Španělský básník, satirik, prozaik a vtipálek Francisco Gómez de Quevedo y Villegas (1580-1645) patří k významným spisovatelům španělského zlatého věku.
Francisco de Quevedo se narodil v Madridu ve šlechtické rodině a velmi mladý osiřel. Studoval humanitní vědy na univerzitě v Alcalá a teologii ve Valladolidu. Naučil se latinu, řečtinu, hebrejštinu a několik moderních jazyků a stal se klasikem. První báseň vydal ve svých 25 letech. V roce 1613 doprovázel španělského místokrále, vévodu z Osuny, do Itálie jako diplomatický poradce. V roce 1618 se Quevedo zapletl do politického spiknutí v Benátkách, byl v nemilosti odvolán do Madridu a držen v domácím vězení.
Ovobozený, ale nepotrestaný Quevedo se zapojil do ostrých literárních a politických polemik. Jeho nepříznivá kritika vlády brzy vyvolala nesouhlas Conde-Duque de Olivares, který byl královským oblíbencem, a Quevedo byl od roku 1639 do roku 1643 vězněn v Leónu. Odešel do Villanueva de los Infantes, kde o dva roky později zemřel.
Quevedovo jméno se používá jako terč vtipů v celém španělsky mluvícím světě. Protože vždy nosil brýle na nose, jeho jméno v množném čísle, quevedos, začalo znamenat pince-nez.
Quevedovo dílo ve své rozmanitosti oslňuje intelekt. Quevedo teolog vytvořil asi 15 knih na teologická a asketická témata, například La cuna y la sepultura (1612; Kolébka a hrob) a La providencia de Dios (1641; Boží prozřetelnost). Quevedo kritik a literární gádžo vydal knihy La culta latiniparla (Záliba v latině) a Aguja de navegar cultos (Kompas pro plavbu mezi euforickými útesy), obě zaměřené proti gongorismu – španělské obdobě euforismu.
Quevedo satirik vytvořil hluboce melancholickou buffu a groteskní kosmický nonsens v Los sueños (1627; Sny). Bičoval lékaře, krejčí, soudce, janovské bankéře, holiče, nudisty, básníky, dramatiky a všechny věkové kategorie a druhy žen a potřísnil je skatologickým humorem. Jeho politicko-teoretické knihy byly výsledkem dlouholetého upřímného přemýšlení a jeho vlastních politických zkušeností. Dvě z nejvýznamnějších jsou La political de Dios (1617-1626; Politika Páně) a La vida de Marco Bruto (1632-1644; Život Marka Bruta).
Quevedo básník vytvořil obrovské množství veršů, z nichž mnohé jsou nesmírně vtipné a sarkastické – nemálo básní založených na tématech metafyzické úzkosti, krátkosti krásy, ztráty lásky, neúprosného času a smrti. Quevedo jako spisovatel je asi nejznámější díky svému pikaresknímu románu La vida del buscón (1626; Pavel Bystrozraký nebo Mrchožrout), v němž se držel obvyklého epizodického schématu pikareskního románu a prokládal ho sardonickým vtipem. V tomto románu se snažil pobavit, zesměšnit a zesměšnit podvody a nepoctivost, ale málokdy přímo moralizoval, jak to dělali jiní pikareskní romanopisci jeho doby.
Další četba
Překlady Queveda do češtiny se hledají obtížně. Překlad románu El buscón s názvem The Scavenger pořídil Hugh H. Harter v roce 1962. Tento svazek obsahuje úvod určený výslovně americkému čtenáři. V roce 1963 vydalo nakladatelství University of Illinois Press reprint knihy Visions-As Translated by Sir Roger L’Estrange from Quevedo’s Los sueños; úvod napsal J. M. Cohen, který obsahuje významné komentáře jak k L’Estrangeovi, tak ke Quevedovi. Charles Duff přeložil výběr z Quevedova díla v knize Quevedo: The Choice Humorous and Satirical Works (1926). Tento svazek obsahuje práce několika překladatelů a Duffovu studii o Quevedově životě a díle se seznamem anglických překladů, z nichž žádný není pozdější než z roku 1892. O Quevedově místě ve španělské literatuře pojednává Gerald Brenan, The Literature of the Spanish People (2. vyd. 1953). Obecné historické souvislosti viz Louis Bertrand a Sir Charles Petrie, The History of Spain (přel. 1934; rev. vyd. 1952) a John Armstrong Crow, Spain: The Root and the Flower (1963). □