F&D Article

Finance & Development, December 2019, Vol. 56, No. 4 PDF verze

Nature’s Solution to Climate Change

• Podcast: Hodnota velryb a každého dalšího dechu

Strategie ochrany velryb může omezit skleníkové plyny a globální oteplování

Ralph Chami, Thomas Cosimano, Connel Fullenkamp a Sena Oztosun

Pokud jde o záchranu planety, jedna velryba má hodnotu tisíců stromů.

Vědecký výzkum nyní jasněji než kdy jindy ukazuje, že naše uhlíková stopa – vypouštění oxidu uhličitého (CO2) do atmosféry, kde přispívá ke globálnímu oteplování prostřednictvím tzv. skleníkového efektu – nyní ohrožuje naše ekosystémy a náš způsob života. Snahy o zmírnění změny klimatu však čelí dvěma významným výzvám. Prvním z nich je nalezení účinných způsobů, jak snížit množství CO2 v atmosféře nebo jeho vliv na průměrnou globální teplotu. Druhým je získat dostatek finančních prostředků na zavedení těchto technologií do praxe.

Mnohá navrhovaná řešení globálního oteplování, jako je zachycování uhlíku přímo ze vzduchu a jeho ukládání hluboko do země, jsou složitá, nevyzkoušená a drahá. Co kdyby existovalo low-tech řešení tohoto problému, které by bylo nejen účinné a ekonomické, ale mělo by i úspěšný model financování?

Příkladem takové příležitosti je překvapivě jednoduchá a v podstatě „no-tech“ strategie, jak zachytit více uhlíku z atmosféry: zvýšit celosvětovou populaci velryb. Mořští biologové nedávno zjistili, že velryby – zejména velryby velké – hrají významnou roli při zachycování uhlíku z atmosféry (Roman a kol. 2014). A mezinárodní organizace zavedly programy, jako je Snižování emisí z degradace a odlesňování (REDD), které financují zachování ekosystémů zachycujících uhlík.

Přizpůsobení těchto iniciativ podpoře mezinárodního úsilí o obnovu populací velryb by mohlo vést k průlomu v boji proti změně klimatu.

Potenciál velryb zachycovat uhlík je skutečně překvapivý. Velryby během svého dlouhého života hromadí ve svých tělech uhlík. Když zemřou, klesnou na dno oceánu; každá velká velryba zachytí v průměru 33 tun CO2, čímž tento uhlík po celá staletí odebírá z atmosféry. Strom mezitím pohltí pouze do 48 kilogramů CO2 ročně.

Ochrana velryb by mohla významně přispět k zachycování uhlíku, protože současná populace největších velryb je jen malým zlomkem toho, co kdysi. Bohužel, po desetiletích průmyslového lovu velryb biologové odhadují, že celková populace velryb je nyní na méně než jedné čtvrtině toho, co bývala. Početnost některých druhů, například modrých velryb, se snížila na pouhá 3 procenta jejich dřívější početnosti. Přínosy ekosystémových služeb velryb pro nás a naše přežití jsou tedy mnohem menší, než by mohly být.

Ale to je jen začátek příběhu.

Velrybí pumpa

Kdekoli se vyskytují velryby, největší živé bytosti na Zemi, tam se vyskytují i populace některých z nejmenších, fytoplanktonu. Tito mikroskopičtí tvorové nejenže přispívají nejméně 50 procenty veškerého kyslíku v naší atmosféře, ale také tím, že zachycují přibližně 37 miliard tun CO2, což je odhadem 40 procent veškerého vyprodukovaného CO2. Pro lepší představu jsme spočítali, že to odpovídá množství CO2, které zachytí 1,70 bilionu stromů – čtyři amazonské pralesy – nebo 70násobku množství, které ročně pohltí všechny stromy v amerických národních a státních parcích Redwood. Více fytoplanktonu znamená více zachyceného uhlíku.

V posledních letech vědci zjistili, že velryby mají multiplikační efekt, který zvyšuje produkci fytoplanktonu všude, kam se dostanou. Jak? Ukázalo se, že odpadní produkty velryb obsahují přesně ty látky – zejména železo a dusík – které fytoplankton potřebuje k růstu. Velryby vynášejí minerální látky na hladinu oceánu svým vertikálním pohybem, kterému se říká „velrybí pumpa“, a svou migrací napříč oceány, které se říká „velrybí dopravní pás“ (viz graf 1). Předběžné modelování a odhady naznačují, že tato hnojivá činnost významně přispívá k růstu fytoplanktonu v oblastech, kde se velryby často vyskytují.

Kart 1

Přestože se živiny dostávají do oceánu prostřednictvím prachových bouří, říčních sedimentů a vzestupného proudění větru a vln, dusíku a fosforu je stále málo a omezují množství fytoplanktonu, který může kvést v teplejších částech oceánů. V chladnějších oblastech, například v Jižním oceánu, bývá limitujícím minerálem železo. Pokud by bylo v částech oceánu, kde je ho nedostatek, k dispozici více těchto chybějících minerálů, mohlo by růst více fytoplanktonu, který by mohl absorbovat mnohem více uhlíku, než je jinak možné.

Nechat žít velryby

Tady přicházejí na řadu velryby. Pokud by se velryby mohly vrátit na počet 4 až 5 milionů, který byl před velrybářstvím – z dnešních o něco více než 1,3 milionu – mohlo by to výrazně zvýšit množství fytoplanktonu v oceánech a množství uhlíku, které každoročně zachytí. Minimálně i jednoprocentní zvýšení produktivity fytoplanktonu díky aktivitě velryb by zachytilo stovky milionů tun CO2 ročně navíc, což odpovídá náhlému vzniku 2 miliard vzrostlých stromů. Představte si dopad po dobu průměrné délky života velryby, tedy více než 60 let.

I přes drastické omezení komerčního lovu velryb jsou velryby stále vystaveny významným život ohrožujícím nebezpečím, včetně nárazů lodí, zamotání do rybářských sítí, plastového odpadu z vody a hluku. Některé druhy velryb se sice pomalu zotavují, ale mnohé nikoli.

Zvýšení ochrany velryb před lidmi způsobenými nebezpečími by přineslo výhody nám, planetě a samozřejmě i velrybám samotným. Tento „pozemský“ přístup k sekvestraci uhlíku také zamezuje riziku neočekávaných škod z navrhovaných nevyzkoušených high-tech řešení. Příroda měla miliony let na to, aby zdokonalila svou technologii pohlcování uhlíku založenou na velrybách. Jediné, co musíme udělat, je nechat velryby žít.

Nyní přejdeme k ekonomické stránce řešení. Ochrana velryb něco stojí. Zmírnění mnoha hrozeb, které velryby ohrožují, zahrnuje kompenzace těm, kteří tyto hrozby způsobují, což je skupina zahrnující státy, podniky i jednotlivce. Zajištění praktičnosti tohoto přístupu zahrnuje stanovení peněžní hodnoty velryb.

Mezinárodní veřejný statek

Velryby přinášejí klimatické výhody, které jsou rozptýleny po celém světě. A protože přínosy lidí z existence velryb nesnižují přínosy, které z nich mají ostatní, jsou velryby učebnicovým veřejným statkem (viz graf 2). To znamená, že velryby jsou postiženy klasickou „tragédií společných statků“, která postihuje veřejné statky: žádný jednotlivec, který z nich má prospěch, není dostatečně motivován, aby zaplatil svůj spravedlivý podíl na jejich podporu. Jen si vzpomeňte na význam zemské atmosféry pro naše přežití. Přestože všechny národy uznávají, že každý má zájem na zachování tohoto společného zdroje pro budoucnost, globální koordinace zůstává problémem.

Chart 2

/>/>/>/>/>/>/>/>/>/>/>/>/>/>

Chceme-li vyřešit tento problém mezinárodních veřejných statků, musíme se nejprve zeptat: Jakou peněžní hodnotu má velryba? Správné ocenění je opodstatněné, pokud chceme povzbudit podniky a další zúčastněné strany k záchraně velryb tím, že ukážeme, že přínosy jejich ochrany výrazně převyšují náklady. Hodnotu průměrné velryby odhadujeme tak, že určíme dnešní hodnotu uhlíku zachyceného velrybou za dobu jejího života s využitím vědeckých odhadů množství, kterým velryby přispívají k zachycování uhlíku, tržní ceny oxidu uhličitého a finanční techniky diskontování. K tomu připočteme dnešní hodnotu dalších ekonomických přínosů velryby, jako je posílení rybolovu a ekoturistiky, za dobu jejího života. Podle našich konzervativních odhadů činí hodnota průměrné velryby na základě jejích různých aktivit více než 2 miliony dolarů a u současné populace velryb snadno přesáhne 1 bilion dolarů.

Karta 3
/>/>/>/>/>/>/>/>/>/>/>/>/>/>/>/>/>/>

Zůstává však otázka, jak snížit nesčetná nebezpečí pro velryby, jako jsou nárazy lodí a další nebezpečí. Ekonomové naštěstí vědí, jak lze tyto typy problémů řešit. Potenciálním vzorem pro taková řešení je ve skutečnosti program REDD Organizace spojených národů (OSN). Uznávajíc, že odlesňování představuje 17 % emisí uhlíku, poskytuje REDD pobídky zemím, aby chránily své lesy jako prostředek k udržení CO2 mimo atmosféru. Podobným způsobem můžeme vytvořit finanční mechanismy na podporu obnovy světových populací velryb. Pobídky ve formě dotací nebo jiných kompenzací by mohly pomoci těm, kterým v důsledku ochrany velryb vznikají značné náklady. Například lodním společnostem by mohly být kompenzovány náklady na změnu lodních tras, aby se snížilo riziko srážek.

Toto řešení však vyvolává otázky, na které je složité odpovědět. Pro začátek je třeba zřídit a financovat finanční nástroj na ochranu velryb a dalšího přírodního bohatství. Kolik přesně bychom měli být ochotni vynaložit na ochranu velryb? Odhadujeme, že pokud by bylo velrybám umožněno vrátit se k jejich počtu z doby před velrybářstvím – zachytit 1,7 miliardy tun CO2 ročně – stálo by dotování úsilí těchto velryb o pohlcování CO2 asi 13 dolarů na osobu ročně. Pokud budeme souhlasit s tím, že tyto náklady zaplatíme, jak by měly být rozděleny mezi jednotlivé země, jednotlivce a podniky? Kolik by měl každý jednotlivec, podnik a země, která musí nést část nákladů na ochranu velryb, dostat kompenzaci? A kdo bude na tyto kompenzace dohlížet a kontrolovat dodržování nových pravidel?“

Mezinárodní finanční instituce ve spolupráci s dalšími organizacemi OSN a multilaterálními organizacemi jsou ideální pro poradenství, monitorování a koordinaci činnosti zemí při ochraně velryb. Velryby se běžně vyskytují ve vodách kolem nízkopříjmových a nestabilních států, tedy zemí, které nemusí být schopny řešit potřebná zmírňující opatření. Podporu těmto zemím by mohl poskytnout například Globální fond životního prostředí, který těmto zemím obvykle poskytuje podporu na plnění mezinárodních dohod v oblasti životního prostředí. MMF má také dobré předpoklady k tomu, aby pomohl vládám začlenit makroekonomický přínos, který velryby poskytují při zmírňování změny klimatu, a také náklady na opatření na ochranu velryb do jejich makroekonomických fiskálních rámců. Světová banka disponuje odbornými znalostmi, které jí umožňují navrhovat a realizovat specifické programy kompenzací pro subjekty soukromého sektoru za jejich úsilí o ochranu velryb. Další organizace OSN a multilaterální organizace mohou dohlížet na dodržování předpisů a shromažďovat údaje pro měření pokroku v tomto úsilí.

Nové myšlení

Koordinace ekonomiky ochrany velryb se musí dostat na přední místo v klimatické agendě globálního společenství. Vzhledem k tomu, že role velryb je při zmírňování a budování odolnosti vůči klimatickým změnám nezastupitelná, mělo by být jejich přežití začleněno do cílů 190 zemí, které v roce 2015 podepsaly Pařížskou dohodu o boji proti klimatickým rizikům.

Mezinárodní instituce a vlády však musí rovněž uplatnit svůj vliv na zavedení nového způsobu myšlení – přístupu, který uznává a uplatňuje holistický přístup k našemu vlastnímu přežití, který zahrnuje život v mezích přírodního světa. Velryby nejsou řešením pro člověka – tito velcí tvorové mají svou vlastní hodnotu a právo na život – ale toto nové myšlení uznává a oceňuje jejich nedílné místo v udržitelném oceánu a planetě. Zdravá populace velryb znamená zdravý mořský život včetně ryb, mořských ptáků a celkově živého systému, který recykluje živiny mezi oceány a pevninou a zlepšuje život na obou místech. „Země-technická“ strategie podpory návratu velryb k jejich dřívějšímu hojnému výskytu v oceánech by významně prospěla nejen životu v oceánech, ale i životu na souši, včetně toho našeho.

Důsledky klimatických změn jsou zde a nyní, a proto není času nazbyt při hledání a zavádění nových metod, jak zabránit nebo zvrátit poškozování globálního ekosystému. To platí zejména, pokud jde o zlepšení ochrany velryb, aby jejich populace mohla rychleji růst. Pokud nebudou přijata nová opatření, odhadujeme, že by trvalo více než 30 let, než by se počet současných velryb zdvojnásobil, a několik generací, než by se jejich počet vrátil na úroveň před velrybářským lovem. Společnost a naše vlastní přežití si nemohou dovolit čekat tak dlouho.

FOTOGRAFIE: ISTOCK/JAMESTEOHART; MAMMUTH;
Názory vyjádřené v článcích a dalších materiálech jsou názory autorů; nemusí nutně odrážet politiku MMF.

.