Jméno: Bianca
Věk: 22 let
Obor:
Pracovní náplň: Základní vzdělávání
Pracovní náplň:
Bianca je nejen moje sestra ze spolku, ale i jedna z mých nejlepších kamarádek na světě. Většinu našeho přátelství jsem se z ní bezvýsledně snažila udělat holku bez keců (stejně jako já). Nedávno začala svou učitelskou kariéru a včera jsme si sedly, abychom si o tom všem popovídaly. Čtěte dál a dozvíte se, jak poznala, že učitelství je pro ni to pravé, jaká další povolání zvažovala a kde doufá, že se v budoucnu uvidí.
BN: Jak dlouho ti trvalo, než sis po ukončení studia našla práci?
Bianca: V okrese Miami Dade je nedostatek učitelů, takže mě hned přijali.
Je obor, ve kterém nyní pracujete, oborem, o kterém jste si myslela, že v něm budete pracovat, když jste byla mladší?
Ne. myslela jsem si, že budu moderátorkou v rádiu, ale pak jsem zjistila, že jsem příliš stydlivá a že nejsem dost vtipná.
Kolik vám bylo let, když jste se rozhodla, že chcete být učitelkou?
Bylo mi 18.
Proč jste se rozhodl stát učitelem?
Vždycky jsem ráda pracovala s dětmi a jsem velmi soucitný a trpělivý člověk, takže jsem si řekla, že to zvládnu, a pak jsem začala pracovat s dětmi ve školním prostředí a zjistila jsem, že mi to jde.
Chcete být učitelkou navždy, nebo jste otevřená jakémukoli směru, kterým vás život povede?
Jsem otevřená jakémukoli směru, kterým mě život povede, ale chci dlouho učit, než budu dělat něco jiného. Jen nechci být jedním z těch lidí, kteří říkají „no jo, učil jsem čtyři roky a pak jsem se posunul výš“. Nejlepší administrátoři byli učitelé, protože vědí, jaké to je.“
Jaké jsou vaše krátkodobé profesní cíle? Dlouhodobé?
Krátkodobé: Jít na postgraduální studium.
Dlouhodobý: Nakonec pracovat pro vládu. Chci měnit zákony o vzdělávání… takže asi začnu na Floridě a pak půjdu do Washingtonu.
Chcete se kvůli práci přestěhovat?
Ano, přemístil bych se. Ale do zapadákova bych nešel. Vždycky jsem vyrůstal ve velkém městě, takže bych nechtěl žít na venkově. To je pro mě „sakra ne“.
Myslíš, že se můžeš dostat tam, kde chceš profesně být, aniž by ses přestěhoval?
Jo, nejsem zrovna velký fanoušek Miami. Není to místo, kde bych chtěl vychovávat své děti.
Naplňuje vás vaše práce?
Ano, naplňuje mě. Každé ráno, když se probudím, cítím se šťastná, což je vzácné. Nikdy předtím jsem se tak necítil. I v těch nejhorších dnech mám pocit, že se nemůžu dočkat, až se druhý den vrátím.“
Co vás ještě naplňuje?
Pomoc druhým. Třeba charitativní práce. To je opravdu všechno. A asi taky moje rodina a přátelé. Rád s nimi trávím čas.
Co vás na tom, co děláte, baví nejvíc?
Vědomí, že jsem změnila život alespoň jednoho dítěte. I když žijeme v dobré čtvrti, některé z nich si prošly pěknými sračkami. Některé z nich žijí u prarodičů, protože je rodičům odebrali nebo se jich rodiče prostě vzdali. Někteří jejich rodiče jsou ve vězení. Vždycky jsem žil v dobré čtvrti a nemyslel jsem si, že se tam dějí špatné věci. Jen mě to nutí, abych se pro ně víc snažil. Jejich domácí život stojí za houby, takže bych jim mohl udělat den ve škole něčím, na co se budou těšit.“
Co je na tom, co děláš, nejhorší? (Mám ráda stejný poměr pozitiv a negativ)
Řízení všech zákulisních věcí. Je to mnohem víc než stát před třídou a učit lekci. Pokud mají moji studenti určitá přizpůsobení, musím se ujistit, že jim vyhovím. Musím se ujistit, že je vše předem připraveno. Nemůžu tam přijít a jen tak to zkusit. S administrativou je spousta papírování. Mám tři schůzky týdně. Další blbosti. Lidé říkají: „Vždyť jen učíte.“ Ano, ale já mám 21 studentů a ti mají různé způsoby učení. Musím učit stejnou věc různými způsoby. Všichni moji studenti mají různé potřeby a jedna velikost nesedí všem. Existuje příručka o tempu výuky, ale ta nebere v úvahu studenty se speciálními potřebami.
Myslíte si, že vás vysoká škola dostatečně připravila na vaši kariéru?
Ano, mám pocit, že jsem byl připraven, protože jsem se naučil zákulisí a teorie a během stáží jsem tyto teorie uplatnil v praxi. A zpočátku to bylo těžké, ale jakmile jsem se naučil, jak zvládnout svou třídu, vše zapadlo na své místo.
Co byste si přál/a, abyste se na vysoké škole naučil/a v souvislosti s vaší kariérou?
Přeji si, abych měla více předmětů ze speciální pedagogiky, protože i když učíte všeobecně vzdělávací třídu, můžete mít žáka s určitým postižením, a pokud o něm nemáte znalosti, je těžké vědět, jak ho zvládnout bez pomoci.
Myslíte si, že každému může prospět studium na vysoké škole?
Ne, nemyslím si, že vysoká škola je pro každého. Škola obecně není pro každého. Věřím, že pokud si lidé něco předsevzali, mohou toho dosáhnout, ale jsou lidé, kteří jdou na vysokou školu a zjistí, že to není to, co chtějí v životě dělat, a to je v pořádku. A neměli by se na vás dívat skrz prsty, když na vysokou školu nejdete. Představte si společnost, kde by všichni chodili na vysokou školu. Jsou přece jiné práce, které je třeba dělat.
.