Devizová kontrola: Vymezení, cíle, druhy a podmínky

Podívejme se do hloubky na devizovou kontrolu:

1. Definice devizové kontroly 2. Cíle devizové kontroly 3. Druhy devizové kontroly 4. Podmínky nutnosti devizové kontroly.

Definice devizové kontroly:

V moderní době byly přijaty různé prostředky ke kontrole mezinárodního obchodu a regulaci mezinárodní zadluženosti vyplývající z mezinárodního fungování a obchodování.

Duch hospodářského nacionalismu podněcuje každou zemi, aby hleděla především na své vlastní hospodářské zájmy. Jedním z prostředků přijatých za tímto účelem je devizová kontrola.

Devizová kontrola je systém, v němž vláda země zasahuje nejen proto, aby udržovala zcela jiný směnný kurz, než jaký by panoval bez této kontroly, a aby vyžadovala od domácích kupců a prodejců zahraničních měn, aby se svými zahraničními prostředky nakládali určitým způsobem.

Definice:

(1) „Devizová kontrola“ je způsob státního zásahu do dovozu a vývozu země, aby byla napravena nepříznivá platební bilance.“

(2) „Devizová kontrola“ je způsob státního zásahu do dovozu a vývozu země za účelem nápravy nepříznivé platební bilance. Vláda zde omezuje volnou hru přílivu a odlivu kapitálu a směnný kurz měn.

2. Podle Crowthera:

„Když vláda země přímo nebo nepřímo zasahuje do mezinárodních plateb a ujímá se pravomoci nákupu a prodeje zahraničních měn, nazývá se to devizová kontrola“.

3. Podle Haberlera:

„Devizová kontrola ve státní regulaci vylučující volnou hru ekonomických sil pro devizový trh“. Vláda reguluje devizové obchody s ohledem na národní potřeby.

Pro upřesnění: „Devizová kontrola znamená monopol vlády při nákupu a prodeji zahraničních měn s cílem obnovit rovnováhu platební bilance a nezohlednit tržní síly při rozhodování měnové autority“. Když cla a kvóty nepomáhají při nápravě nepříznivé obchodní a platební bilance, přistupují vlády k systému devizové kontroly.

Cíle devizové kontroly:

Důležité cíle devizové kontroly jsou následující:

1. Korekce platební bilance:

Hlavním cílem devizové kontroly je obnovit rovnováhu platební bilance tím, že se povolí dovoz pouze tehdy, je-li to nezbytné v zájmu země, a tím se omezí poptávka po devizách až do výše disponibilních zdrojů. Někdy země devalvuje svou měnu, aby mohla více vyvážet a získat tak více deviz.

2. K ochraně domácího průmyslu:

Vláda, aby ochránila domácí obchod a průmysl před zahraniční konkurencí, se uchyluje k devizové kontrole. Podněcuje domácí průmysl k větší výrobě a vývozu s cílem omezit dovoz zboží.

3. K udržení nadhodnoceného směnného kurzu:

To je hlavní cíl devizové kontroly. Když se vláda domnívá, že směnný kurz není na určité úrovni, zasáhne a udržuje směnný kurz na této úrovni. Za tímto účelem vláda udržuje fond, který lze nazvat Fondem pro vyrovnávání směnných relací, aby stanovila směnný kurz, když se kurz určité měny zvýší, vláda začne tuto měnu prodávat na volném trhu a kurz této měny tak v důsledku zvýšené nabídky klesne.

Na druhé straně může vláda na základě ekonomických sil svou měnu nadhodnotit nebo podhodnotit. Při nadhodnocení vláda zvyšuje kurz své měny v poměru k hodnotě ostatních měn a při podhodnocení; kurz její nadhodnocené měny je stanoven na nižší úrovni.

4. Zabránit úniku kapitálu:

Když začne domácí kapitál odlétat ze země, může vláda kontrolovat jeho vývoz prostřednictvím devizové kontroly.

5. Vláda může kontrolovat vývoz domácího kapitálu. Politika diferenciace:

Vláda může přijmout politiku diferenciace prostřednictvím devizové kontroly. Jestliže vláda může povolit mezinárodní obchod s některými zeměmi uvolněním požadované zahraniční měny, může vláda omezit obchodní dovoz a vývoz s některými jinými zeměmi neuvolněním zahraniční měny.

6. Další cíle:

Kromě výše uvedených mohou existovat některé další cíle devizové kontroly.

Jsou to:

(i) Získat příjmy v podobě rozdílu mezi prodejním a nákupním kurzem deviz;

(ii) Stabilizovat devizové kurzy;

(iii) Umožnit dovoz preferovaného zboží tím, že budou k dispozici potřebné devizové prostředky; a

(iv) Splácet zahraniční závazky pomocí dostupných devizových zdrojů.

Typy devizové kontroly:

Může existovat pět typů devizové kontroly:

1. Mírný systém směnného řízení:

Při mírném systému devizové kontroly, známém také jako kurzové vázání, vláda intervenuje při udržování devizového kurzu na určité úrovni. V rámci tohoto systému vláda udržuje na „Fondu vyrovnávání devizového kurzu“ v cizích měnách.

Dvěma příklady mírné kontroly byly britský účet vyrovnávání devizového kurzu a americký devizový stabilizační fond. V případě, že poptávka po dolaru vzroste a v důsledku toho hodnota libry klesne, britská vláda prodá dolary za libry a omezí tak pokles hodnoty libry zvýšením nabídky dolarů.

2. Plnohodnotný systém devizové kontroly:

Podle tohoto systému vláda nejenže stanovuje směnný kurz, ale má úplnou kontrolu nad všemi devizovými transakcemi. Veškeré příjmy z vývozu a dalších transakcí se odevzdávají kontrolnímu orgánu, tj. indické rezervní bance. Dostupná nabídka deviz je pak přidělována různým odběratelům deviz na základě určitých předem stanovených kritérií. Tímto způsobem je vláda jediným obchodníkem s devizami.

3. Kompenzační ujednání:

Kompenzační ujednání na sebe bere charakter staromódního barterového obchodu. Příkladem může být prodej bavlněného zboží určité hodnoty Indií Pákistánu, přičemž Pákistán se zavazuje dodávat surovou bavlnu stejné hodnoty Indii za vzájemně dohodnutý směnný kurz. Dovoz tak kompenzuje vývoz a nezůstává žádný zůstatek vyžadující vypořádání v devizách.

4. Clearingová dohoda:

Cliaringová dohoda spočívá v dohodě dvou nebo více zemí o vzájemném nákupu a prodeji zboží a služeb za vzájemně dohodnuté směnné kurzy proti platbám prováděným kupujícími výhradně v jejich vlastní měně.

Zůstatek nesplacených pohledávek se vypořádává jako mezi centrálními bankami na konci stanovených období buď převodem zlata nebo přijatelné třetí měny, nebo může být zůstatek ponechán kumulovat po další období, dokud nebude uzavřena dohoda, podle níž věřitelská země vyřeší zůstatek dodatečnými nákupy od druhé země.

5. Platební ujednání:

Při platebním ujednání zůstává zachován obvyklý postup provádění zahraničních plateb prostřednictvím devizového trhu. Každá země však souhlasí se zavedením metody kontroly, podle níž jsou její občané nuceni nakupovat zboží a služby od druhé země v množství, které se rovná jejímu nákupu od první země. Dalším typem dohody o platbách je dohoda určená k vymáhání dluhů z minulosti.

Podmínky vyžadující devizovou kontrolu:

Zařízení devizové kontroly není účinné ve všech případech. Pouze ve vybraných případech je toto opatření omezující dovoz účinné.

Následují podmínky, kdy lze přistoupit k devizové kontrole:

1. Devizová kontrola je nezbytná a měla by být přijata za účelem kontroly odlivu kapitálu. To je zvláště důležité, když je měna země pod spekulativním tlakem. V takových případech by cla a kvóty nebyly účinné. Devizová kontrola jako přímá metoda by úspěšně prezentovala únik kapitálu horkých peněz.

2. Devizová kontrola je účinná pouze tehdy, když je platební bilance narušena z nějakých dočasných důvodů, jako jsou obavy z války, neúroda nebo jiné důvody. Pokud by však existovaly nějaké jiné skryté důvody, nebylo by zařízení devizové kontroly plodné.

3. Devizová kontrola je nezbytná, když chce země rozlišovat mezi různými zdroji nabídky. Země může liberálně povolit devizový obchod pro dovoz z oblasti s měkkou měnou a dovoz z oblasti s tvrdou měnou bude podléhat lehké kontrole dovozu. Tato praxe byla přijata po druhé světové válce z důvodu akutního nedostatku dolaru.

Také v Indii bylo mnoho dovozních licencí vydáno pro použití pouze v oblastech s měnou rupie, tj. v zemích, se kterými měla Indie uzavřeny obchodní dohody v rupiích. Ve výše uvedených případech je tedy přijata devizová kontrola. V takových případech kvóty a cla nepomáhají obnovit rovnováhu platební bilance.

.