Od roku 1973 byla v Kongresu navržena řada dodatků o lidském životě, přičemž v letech 1974, 1975 a 1981 proběhlo celkem 20 dní slyšení v senátním výboru pro soudnictví, několik dalších slyšení v jiných výborech a řada debat. Národní výbor pro dodatek o lidském životě uvádí, že v letech 1973 až 2003 bylo podáno celkem 330 návrhů v různém znění, přičemž většina z nich skončila ve výboru. Jedinou verzí dodatku o lidském životě, která se dostala k formálnímu hlasování, byl Hatch-Eagletonův dodatek, který 28. června 1983 získal v Senátu 49 hlasů pro, což bylo o 18 hlasů méně než 67 hlasů potřebných ke schválení.
Hoganův dodatekRedakce
Předložil jej republikán Lawrence Hogan (R-MD) 30. ledna 1973 pod číslem H.J.Res. 261.
Odstavec 1: „Dodatek o lidském životě“. Spojené státy ani žádný stát nesmí žádnou lidskou bytost od okamžiku početí zbavit života bez řádného soudního procesu; ani nesmí žádné lidské bytosti od okamžiku početí v rámci své jurisdikce odepřít rovnou ochranu zákonů.
oddíl 2. Spojené státy ani žádný stát nesmí žádnou lidskou bytost zbavit života z důvodu nemoci, věku nebo nezpůsobilosti.
Díl 3. Kongres a několik států mají pravomoc prosazovat tento článek prostřednictvím příslušných právních předpisů.
Whitehurstův dodatekUpravit
Předložil jej poslanec G. William Whitehurst (R-VA) dne 13. března 1973 pod číslem H.J.Res. 427.nb
Oddddíl 1. Nic v této ústavě nebrání žádnému státu nebo území nebo District of Columbia, pokud jde o jakoukoli oblast, nad níž má jurisdikci, povolit, regulovat nebo zakázat provádění potratů.
Burkeův dodatekUpravit
Předložil James Burke (D-MA) dne 12. září 1973 pod rezolucí H.J.Res. 769.
oddíl 1. Pokud jde o právo na život, slovo „osoba“, jak je použito v tomto článku a v pátém a čtrnáctém článku dodatku k Ústavě Spojených států, se vztahuje na všechny lidské bytosti, včetně jejich nenarozených potomků v každém stadiu jejich biologického vývoje, bez ohledu na věk, zdravotní stav, funkci nebo stav závislosti.
Oddstavec 2. Žádná osoba nesmí provést potrat s výjimkou případů, kdy je to v souladu s právními předpisy, které umožňují provést potrat pouze v naléhavých případech, kdy existuje přiměřená lékařská jistota, že pokračování těhotenství způsobí smrt matky, a které vyžadují, aby tato osoba vynaložila veškeré přiměřené úsilí v souladu se správnou lékařskou praxí k zachování života jejího nenarozeného potomka.
Odddíl 3. Kongres a několik států mají pravomoc prosazovat tento článek vhodnými právními předpisy v rámci své jurisdikce.
Scottův dodatekEdit
Předložil sen. William Scott (R-VA) dne 6. června 1975 pod S.J.Res. 91.
Pravomoc upravovat okolnosti, za nichž může být těhotenství ukončeno, je vyhrazena státům.
The Paramount AmendmentEdit
Zavedl Rep. Romano Mazzoli (D-KY) dne 5. dubna 1979 pod číslem H.J.Res. 294.
Primární právo na život náleží každé lidské bytosti od okamžiku oplodnění bez ohledu na věk, zdravotní stav nebo stav závislosti.
Předložil senátor Orrin Hatch (R-UT) dne 21. září 1981 pod S.J.Res. 110.
Právo na potrat není touto ústavou zajištěno. Kongres a několik států mají souběžnou pravomoc omezovat a zakazovat interrupce: Za předpokladu, že zákon státu, který je restriktivnější než zákon Kongresu, má přednost.
The Hatch-Eagleton AmendmentEdit
Předložen senátorem Orrinem Hatchem a senátorem Thomasem Eagletonem (D-MO) dne 26. ledna 1983 pod S.J.Res. 3 a postoupen Výboru pro soudnictví. Věc byla 22. února postoupena podvýboru pro ústavu a 28. února a 7. března se v tomto podvýboru konalo slyšení. Dne 23. března podvýbor „ppedložil k projednání celému výboru s kladným pozměňovacím návrhem“. Samotný výbor přikázal 19. dubna usnesení předložit s pozměňovacím návrhem bez doporučení a 7. července bylo usnesení předloženo Senátu a zařazeno do legislativního kalendáře. 27. a 28. července se usnesení nakonec dostalo před plénum Senátu, které jej neschválilo poměrem hlasů 49:50.