Pandemie COVID-19 si vybírá svou daň v podobě lidských životů a globálních ekonomických důsledků. Sociální distancování se ukázalo jako nejslibnější strategie proti novým virům bez hranic, ale následné velké ekonomické škody zpochybňují možnost jejího pokračování. Zvážení těchto dvou prvků totiž vyvolává důležitou debatu: „Jaká je přijatelná ztráta, abychom tuto bitvu vyhráli?“
Z hlediska strategie je břemeno zvažování přijatelných ztrát na těch, kteří rozhodují. To znamená cenu, kterou je národ ochoten zaplatit za dosažení rovnováhy mezi délkou karantény, ekonomickými ztrátami, úrovní dodržování předpisů ze strany veřejnosti a kapacitou zdravotní péče. Vyhodnocení přijatelných ztrát je odborné, finanční, etické, právní, sociální, kulturní a historické dilema. Přesto je nevyhnutelné, aby bylo možné zvolit vhodnou strategii krizového řízení a hlavně podmínku pro jeho ukončení.
Z vojenského hlediska se přijatelná ztráta vztahuje k posouzení úmrtí a škod, které by mohly být způsobeny konkrétní akcí nebo operací. Průmyslová odvětví používají přijatelné riziko k definování míry rizika ohrožení lidských životů a poškození životního prostředí, která je přijatelná po zmírnění maximálních rizik.
Při řízení pandemie je třeba si položit mnoho otázek, aby bylo možné určit přijatelné ztráty a rizika:
- Ztráty čeho: ztráty životů, ekonomické aspekty nebo ztráta kontroly?
- Přijatelné pro koho: veřejnost, osoby s rozhodovací pravomocí, politiky?
- V rozporu s přijatelnou ztrátou, jaký je přínos?
- Kolik ztrát je přijatelných, aby se dosáhlo (přiměřené míry) přínosu?
- Kolik úmrtí různých skupin (např, mladých, zdravých, nezaměstnaných, starších osob) COVID-19 jsou považovány za „přijatelné“?
- Jaké jsou alternativní ekonomické náklady 100, 150 atd. úmrtí na koronaviry? Jsou tyto náklady přijatelné?
- Jelikož tato pandemie vystavuje starší lidi vyššímu riziku, jsou náklady na život 85letého člověka nižší než na život dítěte?
- Jak lze měřit ekonomické náklady na životy těch, u nichž se vyvinuly duševní poruchy, kteří ztratili zaměstnání nebo spáchali sebevraždu?
Zachránění životů také závisí na významu počtu úmrtí na COVID-19 oproti významu ekonomických ztrát poškozujících zdravotnický systém. Nejde jen o zkoumání čísel – úmrtí a dolarů.
Podobně jako při třídění prováděném zdravotnickým personálem při hromadných příčinných událostech by měly být přijatelné ztráty předloženy k veřejné diskusi. Diskuse o ceně života je složitá, ale nevyhnutelná. Stejně jako v případě lékařské triáže vychází ze dvou základních principů: beneficence a distributivní spravedlnosti. A stejně jako v případě třídění by měl být jeden způsob upřednostněn před druhým.
Koneckonců je třeba mít na paměti jednu skutečnost:
Tento článek je převzat z příspěvku na síti LinkedIn zveřejněného 4. dubna 2020.
Profesor Isaac Ashkenazi je mezinárodní odborník na řízení a vedení při katastrofách, odolnost komunit a události s hromadným neštěstím s rozsáhlými profesními i akademickými zkušenostmi. Je považován za jednoho z předních světových odborníků v oblasti zdravotnické připravenosti na komplexní mimořádné události a katastrofy. Je bývalým ředitelem projektu připravenosti na městský terorismus NPLI Harvardovy univerzity. Je také mimořádným profesorem na katedře epidemiologie na Emory University; mimořádným profesorem managementu katastrof na UGA; profesorem medicíny katastrof na Ben-Gurionově univerzitě v Izraeli; zakladatelem centra NIRED na College of Law & Business; velitelem nadace Mobile Med One; poradním orgánem Israel Homeland Security; a konzultantem Harvardské univerzity, Centra pro kontrolu a prevenci nemocí, U.US Department of Health and Human Services, US Department of Homeland Security, FEMA, Bílého domu, Světové banky, High Threat Institute U.S., Tactical Combat Casualty Care US, Olympijské hry v Riu, brazilské ministerstvo obrany, indická NDMA, SAMUR – Protección Civil, čínské ministerstvo zdravotnictví a další národní i mezinárodní agentury. Působil jako generální chirurg na velitelství domácí fronty IDF.
Carmit Rapaport (Ph.D., Technion-Izrael Institute of Technology, 2011) je akademickým koordinátorem magisterských programů Disaster Management a Fire Studies na katedře geografie a environmentálních studií na univerzitě v Haifě v Izraeli. Je také ředitelkou Institutu pro regulaci mimořádných událostí a katastrof na Vysoké škole práva a podnikání v Izraeli. Nedávno byla jmenována akademickou poradkyní a vedoucí hodnotící jednotky v izraelském Národním centru pro odolnost. Jejími oblastmi zájmu jsou chování obyvatelstva při mimořádných událostech a katastrofách, krizové řízení, adaptivní chování a kontinuita podnikání. Získala mimo jiné výzkumné granty od ministerstva vědy a techniky, ministerstva cestovního ruchu a ministerstva obrany. Jako vedoucí výzkumná pracovnice se podílela na projektu 7. rámcového programu EU BEMOSA.
.