Obrázek: Joan Marcusová
Dvanáctá noc pokračuje v divadle Delacorte Theater v Central Parku v New Yorku do 19. srpna 2018.
Hvězdičkové hodnocení: čtyři hvězdičky ★ ★ ★ ★ ✩
Nadějná písničkářka a performerka Shaina Taubová proměnila Dvanáctou noc v hudební komedii hodnou Broadwaye. Není to transcendentní Shakespeare, ale je to solidní porce zábavy. A v produkci programu Public Works divadla The Public Theater, který je součástí letní sezóny Shakespeare in the Park v newyorském Central Parku, se stává také radostnou komunitní oslavou.
Program Public Works, který divadlo The Public zahájilo v roce 2012, oslovuje sousedské skupiny po celém městě, aby je zapojil do procesu divadelní tvorby a zbavil je představy, že divadlo je elitářský podnik. V jeho rámci vznikají adaptace převážně Shakespearových her, v nichž se mísí občané s profesionály, a na konci sezony Shakespeare in the Park převzala inscenace na několik představení jeviště.
Předělávka Dvanácté noci, kterou vymysleli Taub a Kwame Kwei-Armah, měla premiéru v roce 2016. Kwei-Armah se ujal i režie. Nyní byla předělávka dále přepracována a dočkala se plného pětitýdenního uvedení.
O režijní zásluhy se dělí Oskar Eustis, umělecký ředitel divadla The Public, a Kwei-Armah, který je nyní zaneprázdněn i jinými povinnostmi, jako nastupující umělecký ředitel londýnského divadla Young Vic. A ne tak náhodou Kwei-Armah, jak jsme již informovali v Musical Theatre Review, začíná své působení v Young Vic letos na podzim inscenací této Dvanácté noci a o režisérský post se dělí s Eustisem.
Dvanáctá noc v Central Parku využívá malou armádu asi 100 neprofesionálních herců, kteří doplňují hlavní představitele a oživují Shakespearův příběh hravou současností. Neprofesionálové jsou rozděleni do dvou souborů, které se na jevišti střídají každý večer. Ať už taková logistika přináší jakékoli obtíže, v bezproblémové inscenaci, která překypuje radostnými pocity, jsou sotva patrné.
Taubova hutná partitura má jasnou svižnou atmosféru, v níž se vaudevillové charakterové písně střídají se soulovými baladami. Je v ní také více než cítit nádech vintage showtune.
Její texty – stejně jako dialogy – vycházejí ze Shakespearovy poezie, ale pak přecházejí do současné slovesnosti, která dominuje.
V úvodním čísle se Shakespearův klaun Feste, proměněný v buskera na náměstí, ztvárněný nikým jiným než temperamentní, multitaskingovou Taubovou (hraje také na klávesy s kapelou na jevišti, kterou spoludiriguje), rozezpívá se sborem měšťanů: „Je-li hudba pokrmem lásky, hrajte dál.“ Feste dále radí: „
Orsino (Ato Blankson-Wood), vévoda, který se zakoukal do hraběnky Olivie (Nanya-Akuki Goodrich), shrnuje své potíže v jazzovém refrénu: „
A tak, jak si možná vzpomínáte, Orsino najme nově příchozí Violu, aby fungovala jako prostředník a získala nezájem Olivie. Problém je v tom, že Viola, která přežila ztroskotání lodi, jež pravděpodobně připravilo o život jejího bratra-dvojče, se převlékla za mladého muže, aby se v tomto podivném prostředí prosadila. V mužském převleku vypadá tak dobře, že se do ní Olivia na první pohled zamiluje.
Nikki M. Jamesová, držitelka ceny Tony za Knihu Mormonů, je přitažlivou Violou, drobnou postavou a velkým hlasem, a ve všech těch genderových zmatcích, které se v ději odehrávají, nachází úsměv i dojetí.
Violin mužský kostým, elegantně padnoucí tmavě šedý oblek, v němž vypadá jako mladý diplomat, podtrhuje rozpaky, které pociťuje v souvislosti s dvořením robustní Olivie a vlastními stále zamilovanějšími sklony k romantickému Orsinovi. Její vzhled také účinně kontrastuje s pestrým současným pouličním oblečením, které nosí většina ostatních herců.
Kostýmy jsou dílem Andrey Hoodové. Pěkně se vyjímají na pozadí palácového vzhledu exteriéru Oliviina domu, který dominuje scénografii Rachel Hauckové, spolu s přírodní flórou okolí Central Parku.
Smích se rozléhá s obyvateli Oliviiny domácnosti: rošťáckým a spokojeně podnapilým Tobym Belchem, kterého s halasným elánem hraje Shuler Hensley; Marií, Oliviinou služebnou a Tobymu hlavní ženuškou, kterou hraje Lori Brown-Niang; a sirem Andrewem, nešťastným nápadníkem Olivie, kterého hraje Daniel Hall.
Nejvýraznější postavou je Oliviin obstarožní a puritánský správce Malvolio, kterého s patřičnou důstojností ztělesnil Andrew Kober. Dusné chování se však změní v závrať, když je podveden a uvěří, že je objektem Oliviiny náklonnosti. Je to moment, který vede k nejzjevnějšímu showbyznysovému produkčnímu číslu představení, kdy se ke Koberovi připojí soubor s cylindry a měkkou botou a fantazíruje o svém životě jako Oliviin manžílek.
Tady i jinde v představení je choreografie Lorina Latarra docela základní hip-hop, ale vidět ji unisono v podání zástupu asi 50 nadšených lidí všech věkových kategorií, tvarů a velikostí je docela působivé. Takže klobouk dolů před všemi těmi hravými občany, protože jsem si jistý, že Londýňané budou smekat klobouk, až se Dvanáctá noc objeví v Young Vic.
Ron Cohen