„Andělu církve v Efezu napiš: Ten, který drží sedm hvězd ve své pravici, ten, který chodí mezi sedmi zlatými svícny, říká toto: Znám vaše skutky, vaši námahu a vytrvalost a vím, že nemůžete snášet zlé lidi a že jste podrobili zkoušce ty, kdo si říkají apoštolové, a nejsou jimi, a zjistili jste, že jsou falešní; a máte vytrvalost a vytrvali jste pro mé jméno a neunavili jste se.
„Mám však proti vám to, že jste opustili svou první lásku. ‚Proto si vzpomeň, odkud jsi spadl, čiň pokání a konej skutky, které jsi konal na začátku, jinak k tobě přijdu a odstraním tvůj svícen z jeho místa – pokud nebudeš činit pokání. ‚To však máte, že nenávidíte skutky nikolaitů, které nenávidím i já.
‚Kdo má ucho, ať slyší, co Duch říká církvím. Tomu, kdo zvítězí, dám jíst ze stromu života, který je v Božím ráji.““
– Zjevení 2,1-7, NAU
Úvod
Když byl Jan v den Páně v Duchu, uslyšel silný hlas, který považujeme za Ježíšův, jak říká (Zjevení 1,11): „Napiš do knihy, co vidíš, a pošli to sedmi církvím: Efezu, Smyrně, Pergamu, Tyatiru, Sardám, Filadelfii a Laodiceji.“
V druhé až třetí kapitole píše Jan zvláštní dopis každé ze sedmi církví. Podle Sweteho (str. 276) je „každé poselství, bez ohledu na jeho zvláštní přizpůsobení jednomu konkrétnímu společenství, nakonec adresováno všem asijským bratrstvům“. Podmínky popsané v jednotlivých listech lze nalézt v každé generaci. Poselství církvím tak mají nadčasovou hodnotu a platí v každé době.
Tyto listy se skládají z Ježíšových slov, která má Jan předat církvím. Jako úvod do listů jsou velmi užitečné Hortonovy komentáře. Píše (s. 37-38):
Každý list začíná Ježíšovým zjevením a pochvalou, po nichž obvykle následuje varování a výzva. Ježíš však ještě více chválí ctnosti církví, než je varuje před jejich chybami. Přesně ví, co se v jednotlivých církvích děje. Zná jejich úspěchy, neúspěchy, vítězství, problémy i těžkosti. A co víc, ví přesně, co každý z nich potřebuje. Je také důležité vidět, že každý list obsahuje slova povzbuzení a varování pro každého oddaného věřícího, který touží žít a pracovat pro Boha.
Každý list obsahuje Kristovo povzbuzení, aby naslouchali tomu, co „Duch říká církvím“ (srov. Efez 2,7; Smyrna 2,11; Pergamon 2,17; Sardy 3,6; Filadelfie 3,13; Laodicea 3,22). To je doprovázeno zaslíbením těm, kdo „zvítězí“. První dopis, o kterém zde hovoříme, je určen Efezu.
Mluvčí
Mluvčí (verš1) říká Janovi: „‚Ten, který drží sedm hvězd ve své pravici, ten, který chodí mezi sedmi zlatými svícny‘.“
„Ten, který drží sedm hvězd ve své pravici, ten, který chodí mezi sedmi zlatými svícny,“ říká Jan. Jak vyplývá z veršů 1,17-18, mluvčím je Ježíš. On je ten, který chodí uprostřed církví. Chodí mezi nimi jako strážný. Volá je k odpovědnosti, ale jeho hlavním cílem je povzbudit je a pozvednout. Jan má napsat, co mluvčí říká andělovi církve v Efezu.
Duchovní podmínky
Ježíš hodnotí církev v Efezu. Chválí je za jejich píli a vytrvalost. Všímá si, že netolerují zlé lidi a falešné apoštoly. Pro Ježíše mnoho snášejí a neunavují se.
Ježíš jim však říká, že opustili svou první lásku. Musí činit pokání a konat skutky, které konali na začátku. Pokud tak neučiní, Ježíš odstraní jejich svícen z jeho místa. Bude to akt okamžitého soudu. Bez lásky přestane být sbor v Efezu církví.
Po tomto přísném varování je Ježíš chválí za to, že nenávidí skutky nikolaitů, kteří podle Mounceho (str. 90) pravděpodobně pod praporem duchovní svobody praktikovali nemravnost a modlářství. Vypracovali se na kompromis s pohanskou společností.
Kristus a Duch
Mluvčím v 1. verši je Kristus, ale v 7. verši Kristus říká: „‚Kdo má uši, ať slyší, co Duch říká církvím'“. Tato výzva je adaptací Kristových slov v Markovi 4,9; 4,23 a Matoušovi 11,15; 13,9. Apeluje nejen na Efez, ale i na církve (v množném čísle), aby naslouchaly Duchu.
Vztah mezi Kristem a Duchem je velmi úzký. V jistém smyslu, když mluví jeden, mluví i druhý. Podle Ladda (s. 40):
Duch je Duch Kristův (Ř 8,9), který prorokovi tlumočí Kristův hlas (2,1). Nový zákon ustanovil úzký a důvěrný vztah mezi oslaveným Kristem a Duchem svatým – tak důvěrný, že Pavel může říci: „Pán je Duch“ (II Kor 3,17). Oslavený Kristus promlouvá ke své církvi skrze Ducha a je to zároveň hlas Ducha a hlas Kristův.
Vítězové
Kristus a Duch říkají (verš 7): „‚Tomu, kdo zvítězí, dám jíst ze stromu života, který je v Božím ráji‘.“ (srov. verš 7). Newport (str. 145) poukazuje na to, že „‚strom života‘ je poprvé zmíněn v Gn 2,9 jako jeden z mnoha stromů, které byly dány Adamovi a Evě k jídlu a po jejich pádu do hříchu jim byly zapovězeny (Gn 3,22.24). Naposledy je zmíněn ve Zjevení 22,19.“
Církev v Efezu čelila dvěma hlavním problémům. Jedním z nich je, že se potýkali se zlými lidmi a falešným učením. Za druhé, ztratili svou první lásku. Aby se stali vítězi, musí se vypořádat s oběma problémy. Lidé, kteří ztratili svou první lásku, jsou náchylnější ke zlu než ti, kteří zůstávají horliví. Problémy tedy bývají vzájemně propojené.
Podle Ladda (str. 41): „Tento jazyk je biblickým způsobem vyjádření zaslíbení věčného života v dovršeném Božím království; nejde o zvláštní požehnání udělené určité skupině křesťanů; všichni věřící najdou svá jména zapsaná v Beránkově knize života (20,15; 21,27). Nicméně Ladd dále klade a odpovídá na následující otázku (s. 41):
Proč se tedy zdá, že Jan činí ze zaslíbení věčného života zvláštní požehnání pouze pro vítěze? Odpověď zní, že každý Ježíšův učedník musí být v zásadě mučedníkem a být připraven položit život za svou víru. . . . Zjevení líčí boj na život a na smrt mezi Kristem a Antikristem o lidská srdce a vítězem je ten, kdo je neochvějně věrný svému Pánu, i kdyby ho to mělo stát život.
Závěr
Prostřednictvím Jana se Ježíš v 2,1-3,22 přímo obrací na sedm církevních jmen. Kristus je všechny nabádá, aby poslouchali, co Duch říká církvím. Dnes musí všechny církve pozorně naslouchat Duchu. Duch mluví prostřednictvím Slova, které zahrnuje zaznamenaná Kristova slova. Pokud Duchu nenasloucháme, vydáváme se na nebezpečnou cestu.
Speciálním slovem Krista a Ducha církvi v Efezu bylo obnovení jejich první lásky. Toto poselství má nadčasovou a věčnou hodnotu. Je to důležité poselství pro církve všech dob. A my jako jednotlivci mu také musíme věnovat pozornost. Každý člověk musí udržovat při životě svou intenzivní lásku k Mistrovi.
Pro další studium
Horton, Stanley M. The Ultimate Victory. Springfield: Gospel Publishing House, 1991.
Ladd, George Eldon. A Commentary on the Revelation of John. Grand Rapids: Eerdmans Publislhilng Company, 1972.
Lenski, R. C. H. The Epistles of St. Peter, St. John, and St. Minneapolis: Augsburg Publishing House, 1966.
Mounce, Robert H. The Book of Revelation: The Book of Revelation. Grand Rapids: Eerdmans Publishing Company, 1977.
Newport, John P. The Lion and the Lamb. Nashville: Broadman Press, 1986.
Robertson, A. T. Word Pictures in the New Testament, Vols. 1-6. Nashville: Broadman Press, 1930.
Swete, Henry Barclay. The Holy Spirit in the New Testament [Duch svatý v Novém zákoně]. London: Macmillan and Company, 1910.
.