Evropští tyrani 20. století: kde jsou pohřbeni?

Nová socialistická vláda Španělska se rozhoduje, zda převezme mrtvolu Francisca Franca z Údolí padlých a pohřbí ji na hřbitově El Pardo. Umístění těla bývalého tyrana je ve Španělsku kontroverzním tématem – stejně jako v jiných evropských zemích, kde zemřeli bývalí diktátoři.

Euronews se podíval na místa posledního odpočinku některých z nejznámějších a nejkrutějších bývalých vůdců v Evropě.

Benito Mussolini (1883-1945), Itálie

Italský Mussolini byl vůdcem Národní fašistické strany, který vládl v letech 1922-1945 a zavedl diktaturu. Poté, co se v roce 1945 pokusil uprchnout se svou milenkou, byli oba brzy dopadeni, zastřeleni a jejich těla pověšena hlavou dolů. Bývalý vůdce byl pohřben v neoznačeném hrobě, ale jeho tělo bylo následně exhumováno a ukradeno příznivci, než bylo znovu objeveno státem a uloženo na tajném místě. V roce 1957 byl znovu pohřben ve městě Predappio, kde se narodil, na hřbitově San Cassiano. Jeho hrob je nyní místem, kde si nostalgici po fašismu připomínají významná data, a vedl k pohřební turistice.

Josef Stalin (1878-1953), SSSR

Stalin, vůdce komunistické strany a vládce Sovětského svazu v letech 1924-1953, je známý tím, že mezi obyvatelstvo SSSR vnesl teror. Stalin zemřel na mrtvici v roce 1953 ve věku 74 let ve svém sídle u Moskvy. Byl nabalzamován v Leninově mauzoleu v Moskvě, jeho mrtvola však byla převezena a pohřbena o 20 metrů dál v nekropoli u Kremelské zdi. O přemístění těla rozhodl Nikita Chruščov, jeden ze Stalinových nástupců, který Stalina odsoudil za jeho zločiny. Stalinův hrob je nyní turistickou atrakcí v Moskvě.

Antonio de Oliveira Salazar (1889-1970), Portugalsko

Salazar, známý používáním své tajné policie Estado Novo k prosazování represivních taktik, vládl Portugalsku v letech 1932-1968 jako předseda vlády. Poté, co utrpěl těžké zranění hlavy při pádu ve svém letním sídle, byl portugalský prezident nucen nahradit Salazara ve funkci premiéra, protože lékaři se původně domnívali, že nepřežije. O dva roky později zemřel ve věku 81 let na infarkt – aniž by tušil, že byl ve funkci předsedy vlády nahrazen. Byl pohřben na hřbitově ve Vimieiru (1 470 obyvatel), stejném městě, kde se narodil, a jeho dům byl přeměněn na malé muzeum. Veřejnost má přístup na hřbitov i do muzea.

Adolf Hitler (1889-1945), Německo

Hitler, podporovaný svou nacistickou stranou, vládl Německu železnou pěstí v letech 1933-1945. Zatímco o Hitlerově životě je toho známo mnoho, jeho smrt zůstává poněkud záhadou. Kolem způsobu jeho smrti existuje mnoho teorií, ale nejrozšířenější je ta, že se zabil ve svém bunkru. Nacističtí pomocníci pak zapálili koberec s vůdcovým tělem – ten však zcela neshořel a po několika dnech ho našel sovětský voják. Předpokládá se, že Hitlerovy ostatky později Sověti rozptýlili po Berlíně a poblíž Rathenowa.

Francisco Franco (1892-1975), Španělsko

Franco, po němž bylo pojmenováno celé období španělských dějin, opět přitahuje pozornost lidí i ze svého hrobu. Poté, co byl více než 40 let pohřben v Údolí padlých (Valle de Los Caídos), uvažuje nová španělská socialistická vláda o přemístění ostatků fašistického diktátora na hřbitov El Pardo poblíž staré královské rezidence. Cílem je zajistit, aby Valle de los Caídos zůstalo památníkem občanské války, nikoliv pomníkem jejího vítěze.

Josip Broz Tito (1892-1980), Jugoslávie

Tito, státník a komunistický vůdce Jugoslávie z (1945-1980), je pohřben v mauzoleu „Dům květů“, které se nachází jižně od Bělehradu. Byl mu vypraven státní pohřeb a pohřbu se zúčastnily hlavy států z celého světa, včetně premiérů Španělska, Francie, Velké Británie a Turecka. Místo jeho pohřbu, které se nacházelo nedaleko místa, kde v poválečných letech žil, je nyní turistickou atrakcí, kde se nachází muzeum, zahrady a mauzoleum muže známého represemi vůči svým politickým odpůrcům a disidentům.

Philippe Petain (1856-1951), Francie

Petain, bývalý francouzský premiér známý svou kolaborací s nacisty, byl pohřben na hřbitově Port-Joinville na ostrově L’Ile-D’Yieu (4 726 obyvatel). V roce 1970 byla jeho mrtvola odvezena skupinou, která tvrdila, že ho chce pohřbít ve Verdunu, aby uctila jeho památku, neboť byl znám jako Lev z Verdunu. O tři dny později byla mrtvola nalezena v Paříži a přivezena zpět na hřbitov Port-Joinville. Francouzská vláda zařídila, že na jeho hrob byly po léta kladeny květiny, dokud židovské protesty tento zvyk neukončily. O tom rozhodl prezident v roce 1993.

Nicolae Ceausescu (1918-1989), Rumunsko

Přes 20 let komunistický vůdce Rumunska Ceausescu a jeho žena Elena byli na Vánoce roku 1989 v soudním procesu, který trval pouhou hodinu, shledáni vinnými z genocidy. Ještě téhož dne byli popraveni. Manželé byli pohřbeni na hřbitově v Bukurešti, ale v roce 2010 byla jejich těla na žádost pozůstalých příbuzných exhumována, aby se potvrdila jejich totožnost. Navzdory režimu strachu, strádání a chudoby se jeho hrob stal turistickou atrakcí a poutním místem pro ty, kterým se stýská po dobách komunistické vlády.

Erich Honecker (1912-1994), Východní Německo

Honecker se na konci svého života stal z politika Socialistické strany jednoty pronásledovaným, vězněným a vyhnaným mužem. Poté, co se pokusil uprchnout z Německa a hledal útočiště v Moskvě na chilském velvyslanectví, byl v roce 1992 postaven před soud v Berlíně pro podezření z podílu na úmrtích u Berlínské zdi. Kvůli chatrnému zdraví byl však propuštěn a vydal se do Chile, aby se shledal se svou rodinou. V roce 1994 zemřel a byl pohřben v Santiagu na Cementerio General de Santiago.

Mátyás Rákosi (1892-1971), Maďarsko

Rákosi, známý jako „nejlepší Stalinův maďarský žák“, byl v letech 1945-1956 maďarským komunistickým vůdcem. Během svého působení u moci provedl čistku asi 200 000 lidí, které nechal zatknout, uvěznit, vyhnat nebo zabít, uvádí kniha Dějiny Maďarska. V roce 1956 byl nahrazen svým zástupcem. Rákosi byl nucen opustit Maďarsko – ačkoli oficiálním důvodem jeho odchodu byl špatný zdravotní stav – a nakonec přesídlil do Gorkého.

Maďarský ústřední výbor v roce 1970 souhlasil s tím, že se Rákosi může vrátit do Maďarska, pokud přijme podmínky, které zahrnovaly domácí vězení a nikdy nevystupovat na veřejnosti – to však odmítl. Zemřel v Gorkém v roce 1971 a jeho popel byl „tajně vrácen do Maďarska“ o 11 dní později, uvádí se v knize Chess Game for Democracy: Hungary Between East and West, 1944-1947. Byl pohřben na budapešťském hřbitově Farkasréti za přítomnosti nejbližší rodiny, jeho náhrobek byl označen pouze iniciálami.

V roce 2007 byly i ty odstraněny ve snaze ukončit přetrvávající vandalismus na tomto místě.

Wojciech Jaruzelski (1923-2014), Polsko

Jaruzelski, poslední komunistický vůdce Polska, proslul politickými represemi a brutálním potlačením odborového svazu Solidarita, když v roce 1981 vyhlásil stanné právo. Jaruzelski byl pohřben na vojenském hřbitově Powaski ve Varšavě. Jaruzelského hrob je vyzdoben květinami a svíčkami, což naznačuje, že místo navštěvuje rodina bývalého vůdce nebo Poláci, kterým se po bývalém vůdci stýská.

Todor Živkov (1911-1998), Bulharsko

Živkov, komunistický vůdce Bulharska v letech 1954-1989, dohlížel na tvrdé zásahy proti politickým disidentům a skupinám bojujícím za lidská práva. Byl pohřben na Ústředním hřbitově v Sofii. Jeho hrob byl poničen vandaly a pomník s bustou ukraden. Pracovník hřbitova řekl serveru Novinite.com, že na Živkovův hrob se obvykle nikdo nedívá a nikdo se o něj nestará.

Georgios Papadopoulos (1919-1999) a Stylianos Pattakos (1912-2016), Řecko

Georgios Papadopoulos vedl v roce 1967 státní převrat a svou moc vykonával jako vůdce junty až do roku 1974. Zemřel v roce 1999 a byl pohřben na aténském hřbitově A‘.

Stylianos Pattakos, vojenský důstojník a představený řecké vojenské junty do roku 1974, zemřel v roce 2016 ve věku 103 let. Byl pohřben ve svém rodném městě Aghia Paraskevi na Krétě.