Článek 226 odst. 3 zákona o daních z příjmů z roku 1961 zmocňuje vyměřujícího úředníka (AO) nebo úředníka pro vymáhání daní, aby nařídil jakékoli osobě, od níž má daňový poplatník, který je v prodlení, zaplatit tuto částku přímo daňovému úřadu. Za tímto účelem musí být osobě, od níž mají být vymáhány dluhy daňového poplatníka, vydáno písemné oznámení. Základním kritériem pro výzvu je, aby ke dni doručení výzvy měla osoba, které je výzva doručována, existující závazek zaplatit částku poplatníkovi (P K Trading v. I.T.O. (78 I.T.R. 427)), ačkoli tento závazek může být požadován ke splnění (tj. částka se může stát splatnou poplatníkovi) později. Oznámení však nemůže působit ve vztahu k závazku, který ke dni doručení oznámení vůbec neexistuje (Buddha v. I.T.O. (52 I.T.R. 321)), ani ve vztahu k promlčenému dluhu (Rajakumari v. T.R.C.). (116 I.T.R. 306)).
Výpověď podle tohoto pododdílu nelze vydat úřednímu likvidátorovi jmenovanému soudem za účelem likvidace společnosti bez předchozího povolení soudu (Stát v. Topno (36 I.T.R. 135)). K § 226 odst. 3 se nelze uchýlit jako ke zmrazení úvěru v případě nevyužitého kontokorentního účtu v bance (Adam v. I.T.O. (33 I.T.R. 26)) nebo k přisvojení si dotace náležející poplatníkovi od statutárního orgánu, kterou tento orgán může ze zákona poskytnout a poplatník je povinen ji použít pouze na určité konkrétní účely (Coal Products v. I.T.O. (85 I.T.R. 347)).
Pokud osoba, které je zaslána výzva a která nepopírá svůj závazek vůči poplatníkovi, neprovede požadovanou platbu, bude považována za poplatníka v prodlení a může být proti ní zahájeno vymáhací řízení za účelem realizace částky, jako by se jednalo o daňový nedoplatek, který je vůči ní splatný (Lakshmi Comm Bank v. Dharam Singh (94 I.T.R. 416)). Pokud osoba nerespektující výzvu provede platbu ve prospěch poplatníka, bude osobně odpovědná v rozsahu platby provedené ve prospěch poplatníka nebo v rozsahu částky daně nebo jiné částky splatné od poplatníka, podle toho, která z nich je nižší.
Jestliže se však zjistí, že její prohlášení bylo v jakémkoli podstatném ohledu nepravdivé, bude osobně odpovědná ministerstvu v rozsahu svého vlastního závazku vůči poplatníkovi nebo v rozsahu závazku poplatníka za jakoukoli částku splatnou podle zákona, podle toho, která z nich je nižší (Southern Textiles v. Dharmah. I.T.O. (83 I.T.R. 790)).
Břemeno prokázání, že prohlášení je nepravdivé, nese AO nebo TRO; je povinen provést kvazisoudní šetření, sdělit dotčené osobě všechny relevantní materiály, o které se hodlá opřít, a dospět ke kvazisoudnímu rozhodnutí (Beharilal v. I.T.O. (131 I.T.R. 129 (SC)). Osoba, která učiní takové nepravdivé prohlášení, může být rovněž vystavena trestnímu stíhání podle § 277. Ve věci Raj Breweries Ltd. v. Government of India ((2003) 128 Taxman 501) byly skutečnosti takové, že žadatelé byli společnostmi s dominantním podílem společnosti SW. Navrhovatelé dodávali alkohol odpůrci, oddělení zásobování jídelen ministerstva obrany. Navrhovatelé měli vůči odpůrci neuhrazenou částku na dani z příjmu a za účelem jejího vymožení byla odpůrci vydána výzva TRO podle § 226 odst. 3, kterou bylo odpůrci nařízeno, aby zastavil platby, které měl navrhovatel uhradit.
Nespokojenost navrhovatelů spočívala v tom, že na základě této výzvy jim odpůrce přestal vyplácet jakékoli platby za dodávky, které již odpůrci uskutečnili. Tvrdili, že jejich příjmy byly nezávislé na příjmech společnosti SW, a proto pokud společnost SW byla v prodlení s úhradou nějaké částky, k níž dospěl její AO, nemohlo být vymáhání převedeno a provedeno vůči nim.
Na druhé straně odpůrce tvrdil, že celý smluvní vztah týkající se dodávek alkoholu byl mezi ministerstvem obrany a společností SW. Všechny potřebné dokumenty podepsala společnost SW s odpůrcem. Veškeré dodávky uskutečněné současnými navrhovateli byly jménem společnosti SW.
Vrchní soud v Bombaji uvedl, že znění čl. 226 odst. 3 písm. vi) umožňuje osobě, které je zasláno oznámení, podat námitky, a poté, co jsou tyto námitky vzneseny, existuje rovněž ustanovení v bodě vii), že poté může být oznámení zrušeno. Tento oddíl nepochybně stanoví, že tyto námitky může vznést osoba, které je oznámení zasláno. V daném případě se respondent č. 1, kterému bylo oznámení zasláno, rozhodl, že se jím bude řídit a námitky nepodá.
Byli to však navrhovatelé, kteří byli dotčenými osobami, a proto lze toto ustanovení vykládat tak, že umožňuje těmto poškozeným vznést námitky u AO. Ve skutečnosti navrhovatelé tvrdili, že i když jejich převažující podíl byl SW (s výjimkou dvou společností), byli vyměřeni k dani z příjmu nezávisle a částky zabavené na základě napadených oznámení byly jejich příjmem. Oproti tomu AO předložil Vrchnímu soudu dostatečné podklady k tomu, aby se alespoň prima facie přesvědčil, že veškeré sporné příjmy pocházely ze smluvního vztahu mezi Oddělením jídelních skladů a společností SW a že se jednalo o příjmy společnosti SW. Poté, co se Soudní dvůr přesvědčil, že AO měl k dispozici dostatečné podklady, které odůvodňovaly jeho postup, rozhodl, že jeho příkaz je platný.
Vrchní soud proto rozhodl, že správce daně plně oprávněně uplatnil svou pravomoc podle čl. 226 odst. 3 tím, že vydal výzvu odboru Canteen Stores, Government of India.
.