Domů

Na začátku přicházela vítězství rychle a snadno, ale málokdo si představoval, kolik jich Rockets navléknou.

Teprve když Rockets přehráli Suns a ve čtvrté čtvrtině se dostali z dvanáctibodového deficitu a porazili Sixers, tehdejší trenér Rockets Rudy Tomjanovich cítil potřebu zdůraznit: „Nemůžete vyhrát všechny.“

O tom se už dalo diskutovat.

Rakety v té magické sezoně nevyhrály všechny zápasy, ale prvních patnáct ano. V pondělí před dvaceti lety opouštěli Madison Square Garden s podílem na rekordu v počtu po sobě jdoucích vítězství na začátku sezóny (spolu s Washington Capitols 1947-48) a s předzvěstí věcí příštích.

Když se tehdejší Rockets – autoři prvního mistrovského titulu ve velkém týmovém sportu v historii města – ohlédnou za sérií, která odstartovala jejich cestu za titulem, nepoukazují na návraty, ani na vítězství v prodloužení v Utahu nebo dokonce na onu noc v New Yorku, kdy je Knicks slíbili zastavit, ale stejně jako v případě nadcházejícího finále neuspěli.

Místo toho se ohlížejí do doby dávno předtím, než cokoli z toho začalo.

Mnozí uvádějí sérii play-off z předchozí sezony, kdy Rockets prohráli sedmý zápas v prodloužení v Seattlu, jako příčinu požáru, který si přinesli na začátek sezony. Někteří poukazují na poslední zápas základní části, kdy prohráli v San Antoniu po pozdní (příliš pozdní?) koncovce, což je stálo výhodu domácího prostředí v sérii proti Seattlu, v níž domácí tým vyhrál všechny zápasy.

Ale Tomjanovich to všechno zvážil spolu s mimosezónními akvizicemi Sama Cassella a Maria Elieho a řekl, že proměna, která se tak velkolepě odehrála na začátku sezóny 1993-94, začala už o rok dříve.

„Během mého prvního celého roku (ve funkci trenéra) jsme prošli dospíváním, velmi bolestivou a těžkou situací, kdy jsme se museli naučit vyhrávat,“ řekl Tomjanovich. „V podstatě to bylo na obranné polovině. Měli jsme tu sérii sedmi porážek a bylo to v obraně. Dostávali jsme na hřišti nakládačku. Nepomáhali jsme si navzájem. Každý trénink, každé setkání bylo videozáznamem těchto špatných věcí, které jsme museli změnit. Náš útok byl dobrý, ale nikoho jsme nezastavovali.

„Rozsvítila se nám žárovka. Zbytek roku jsme vyhráli 41:11. Po tomto bolestivém (úseku) jsme se naučili, o čem je raketový basketbal. Porazili jsme Utah. Měli jsme proti nim domácí zápas, hráli jsme skvěle v obraně a ten zápas jsme vyhráli. Řekl jsem: ‚Kluci, to je to, o čem mluvím. To je to, co musíme dělat.‘ “

Formování jejich myšlení

Proměna se však netýkala jen způsobu hry Rockets. Změnil se i způsob jejich myšlení a to, co od sebe požadovali. Stali se hladovějšími. Pro tehdejší Rockets začínala mistrovská sezóna, jakmile skončila ta předchozí, až byli rozhodnuti, že sezóna skončí až na jejich domácí palubovce.

„Myslím, že to začalo už předtím, když jsme prohráli se Seattlem v sedmém zápase v prodloužení,“ řekl Hakeem Olajuwon. „Když jsme se vraceli ze Seattlu, bylo vidět zklamání všech hráčů i trenérů. V letadle bylo při návratu takové ticho. Myslím, že se to přeneslo i do toho léta.

„Když jsme se vraceli před sezonou a v tréninkovém kempu, byla tam hořká příchuť. Na všech hráčích bylo vidět to odhodlání pro tu sezónu. Nevěděli jsme, že vyhrajeme 15:0, ale ze zklamání v tom předchozím roce, co jsme ještě nedokázali v předchozím roce, jsme věděli, že budeme muset jít dál. Cítili jsme to už v tréninkovém kempu. Vím, že v létě, když jsem trénoval, jsem se cítil velmi soustředěný, protože jsem věděl, že jsme prohráli zápas, který jsme cítili, že bychom měli vyhrát, abychom došli až do konce.“

Když Tomjanovich přivedl svůj tým do Galvestonu na tréninkový kemp, měl k dispozici celý kádr hráčů, kteří z toho či onoho důvodu toužili začít sezonu a dohnat ztracený čas.

Bonding na pláži

„Kamarádství, které jsme měli v Galvestonu, pocit, který jsme měli z našeho týmu, talent, který jsme měli, jakmile jsme začali hrát, na palubovce se to proměnilo,“ řekl Elie. „Měli jsme tam houževnaté kluky. V Samovi jste měli mladého nováčka, který se snažil prosadit. Scottieho (Brookse), nováčka, který se snažil prosadit, mě, kterého právě vyměnili, a přidali tam Otisa (Thorpa) a Vernona (Maxwella) a Kennyho (Smithe) a Dreama.

„Ta série začala od tréninku. Byli jsme hodně soutěživí, chlape, já a Vernon jsme do toho šli, Scott, Kenny a Sam soupeřili o minuty. Když jsem přišel dolů, viděl jsem, že jsme spolu trávili čas, jedli jsme spolu. Ze strany Rudyho to byla dobrá práce, že se mu podařilo dostat tým do Galvestonu. Spoustu věcí jsme dělali společně a na jejich hřišti se to projevilo.“

Sezóna začala solidními výhrami nad Nets, Blazers, Warriors a Timberwolves. Sérii si Rockets udrželi i v Utahu, když Elie 2,1 sekundy před koncem vybojoval faul, trefil oba trestné hody a vyrovnal. Olajuwon ukradl Tomu Chambersovi přihrávku a poslal zápas do prodloužení.

Ve vzpomínkách většiny lidí bylo vítězství v prodloužení v Salt Lake City památné ne kvůli tomu, jak blízko bylo ukončení série na 10 zápasů, ale kvůli příkladu Olajuwonova mistrovství nad Jazz, které se protáhlo až do mistrovských zápasů po skončení sezóny. Ten večer zaznamenal 29 bodů, 17 doskoků a sedm zablokovaných střel, čímž zahájil třízápasový trip, který Rockets vyhráli v průměru o 2,33 bodu.

V zápase po prodloužení v Utahu se Robert Horry trefil 55,3 sekundy před koncem za tři body a dostal Kings do vedení. Když se náskok snížil na jeden bod, Olajuwon, který v tom zápase zaznamenal 36 bodů, 17 sekund před koncem zablokoval střelu Waltera Berryho.

Výlet skončil vítězstvím nad Clippers, když za nerozhodného stavu Olajuwon 22,5 sekundy před koncem potopil čtrnáctimetrový koš.

Když Rockets zakončili měsíc domácím vítězstvím nad Bucks, začalo se o nich mluvit v NBA a připravili si tak souboj s Knicks. Olajuwon se stal Hráčem měsíce. Tomjanovich se stal trenérem měsíce. Pokud se vrátíme k posledním dvěma měsícům sezony 1992-93, Rockets tři měsíce po sobě vytvořili klubový rekord v počtu vítězství za měsíc.

Knicks byli považováni za nástupce Bulls, když Michael Jordan přestal hrát baseballovou ligu. Střetnutí nebylo účtováno ani tak jako předehrávka finále, ale jako test platnosti série Rockets.

Před zápasem měli Knicks tři dny volna, a tak Rockets vyzvali.

Anthony Mason prohlásil: „Přišli na špatné místo.“

Když Rockets dorazili, publikum v Madison Square Garden skandovalo: „14-1, 14-1.“

„Cítil jsem, že jsou tvrdí, a pokud chceme získat tento rekord, musíme si ho zasloužit,“ řekl Tomjanovič. „Vzpomínám si, jak jsem přišel a titulek zněl: ‚U nás ne‘. Byli hodně hrdí. Šli jsme tam a myslím, že to nebylo ani o fous.“

Rakety ve druhém poločase Knicks rozstřílely. V poločase vedli o 10 bodů, ve čtvrté čtvrtině si Rockets vypracovali 19bodový náskok a už se jim nikdo nepostavil.“

Rozbíjeli a pálili

„Vzpomínám si, jak mluvili nesmysly a říkali, že se ta série v New Yorku zastaví,“ řekl Elie. „Prostě jsme jim dali facku.“

Vítězství bylo deváté v sérii na cestách, z toho tři ve druhé polovině odvety. Rockets dvakrát cestovali na obě pobřeží, kde během pěti nocí zvládli čtyři zápasy a během šesti nocí čtyři.

Když ve tři hodiny ráno po výhře v New Yorku dorazili do Atlanty, neměli už Rockets co ztratit. Vzhledem k tomu, že letištní tramvaje byly na noc odstaveny, museli si vybavení odnést a projít letištěm pěšky. Řidič autobusu předpokládal, že se rozhodli zůstat v New Yorku, a nechal je na letišti, takže si museli zavolat taxík.

Rakety dorazily do hotelu v Atlantě za svítání. Výprask od Hawks 133:111 nebyl tak těsný, jak by se i podle tohoto skóre mohlo zdát.

„Ten další zápas, chlapče, mluvil o tom, že to vyšumí,“ řekl Tomjanovich. „Ale po té prohře jsme nastartovali další sérii.“

Rakety vyhrály dalších sedm zápasů, čímž se posunuly na 22-1. Tato série je přesvědčila, že jsou víc než jen nažhavení na začátek sezony, ale že jsou opravdu tak dobří.

„Čím déle ta série trvala, tím větší tlak byl v každém zápase,“ řekl Matt Bullard, tehdy útočník Rockets. „Chtěli jsme tu sérii udržet. Hráli jsme dobře, ale s pokračující sérií byl na nás vyvíjen stále větší tlak.“

„Když jsme prohráli v Atlantě, uvolnilo to náš tlak a mohli jsme pokračovat v naší činnosti. Ale měli jsme v paměti tu sérii 15 vítězství: ‚Hele, my to zvládneme, jsme dost dobří. Byl to náš základ pro další rok, na kterém jsme mohli stavět.“

Dále budovali, až se stali šampiony, ale všechno to začalo sérií – a vším, co tu nepřekonatelnou sérii výjimečnosti umožnilo.

Už je to 20 let, co Rockets získali v sezoně 1993-94 titul NBA, finální titul pro město Houston. V průběhu této sezony vám Chronicle bude přinášet příběhy figur a momentů z této sezony.