze roky 2010 až 2019 a pořadí nemusí nutně znamenat jejich umístění. Omlouváme se těm, kteří byli vynecháni.
Manny Pacquiao (box)
FOTO:
Bojovník desetiletí? Bojovník století?“
Boxoví odborníci možná stále nejsou rozhodnuti, jakou poctu udělit Mannymu Pacquiaovi, ale není pochyb o tom, že jediný mistr světa v tomto sportu v osmi divizích si zaslouží být v čele tohoto čestného žebříčku.
V roce 2015 se konečně stalo nemyslitelné, když se Pacquiao konečně utkal s Floydem Mayweatherem v zápase, který byl příznačně označen za zápas století.
Ještě působivější bylo, že se Pacquiao v roce 2010 udržel na vrcholu vzhledem k tomu, že žongloval se spoustou povinností, které sahaly od politiky, showbyznysu až po krátkou basketbalovou kariéru. I když je mu 40 let, bojovný senátor nadále ukazuje svou dominanci, jak bylo vidět při jeho posledním vítězství nad Keithem Thurmanem loni v červenci.
Hidilyn Diaz (vzpírání)
FOTO: Jerome Ascano
Filipíny čekaly dlouhých 20 let na ukončení olympijského medailového sucha a v roce 2016 Hidilyn Diaz doslova nesl naděje národa a z Ria si odvezl stříbro v kategorii do -53 kg.
Byl to triumf, který upoutal pozornost na vzpěračský sport, když Zamboanguena shromáždila potřebnou podporu pro udržení svých kampaní. Diazová podporu opětovala nu znovu a znovu dokazovala, že patří mezi nejlepší světové vzpěračky.
V roce 2018 získala zlatou medaili na Asijských hrách v Jakartě a letos se konečně zbavila opice v podobě zlatého vítězství na 30. Hrách jihovýchodní Asie, jediného ocenění, které jí v prověřené kariéře uniklo.
Ian Lariba (stolní tenis)
FOTO: jerome ascaño
Je vzácností, aby některý sportovec zůstal ve své kariéře neporažen. Ian Lariba může říct, že do tohoto exkluzivního klubu patří.
Půvabná veslařka z La Salle byla během svých pěti hráčských let v UAAP neporažena a cestou sklízela ocenění: třikrát získala cenu MVP, titul nováčka roku, k tomu tři tituly ve stolním tenise a dvakrát byla vyhlášena sportovcem roku UAAP.
Její velikost se však neomezuje pouze na zdi Taftu, protože se spojila s Jamajkou Sy a dovedla Filipíny k prvnímu místu ve čtvrté divizi mistrovství světa družstev ve stolním tenisu 2014 v Tokiu.
Lariba si díky svému úspěchu vybojovala také účast na olympijských hrách v Riu de Janeiru v roce 2016, kde se stala první filipínskou olympioničkou ve stolním tenise a kde také působila jako vlajkonoška země.
V roce 2018 bohužel Lariba prohrála svůj boj s akutní myeloidní leukémií. Bylo jí 23 let.
Daniel Caluag (cyklistika)
FOTO: jerome ascaño
Blitzoval Daniel Caluag v roce 2010, když opakovaně zvedal vlajku země v cyklistice BMX. Průlom v tomto desetiletí přišel, když tento filipínský cyklista ovládl mužskou elitu na mistrovství Asie v BMX v Singapuru v roce 2013.
To nejlepší, jak se ukázalo, mělo teprve přijít, když na Asijských hrách v Inčchonu v roce 2014 vybojoval zlatou medaili – jediné zlato, které Filipíny na kontinentálním konkláve měly. Díky tomuto triumfu byl vyhlášen Sportovcem roku Filipínské asociace sportovních novinářů.
Caluag, veterán londýnských her z roku 2012, zakončil desetiletí vítězně, když si z Asijských her 2018 odvezl bronzovou medaili a z 30. SEA her stříbro.
Janelle Mae Frayna (šachy)
První filipínská velmistryně si samozřejmě zaslouží uznání.
Janelle Mae Frayna si už v mladém věku splnila svůj sen a v roce 2016 dosáhla na 42. šachové olympiádě v ázerbájdžánském Baku na finálovou normu.
Úspěch Frayny v zámoří by vzhledem k jejím místním výsledkům neměl být překvapením. Dvakrát byla jmenována MVP šachového týmu Far Eastern University, v roce 2015 byla vyhlášena Sportovcem roku UAAP a v roce 2017 konečně přivezla mistrovský titul do Morayty.
Juvic Pagunsan (golf)
Nejspíš neexistuje golfista, který by se v tomto desetiletí přiblížil úspěchům Juvic Pagunsan.
Golfista narozený v Manile, který se pohyboval na profesionálním okruhu, patřil bezpochyby k nejlepším hráčům roku 2010.
Pagunsan vyhrál v roce 2011 Order of Merit Asian Tour a stal se tak nejlépe vydělávajícím hráčem té sezóny a pravidelně se účastnil jak Asian Tour, tak Japan Golf Tour.
Dekádu zakončil se čtyřmi vítězstvími na Philippine Golf Tour, včetně dominantního vítězství o osm ran na ICTSI Riviera Classic loni v srpnu.
Carlo Biado (kulečník)
FOTO: Jerome Ascano
Hledání nové tváře filipínského kulečníku pokračuje, ale pokud pochodeň předá Carlo Biado, je tento sport jistě v dobrých rukou.
Kulečníkový mistr narozený v La Unionu v roce 2010 působil impozantně, což podtrhl úspěchem na mistrovství světa WPA v devítiboji v roce 2017, kde ve finále porazil krajana Rolanda Garciu. Později byl jmenován jedním ze tří sportovců roku PSA.
Biado je také konzistentní, kdykoli reprezentuje svou zemi ve víceboji: v roce 2017 získal zlato v devítce mužů na Světových hrách v polské Vratislavi a bronzovou medaili na Asijských halových hrách a hrách bojových umění v turkmenském Ašchabadu.
Donnie Nietes (box)
FOTO: Jerome Ascano
Neporažený byl Donnie Nietes v devatenácti zápasech, které v této dekádě absolvoval, když měl do roku 2010 impozantní bilanci 17-0-2.
V tomto období se „Ahas“ stal nejdéle vládnoucím filipínským mistrem světa v boxu, když držel titul WBO v juniorské muší váze a v letech 2011 až 2016, než přešel do muší váhy, titul devětkrát obhájil. V roce 2015 byl také vyhlášen Sportovcem roku PSA.
I po přestupu zůstal Nietes stejně dravý jako vždy, v roce 2015 porazil mexického protivníka Edgara Sosu a získal volný mezikontinentální pás WBO v muší váze.
V září 2018 pokračoval ve svém vzestupu a v teprve třetím celofilipínském zápase o volný titul WBO v juniorské bantamové váze se utkal s Kababajcem Astonem Palicte. Ačkoli tento zápas skončil kontroverzní remízou, Nietesovi se o tři měsíce později podařilo korunu vybojovat, když porazil japonského soupeře Kazuta Ioku.
Phil Younghusband (fotbal)
FOTO: jaime campos
Přes vzestupy i pády byl Phil Younghusband bezesporu tváří filipínského fotbalu.
Proslulý filsko-britský útočník byl od počátku tvůrcem historie a byl to právě on, kdo vstřelil rozhodující druhý gól Azkals v „Zázraku v Hanoji“ v roce 2010, který v podstatě odstartoval renesanci tohoto sportu. Zůstal v popředí po celé desetiletí, kdy tento sport procházel jízdou na horské dráze.
Jounghusbandův padesátý gól také zajistil Filipínám první vstupenku na Asijský pohár – jeho pokutový kop v 90. minutě zvedl Azkals k vítězství 2:1 nad Tádžikistánem.
Odchod do důchodu oznámil již v listopadu, ale v té době si již upevnil pozici historického střelce země s 52 góly a hráče s největším počtem zápasů na kontě.
Caloy Yulo (gymnastika)
FOTO: Marlo Cueto
Jak bychom mohli zapomenout na gymnastický zázrak? Ačkoli je Caloy Yulo ve svých 19 letech snadno nejmladší z tohoto seznamu, je také jedním z nejskloňovanějších.
Gymnasta vychovaný v Leverize se v roce 2010 pomalu dostal na vzestupnou dráhu, získal čtyři zlaté medaile na Palarong Pambansa 2011 a dokázal, že je hoden zvedat vlajku země na různých mezinárodních setkáních.
Když v roce 2018 začal soutěžit jako senior, proměnil svůj potenciál ve skutečnost – na mistrovství světa ve sportovní gymnastice v Dauhá získal bronzovou medaili ve cvičení na podlaze a o rok později si ve Stuttgartu odvezl zlato, čímž si vybojoval olympijskou účast v Tokiu 2020.
Yulo završil rok 2010 dvěma zlatými a pěti stříbrnými medailemi na 30. hrách SEA.
Čestná uznání:
Eric Cray (atletika)
FOTO: Jerome Ascano
Filský atlet získal od roku 2013, kdy začal závodit za svou zemi, šest zlatých medailí na SEA Games. Kromě toho Eric Cray získal také zlato v běhu na 400 metrů překážek na Mistrovství Asie v atletice 2017 a bronzovou medaili ve sprintu na 60 metrů na Halovém mistrovství Asie v atletice 2016. Je také olympionikem, v Riu 2016 skončil sedmý v běhu na 400 metrů překážek.
Michael Christian Martinez (krasobruslení)
FOTO: Jaime Campos
Michael Christian Martinez se vzepřel šancím a stal se prvním Filipíncem, který se zúčastnil zimních olympijských her v Soči 2014. Kromě stříbrné medaile v krasobruslení na SEA Games 2017 v Kuala Lumpuru získal v roce 2015 také titul mistra Asie v krasobruslení.
EJ Obiena (atletika)
FOTO: Jerome Ascano
Rodilý skokan o tyči z Tondo prokázal své kvality již na začátku desetiletí, ale jeho hvězda stoupla v roce 2015, kdy získal stříbrnou medaili na SEA Games v Singapuru. Jakkoli byl jeho vzestup pomalý, EJ Obiena se nakonec dostal na vrchol a na mistrovství Asie 2019 v Dauhá získal zlato, když překonal 5,71 metru, a o pět měsíců později si nakonec vybojoval olympijskou účast. Rok završil svým prvním zlatem na SEA Games výkonem 5,45 metru.
.