Měli jste někdy problém někam „zapadnout“? Ať už je to ve škole nebo v práci, v nové skupině přátel, nebo dokonce ve vlastní rodině, všichni se někdy můžeme ztotožnit s pocitem nepřijetí. Na druhou stranu si mnozí z nás vzpomenou na chvíli, kdy měli problém přijmout někoho jiného.
Přijetí je schopnost vidět, že ostatní mají právo být svými jedinečnými osobnostmi. To znamená, že mají právo na své vlastní pocity, myšlenky a názory. Když přijímáte lidi takové, jací jsou, opouštíte svou touhu je měnit. Dovolíte jim cítit se tak, jak se cítit chtějí, dovolíte jim být jinými a myslet jinak než vy. Každý člověk je tak či onak jiný. Jakmile tuto pravdu pochopíte, můžete se přestat snažit změnit je na lidi, kterými chcete, aby byli, a začít je přijímat takové, jací jsou.
Přijmout pocity druhých není snadné, když se lidé chovají jinak než my. Všichni máme problém přijmout ty, kteří jsou jiní. Naučíme-li se dovednosti empatie, budeme lépe rozumět sami sobě i těm, kteří se od nás liší. Zde je pět strategií, jak se naučit přijímat druhé:
1. Učte se přijímat druhé. Nesnažte se ovládat pocity druhých. Snažili jste se někdy pomoci druhým lidem s problémem, který měli, ale měli jste pocit, že ať řeknete cokoli, nedokážete se k nim dostat? Možná jste se je snažili přimět, aby „viděli věci po vašem“ nebo „uvažovali racionálněji“. Nakonec se prostě nedokázali přiklonit k vašemu způsobu myšlení. No, nerad vám to kazím, ale problém nebyl v lidech, kterým jste se snažili pomoci, ale spíše ve vašem přístupu k pomoci jim.
U pocitů neexistuje správná nebo špatná odpověď. Takže místo toho, abyste se snažili kontrolovat nebo měnit pocity druhých lidí, musíte jejich pocity přijmout. Musíme lidem dovolit, aby měli pocity, aniž bychom jim říkali, jak se mají cítit. Empatičtí lidé chápou, že pocity je obtížné kontrolovat, a přijímají pocity lidí takové, jaké jsou.
2. Jaké jsou pocity lidí? Dovolte druhým, aby byli jiní. Jak nudný by byl život, kdyby byli všichni úplně stejní jako všichni ostatní na světě? Kdyby všichni vypadali stejně, měli stejnou osobnost, stejné zájmy a stejné zkušenosti, ztratili bychom o ostatní lidi velmi rychle zájem. Naštěstí má každý z nás jedinečný soubor vlastností a charakteristik, které nás odlišují. I když víme, že tyto odlišnosti jsou pro nás tím nejlepším, někdy se cítíme nepříjemně. Buď se snažíme odlišné lidi změnit, nebo se jim vyhýbáme, případně je ignorujeme.
Být empatický znamená mít otevřenou mysl a tyto jedinečné odlišnosti přijmout. Až budete příště poblíž někoho, kdo se zdá být vaším protipólem, vyzvěte sami sebe, abyste tohoto člověka lépe poznali. Zjistěte o něm nebo o ní více a z rozhovoru vyjdete s pocitem, že nejste tak odlišní, jak jste si možná zpočátku mysleli. Budete se s danou osobou cítit blíže a v důsledku toho se do ní budete moci mnohem lépe vcítit.
3. Dávejte promyšlené rady. Jakmile se naučíte přiznat druhým právo na jejich vlastní pocity a dovolíte jim být odlišní, budete lépe schopni dávat promyšlené a smysluplné rady. Zkoušeli jste někdy mluvit s druhými lidmi o svých problémech, jen aby vám na oplátku dali příšernou radu? Reagovali způsobem, který vás nutí přemýšlet, zda vůbec poslouchali, co jste jim říkali! Tito lidé pravděpodobně poslouchali, ale nedokázali se nad svými odpověďmi zamyslet. Nebo nechali své vlastní pocity, aby se postavily do cesty těm vašim. Abyste mohli projevit empatii, musíte se naučit dávat rady způsobem, který je v souladu s jedinečnými pocity, vlastnostmi a osobností druhých lidí.
4. Jaké jsou vaše pocity? Nesnažte se rychle soudit. Je snadné dívat se na druhé a poukazovat na jejich nedostatky. Někdy soudíme a kritizujeme lidi, aniž bychom si to uvědomovali. Náročnější a empatičtější reakcí by bylo poukázat na to dobré v každém člověku. Když přijímáme druhé takové, jací jsou, znamená to, že chápeme, že dělají to nejlepší, co v danou chvíli mohou. Nezapomeňte, že kdyby to mohli dělat lépe, tak by to dělali.
5. V případě, že se jim daří lépe, je třeba si uvědomit, že se jim daří lépe. Snažte se nesrovnávat. Klíčem k přijetí lidí takových, jací jsou, je naučit se nesrovnávat. Snažit se srovnávat jednoho jedinečného člověka s druhým je jako snažit se srovnávat jablka s pomeranči. Bohužel to děláme všichni. Srovnáváme sami sebe s ostatními a srovnáváme ostatní lidi s nějakým standardem. Theodore Roosevelt kdysi řekl: „Srovnávání je zloděj radosti“. Myslel tím, že nikdy nebudeme šťastní, pokud se budeme neustále srovnávat s ostatními, protože vždycky se najde někdo, kdo je lepší, chytřejší nebo bohatší. Místo toho musíme přijmout, že každý člověk je na jiné životní cestě.
Příště, až budete mít problém někoho přijmout, vzpomeňte si na těchto pět strategií. Jejich použití vám pomůže navázat s danou osobou vztah a být empatičtější. Když budete přijímání druhých praktikovat, budete schopni z něj udělat zvyk. A když se přijímání stane vaším životním zvykem, stanete se pozitivnějším a šťastnějším člověkem.
Chcete se dozvědět více? Conover Online má celou řadu produktů pro sociální &emoční učení.