Devět múz starověkého Řecka

Devět múz starověké řecké mytologie byly ty, které inspirovaly největší umění, hudbu, poezii a dokonce i vzdělanost smrtelníků (a žen). Byly to jejich božské hlasy, které šeptaly umělcům do ucha a pronášely slova inspirace, která se vynořovala v tichu jejich myslí a stávala se jejich největšími díly.

V antickém Řecku bylo běžnou praxí začínat svá díla malou modlitbou k Devíti múzám (nebo k jejich matce Mnémosyně) v naději, že inspirují jejich mysl a naplní jejich dílo božskou energií a dovedností. Homér tak učinil v Iliadě i Odyssei.

Níže je uvedeno devět múz podle jmen a oboru umění, k němuž byly postupem času připoutány (úplnější seznam jejich vlastností a asociací najdete na konci tohoto článku):

1. Kalliope, múza epické poezie
2. Clio, múza historie
3. Euterpe, múza hudby a lyriky
4. Thalia, múza komedie
5. Melpomene, múza tragédie
6. Terpsichore, múza tance
7. Erato, múza milostné poezie
8. Polymnia, múza hymnů (duchovní poezie)
9. Ourania, múza astronomie a nebeských objektů

Mnemosyne :: Matka devíti múz

Devět múz byly dcery velkého Dia a titánky jménem Mnemosyné (Μνημοσύνη, vyslovuje se něco jako Ne-mo-SEE-ne). Zeus prý na Mnémosyné narazil, když měl podobu mladého smrtelného pastýře, a v této podobě ji svedl.

Společně proleželi devět po sobě jdoucích nocí plných extatického milování, a proto zplodila současně devět krásných dcer, které se staly Devíti Múzami.

Mnemosyné byla dcerou titánů Ourana (Urana) a Gaii, jejichž jména doslova znamenají „Nebe“, respektive „Země“, dítě základních sil stvoření. Díky tomu je Mnémosyné Diovou tetou, neboť je dcerou sourozenců Diova otce Krona.

Mnémosyné je bohyní paměti. I její jméno vychází z řeckého slova μνήμη (mneme), což znamená paměť nebo vzpomínka. Podle legendy sahá její bezchybná paměť až k samému počátku, k samotnému úsvitu stvoření, neboť jako dcera Země a Nebe byla u všeho.“

Ve starořeckém náboženství se říkalo, že ti, kdo zemřeli, se napili z řeky Lethe v zemi Hádes (Podsvětí), která způsobila zapomnění, aby si při reinkarnaci nepamatovali své minulé životy. Ačkoli zasvěcenci orfismu se místo toho učili pít z řeky Mnemosyné, řeky paměti, o níž se věřilo, že zastaví koloběh znovuzrození při převtělování duše.

Mnemosyné se na rozdíl od mnoha jiných titánů těšila u starých Řeků náležité úctě. Je známo, že jednotlivci od Sokrata po Homéra vzývali její jméno, aby jim propůjčila bystrost paměti, bystrost mysli a sílu řeči, když to potřebovali. Vzývání jejího jména totiž vyvolávalo i moc devíti múz, neboť byla jejich matkou.

Podle řeckého básníka a spisovatele Hésioda v jeho slavném díle Theogonie byla moc zaujmout mysl a srdce smrtelníků, kterou projevovali velcí králové a básníci, způsobena dočasným posednutím krále Mnémosyné, jež dodávala jejich slovům velkou sílu a charisma.

Raná léta devíti múz

Když jejích devět dcer vyrostlo, fascinovala je a vzdělávala nejslavnějšími a nejfantastičtějšími příběhy, které znala. Mnémosyné pátrala ve své dlouhé paměti a vyprávěla o všem, co viděla, a popisovala svým mladým dcerám stvoření světa, vesmírnou moc titánů, své příbuzné a jejich předky, každou jménem.

Vyprávěla jim o strašlivém titánovi Kronosovi. Jak se doslechl, že jedno z jeho dětí povstane, aby ho svrhlo, a jak snědl každé ze svých dětí, aby tomu zabránil. Mocného Dia však matka před otcem ukryla, vychovávala ho tajně a nakonec ho přece jen svrhla.

Vyprávěla o zrození Olympanů, slavné dvanáctky řeckého Panteonu, o jejich nesčetných dětech (bratrancích a příbuzných Devíti múz), o jejich činech a poklesech. Příběhy o hrdinství a slávě, příběhy o smíchu a hlouposti, příběhy o tragédii a některé příběhy, které zdánlivě vůbec nic neznamenaly, ale přesto chytaly za srdce.

Tyto příběhy oživovaly mysl půvabných mladých Devíti múz a o nic jiného se nestaraly. Pily poezii, udržovaly se hudbou a dýchaly písní. Hrdinové a příběhy z legend jim tančili za očima, v jejich představách, když bděly, a ve snech, když spaly.

Když jim matka nevyprávěla příběhy, vyprávěli si je navzájem. Trávili své dny v idylickém Řecku starých časů, kdy světu ještě vládli bohové. Tančili v písku a příboji, plavali nazí v moři pod tlukotem syna nebo v měkkém, jemném měsíčním světle.

Procházely se po lesích a šplhaly na vrcholky v okolí svého domova a po celou dobu skládaly básně a písně na základě příběhů, které slyšely, aby mohly ostatním vyprávět o tom, co bylo, aby se na nic nezapomnělo.

Zvládnutí hudby a umění pod Apollónovým vedením

Mnemosyné, vidouc jejich velký potenciál v umění, poslala své dcery k nymfě Eufimé a bohu hudby Apollónovi. Podle některých tradic byly vychovávány na hoře Parnas. Jiné říkají, že byly přivedeny do starého Diova chrámu na hoře Elikonas, na horu Helicon nebo na samotný Olymp.

Ať už je vzal kamkoli, pod jeho vedením si rychle osvojili umění, hudbu, zpěv a poezii. Apollón je učil zpívat v harmonii, pomáhal jim a radil ve skladbách, aby každý hlas uvolnil svůj plný potenciál.

Když Apollón vedl sbor Devíti múz, jejich krásná hudba se linula z jejich sálu počtvrté. Jako velké vlny světla, božské energie a emocí se jejich hudba rozlévala po úbočí hory. Slunce při jejich zpěvu zářilo jasněji a rostliny rostly, listy nesahaly ke slunci, ale k Devíti Múzám, jejichž světlo pro ně bylo jasnější než slunce. Říká se, že i zpěvní ptáci se v jejich hudbě zastavovali, aby jim naslouchali.

Každá z múz měla svou vlastní specialitu. Erató byla múzou lyriky, Euterpé múzou hudby, Thalia múzou komedie, Medoména múzou tragédie a chóru, Terpsichóra múzou tance, Urania múzou astronomie, Klio múzou historie, Polyhymnia múzou hymnů a Kalliopé múzou epické poezie.

Podle řecké mytologie devět múz také vynalezlo mnoho civilizačních umění, vědy a vzdělanosti. Dvě múzy vynalezly teorie a techniky týkající se praxe učení, tři vynalezly samotnou lyru a hudbu na ní, čtyři vynalezly čtyři dialekty starořeckého jazyka (attický, jónský, eolský a dórský), pět zformovalo pět smyslů, aby bylo možné vnímat umění a krásu ve všech podobách, a sedm vynalezlo sedm akordů lyry, sedm nebeských pásem, sedm planet a sedm vokálů řecké abecedy.

Kalliopa & Orfeus

Kalliopa byla prvorozená a největší z devíti múz. Měla syna buď se smrtelným králem Thrákie, nebo se samotným Apollónem, který časem zjistil, že jí nemůže odolat, ačkoli byla mladá, když k němu přišla.

Její dítě se stalo slavným řeckým hudebníkem Orfeem. Byl vychováván Devíti múzami, jejich umělecká inspirace pronikala do všech vláken jeho bytosti a u jejich nohou se učil umění hudby, zpěvu a poezie.

Ještě jako malý chlapec uměl zpívat téměř tak dobře jako samotných Devět múz. Což o něčem vypovídá, protože aby se dovednost člověka se smrtelnou krví přiblížila dovednosti devíti plnokrevných bohyň, i když on sám byl napůl božský, musí být vskutku velká.

Jeho hlas byl tak krásný, jeho hudba tak pronikavá a jeho slova tak hluboká, že dokázala potlačit zuřivost v hrudi i toho nejzběsilejšího bojovníka, zkrotit divočinu z nejdivočejších šelem. Všichni tvorové se k němu hrnuli a leželi mu u nohou bok po boku, vlci s králíky a lvi s jehňaty, v naprosté harmonii, zatímco hrála jeho hudba. Říká se, že stromy dokonce vytahovaly své kořeny, aby se mohly šourat po zemi, jen aby byly blíž jeho hudbě.

Devět múz

1. Kalliopé, múza epické poezie: ve starověkém Řecku byla nazývána „hlavní ze všech múz“, považována za nejmoudřejší a zároveň nejmocnější. Doprovázela krále a knížata, aby jim vnucovala spravedlnost a klid. Byla ochránkyní hrdinských básní, například Homérových děl, a bývá zobrazována s psací tabulkou nebo knihou v ruce.
2. Klio, múza historie: Její jméno Κλειώ znamená „proslavit“ nebo „oslavovat“, protože nakonec právě tím byly pro staré Řeky dějiny, neboť právě slavné, hrdinské činy vynesly člověku místo v historii. Klio je často zobrazována s knihami svitků.
3. Erató, múza milostné poezie: byla múzou spojenou s láskou (odtud pochází její jméno, eros) a milostnou poezií, ačkoli její jméno Ἐρατώ znamená „rozkoš“ a „krásná“. Často byla zobrazována s lyrou nebo kitharou v ruce.
4. Euterpé, múza hudby a lyrické poezie: Její jméno Eὐτέρπη znamená „dobře se radující“ a „rozkoš“, zobrazovaná obvykle s různými nástroji, jako je aulos (starořecká flétna) nebo píšťaly, vhodné jako Múza hudby. Byla také známá jako „dárkyně rozkoše“.
5. Melpomene, Múza tragédie: i když se později stala Múzou tragédie, původně byla Múzou chóru. Její jméno Μελπομένη ve skutečnosti neznamená nic společného s tragédií, nýbrž „zpívat“ nebo „ta, která je melodická“, což připomíná spíše krásnou, půvabnou bohyni než tragickou, odvozenou od slovesa znamenajícího „oslavovat tancem a zpěvem“. Je zobrazována, jak v jedné ruce drží masku tragédky, v druhé často meč, pálku nebo dýku.
6. Polymnia, múza hymnů, posvátné poezie a zemědělství: Podle své povahy je zobrazována jako poněkud vážná a meditativní, prozíravá, snad by se dalo použít slovo popisující její výraz. Její jméno Πολυύμνια znamená „Ta mnoha chvalozpěvů“ z řeckých slov πολοί (mnoho) a ύμνος (chvalozpěv nebo chvála). Její poezie je posvátná i nesmrtelná v tom smyslu, že pod její vládou jsou i největší díla, která si „získala nesmrtelnou slávu“. Je prý také múzou geometrie, meditace a zemědělství a také vynalezla gramatiku. Často bývá zobrazována s dlouhým pláštěm, závojem nebo hrozny.
7. Terpsichora, múza tance: Byla ochránkyní a vynálezkyní tance (spolu s harfou a vzděláním), obvykle se zobrazuje tančící s vavřínem zdobícím její hlavu s harfou v ruce. vynalezl tance, harfu a vzdělání. Její jméno Τερψιχόρη znamená „rozkoš v tanci“ ze slov τέρπω („rozkoš“) a χoρός („tanec“).
8. Thalia, múza komedie: Osmá z múz, jméno Θάλεια znamenalo „radostná“ nebo „kvetoucí“, protože její osobnost (a obor umění, s nímž byla spojena) byla považována za radostnou, bujnou a lehkomyslnou. Obvykle byla zobrazována s divadelní (komediální) maskou, v botách a údajně byla také spojována s geometrií, architekturou a zemědělstvím.
9. Ourania, múza astronomie a nebeských objektů: Její jméno Οὐρανία znamená „nebeská“ nebo „nebeská“ snad kvůli její kráse a půvabu, ale také kvůli jejímu spojení a zájmu o nebe a hvězdy. Často bývá zobrazována ozdobená hvězdami, s nebeskou koulí a kompasem v ruce.

Další literatura

1. Populární četba
   1. D’aulairova kniha řeckých mýtů | Napsali Ingri a Edgar Parin D’aulairovi | 1962
   2. Mnémosyné | Wikipedia | 30. března 2020
   3. Devět múz řecké mytologie | Řecké mýty & Řecká mytologie | 30. března 2020
   4. Múzy | Wikipedia | 30. března 2020
   5. Poznámka: Podle řady řeckých pohřebních nápisů ze 4. století př. n. l. v daktylském hexametru Mnémosyné předsedala tůni v Hádu.
   6. Múzy | www.greekmythology.com | 30. března 2020
   7. Músaje | www.theoi.com | 30. března 2020
2. Vědecká četba

.