Před téměř třemi měsíci nastoupila Doreen Gentzlerová na mateřskou dovolenou nečekaně brzy, když se jí čtyři týdny před plánovaným termínem narodil syn Christopher Sean Miller.
Její spolukomentátor Jim Vance oznámil narození syna ve zpravodajské relaci v 18:00 6. srpna a dodal: „Doreen, jestli posloucháš… odpočívej, dámo, uklidni se, užívej si to malé miminko a nespěchej:
Ukázalo se, že Doreen Gentzlerová poslouchala v Kolumbijské nemocnici pro ženy a opravdu si dala na čas.
V pondělí se však vrátí – spolu s Vancem, který byl minulý týden na dovolené – k náročnějšímu programu než kdy jindy. Od tohoto týdne se Gentzlerová a Vance, kteří stále uvádějí zprávy v 18 a 23 hodin, ujmou i půlhodinové zpravodajské relace v 5 hodin. Susan Kiddová bude moderovat sama v 5:30.
Tyto kroky mají přilákat více ženských divaček, což je publikum, které je podle generálního ředitele WRC Allana Horlicka „k mání“, protože WJLA si neudrží ty, kteří sledují „Oprah Winfrey“ od 4 do 5 hodin ve všední dny. Pořad WUSA „Eyewitness News“ nadále vede jak na 5, tak na 6.
Od příchodu Gentzlerové v červenci 1989 však WRC tvrdí, že „News4 at 11“ se posunula z těsného náskoku 0,3 bodu nahoru ve sledovanosti a překonala 15 sledovaných období v řadě (listopad, únor, květen a červenec).
WRC byla tak spokojená, že loni v červnu, po necelých dvou letech Gentzlerové tříleté smlouvy, dostala novou víceletou smlouvu. Její roční plat se podle odhadů pohyboval mezi 225 000 a 275 000 dolary.
Člověk, který Gentzlerovou najal, bývalý ředitel zpravodajství Bret Marcus, prohlásil, že hledal někoho, kdo by dokázal zvýšit „energetickou úroveň zpravodajské čtyřky, ale dostatečně silného, aby se postavil Georgovi {Michaelovi} a Vanceovi.“
Gentzlerová to zjevně dokázala a zpráva se roznesla i za Beltway. Koncem září přinesla elektronická média výsledky ankety mezi čtyřiceti řediteli televizního zpravodajství, kteří měli vybrat dokonalý zpravodajský tým. Nejvíce hlasů získali Peter Jennings a Diane Sawyerová z ABC (20 pro Jenningse, 6 pro Sawyerovou), Connie Chungová z CBS dostala 4 hlasy a Gentzlerová se s Tedem Koppelem z ABC rozdělila po 3 hlasech.
Karen Egolfová, šéfredaktorka Electronic Media, vysvětlila Gentzlerovou po boku hvězd celostátních televizí tím, že „na své cestě vzhůru možná potkala několik ředitelů zpravodajství.“
Egolfová také poznamenala, že dva ze 40 dotázaných ředitelů zpravodajství byli z jiných stanic ve Filadelfii, tedy z trhu, kde Gentzlerová pracovala před svým příchodem do WRC, a že „ředitelé zpravodajství NBC mohou mít přehled o moderátorech v jiných pobočkách“. Kromě toho se Gentzlerová dostala do celostátního povědomí, když loni v červnu týden uváděla pořad „NBC News at Sunrise“ a zpravodajské sestřihy během „The Today Show“.
Zatímco byla pryč, titulky mimo jiné dokumentovaly pokus o převrat v Sovětském svazu, postup tamního prodemokratického hnutí, senátní slyšení ohledně kandidáta na soudce Nejvyššího soudu Clarence Thomase a jeho potvrzení. Stejně jako ostatní diváci se i Doreen Gentzlerová mohla jen dívat, zatímco za ni zaskakovala kolegyně Wendy Riegerová.
„Cítím se jako asi každý, kdo odchází na mateřskou dovolenou: tak trochu mimo,“ řekla jednoho jasného podzimního odpoledne. „Mluvit s někým z reálného světa o práci je velmi zvláštní.“
Gentzlerová v bílé mikině si povídala nad limonádou na terase domu v Chevy Chase, který s manželem Billem Millerem koupili těsně před Christopherovým příchodem. Miller, reportér listu Philadelphia Inquirer, je na stáži na Americké univerzitě.
„Přijde mi to divné,“ řekla. „Když jsme šli na první večírek, na který jsme šli od narození dítěte – na večírek Americké univerzity, kde byli profesoři, postgraduální studenti, asistenti – dva lidé se mě zeptali: Kdy se má narodit dítě? Nevím, co je horší, jestli to, že se mě na to někdo zeptá, nebo když vidím, jak se někdo tváří naprosto zděšeně, když řekne: No, asi před pěti týdny.
„A já si najednou uvědomila: Ach jo, vždyť já už měsíc nedělám nic jiného, než že sedím a mluvím o miminku. Co se to na světě děje? Jako by se v Sovětském svazu odehrával celý ten převrat a já tam seděl v županu a říkal si, že bych měl něco dělat, nějak se do toho zapojit. Ale tohle {mateřství} je důležitější. Měla bych tu být taky. Je to divný pocit.“
Je to pocit, před kterým se ji snažily varovat její kolegyně Lea Thompsonová, Barbara Harrisonová a Susan Kiddová. Stejně tak její přítelkyně Katie Couricová, která pro WRC krátce pracovala, než přešla do NBC. Připojily se k dalším celostátně známým televizním zpravodajkám Faith Danielsové, Mary Alice Williamsové a Marii Shriverové, které se staly novopečenými maminkami s prestižním zaměstnáním v televizi.
Gentzlerová říká, že najednou začala oceňovat zmatky pracujících matek a chápat, proč se některé rozhodnou vzdát kariéry a zůstat doma.
„Můj respekt k těmto pracujícím matkám, se kterými jsem celé ty roky pracovala, stoupl o 500 procent. Vyslechla jsem si jejich obavy: „Já nemůžu pracovat dlouho do noci. ‚Musím vyzvednout děti ze školky.‘ „Nemůžeme jít ven, nemůžeme sehnat hlídání. Slyšela jsem, ale ve skutečnosti jsem neslyšela. Teď si říkám, jak to ty ženy dělají?“
„Vím, že pro mě bude těžké vrátit se do práce a odejít od části toho, co se děje s Christopherem. A chápu, že tě to táhne zůstat doma a být osobně zapojená do všeho, co se děje.
„Ale nemůžeš zůstat pryč příliš dlouho.“
V Gentzlerové našlo WRC ženu s místními kořeny. Narodila se zde, základní školu strávila v Arlingtonu, než se její rodina přestěhovala do Charlestonu ve státě S.C. a poté odešla na univerzitu v Georgii. Bývalá moderátorka pořadu Today Show Deborah Norvilleová byla její spolužačkou z telekomunikací („Měla samé jedničky a byla perfektní ve všech směrech. Já jsem se k tomu stavěla trochu ležérněji, ale bavila jsem se. Ona byla trochu intenzivnější.“).
„Bylo to velmi zábavné místo, kam se chodilo do školy,“ vzpomíná Gentzler. „Taky dobrá novinářská škola – to bych měl zmínit. Dívala jsem se i na Marylandskou univerzitu, ale tam se chystali uvolnit místo na koleji až pět let po mé promoci, nebo tak nějak.“
Během studia se ucházela o letní stáž v televizi a získala ji, ale byla zklamaná, když se dozvěděla, že „kvůli všem těm odborům nebudu moct nic dělat. Nemohla jsem chodit se štáby a nechtěli mi platit a zjistila jsem, že mi v Georgii nedají za stáž kredity na vysokou školu, pokud mi nezaplatí. Vydržela jsem asi dva týdny nosit kafe a třídit poštu.“
To léto vzala úřednickou práci a později absolvovala stáž v Georgijské veřejné televizi, kde pokrývala státní legislativu.
V roce 1979 se Gentzlerová upsala WRCB v Chattanooze, a to jako reportérka i fotografka. „Musel jsem s sebou tahat jednu z těch starých, drahých a těžkých kamer TK76 a snažil se nastavit světla. V šatech – člověk se musel oblékat jako reportér. Ale byla to dobrá zkušenost, abych si udělal představu o tom, čím fotografové procházejí. Dnes, když žádám o záběr a fotograf řekne: Zapomeňte na to, ten záběr nemůžeme pořídit, mám pochopení pro to, jestli to jde, nebo ne.“
Po Chattanooze přešla do WSOC na větším trhu, do Charlotte ve státě New York, kde pracovala čtyři roky a naučila se dělat moderátorku. Jednou, když byla studia při požáru evakuována, dokončila pořad z trávníku před budovou WSOC.
Poté odešla do WKYC v Clevelandu, kde pracovala na reportážích týkajících se pohřešovaných dětí a pokrývala soudní proces s clevelandským automobilovým dělníkem Johnem Demjanjukem v Izraeli. Její reportáže o muži, kterému vězni nacistického tábora smrti říkali „Ivan Hrozný“, vysílala celostátní televize NBC.
Seznámila se také s Millerem, který deset let pracoval jako reportér pro Cleveland Plain Dealer. „Pak se dal dohromady se mnou a teď se podívejte, co se s ním stalo,“ smála se. Když v roce 1988 přešla do filadelfské televize WCAU, on si našel práci ve Philadelphia Inquirer.
„Mysleli jsme si, že je to takový zázračný kariérní oddech, že oba najdeme práci ve stejném městě ve stejnou dobu,“ vzpomínala, „a bylo to příliš dobré na to, aby to byla pravda. Miloval svou práci, miloval Inquirer. Moje práce, s tou jsem nebyla vůbec spokojená. A pak mi ti lidé {WRC} zavolali a já se zeptala: Kdy můžu začít? Bill byl opravdu hodný. NBC vlastní stanici v Clevelandu, takže jsem ty lidi znal a oni znali mě. Byla to úžasná příležitost uvádět 6 a 11 {zprávy} ve Washingtonu, mém rodném městě. Nebylo možné, abych odmítl.“
Gentzler uvedl, že práce ve Filadelfii se ukázala jako nevýhodná. „Šel jsem tam jako víkendový moderátor s tím, že dostanu šanci ucházet se o práci ve všední den, což bylo naprosto v pořádku, protože jsem mohl dělat spoustu reportáží a líbilo se mi to. Poměrně rychle mě skutečně povýšili na místo moderátorky všedního dne, takže jsem byla nějakou dobu ze své práce nadšená.“
„Ale je to velmi nestabilní televizní stanice, sledovanost není dobrá. Je to stanice CBS O-and-O {vlastněná a provozovaná} a neustále přesouvali lidi. Najali moderátorku na všední dny z konkurenční stanice a nasadili ji na všední dny. Já jsem se vrátil k víkendům. Tak se jich ptám: Dobře, lidi, mám si začít hledat novou práci? A oni řekli: Ne, necháme si tě v týdnu, bla bla bla. Byli pěkně ošidní… Takže když jsem dostala šanci odejít, byla jsem nadšená.“
Nějakou dobu si Gentzlerová a Miller udržovali její byt zde a jejich městský dům ve Filadelfii. Pak Miller, investigativní reportér, získal stipendium na magisterské studium kriminologie.
„Jedná s Inquirerem o jejich washingtonské kanceláři,“ řekla. „Mají tříleté rotace a myslím, že asi za rok se uvolní místo. Takže to možná vyjde.“
Ve WRC Gentzler nahradil Davea Marashe a připojil se k „zdaleka nejlepší skupině lidí, s jakou jsem kdy pracoval, a to jak k lidem před kamerami, tak za nimi. My čtyři v 6 a 11, kteří pracujeme společně {Gentzler, Vance, sportovní reportér George Michael a meteorolog Bob Ryan}, jsme čtyři silní lidé. Nikdo tam nezastupuje nikoho jiného, nikdo se nesnaží zalátat slabiny někoho jiného. Jsou to čtyři lidé, kteří to dělají už nějakou dobu a vědí, co dělají, a nikdo není nejistý. A taky jsou tam čtyři různé osobnosti.
„Nevím přesně, jak to funguje, ale mám tyhle kluky moc rád, víc než jakoukoli jinou skupinu, se kterou jsem pracoval. Už jsem pracoval s lidmi, kde se mi třeba jeden člověk v týmu líbil úplně nejvíc, ale pak tam byl další, který byl úplný blbec nebo egomaniak. Já mám rád všechny tyhle lidi.“
(Gentzler řekl, že pro Michaelovu sportovní hádanku („Je v bezpečí, nebo je mimo?“): „Obecně se snažím nesouhlasit s jakýmkoli Georgovým názorem.“)
Když Gentzlerová loni v červnu okusila práci v televizi, řekla, že už netouží po přechodu na celostátní úroveň.
„Kdysi jsem chtěla pracovat v televizi, ale už mi to nepřipadá tak lákavé jako dřív, možná proto, že mám teď realističtější pohled na to, jaké to je pracovat v televizi. Myslím, že v mnoha ohledech by to nebylo tak uspokojivé. Je tu spousta nadřízených, člověk má mnohem menší vliv na svůj vlastní pracovní produkt. Představte si, že pracujete jako blázen a musíte zavolat někomu do New Yorku nebo někam jinam a on to rozseká na padrť, jak by to bylo těžké. A pak to vyřadí z večerních zpráv. To by bylo strašně frustrující.
„Myslím, že se mi líbí myšlenka dělat víc reportáží, možná síťových. Mluvil jsem s nimi o tom a oni mě povzbudili. Líbí se mi trochu tvrdého zpravodajství i publicistiky. Strávila jsem nějaký čas jako noční reportérka s živými záběry a to mi chybí, ty přímé zprávy.“
První příležitost živě informovat o dění ve Washingtonu měla v listopadu 1990, kdy spolu s reportérem Joem Johnsem informovala o závalu rozestavěné garáže na 14. a H Street NW.
„Byla jsem tak nadšená, protože dva noční reportéři byli kdesi ve Virginii a nemohli se tam dostat včas, tak mě nechali, abych to šla dělat, a já byla v sedmém nebi. Miluju tyhle věci.“
Ale jako moderátorka má raději partnera, protože bude v 17, 18 a 23 hodin.
„Ráda pracuji s partnerem, a to z mnoha důvodů. Usnadňuje to, když začne chaos. Když se v představení něco pokazí, jeden člověk slyší, co se děje, zatímco druhý čte. A prostě mám někoho, na koho se můžu spolehnout.“
Gentzlerová se dívala na plevel před domem a na krabice s balením, které čekaly u Christopherovy kolébky. „Tohle byla vítaná dovolená, protože si nedokážu představit, že bych se snažila seznámit s novým dítětem a novým životním stylem a snažila se to uspěchat. Už se nemůžu dočkat, až se vrátím, ale jsem si jistá, že to škubání ještě pocítím. Už chápu, o čem to je. Zdá se, že člověk by měl vždycky dělat něco víc než to, co dělá.“