Z jídla Kalamáry a sardele, které jsem si dala v Miláně, jsem si musela zopakovat ještě jednu část, než jsem se zase cítila ve své kůži. Zeptali jsme se majitelky, jestli nemá něco pálivého, co by nám naservírovala, a protože v jídelním lístku opravdu neměla nic oficiálně pálivého, nechala svého manžela uvařit směs mušlí a škeblí v pikantní rajčatové omáčce, která byla tak z jiného světa a zdánlivě jednoduchá, že jsem si ji rozhodně musela udělat doma. Bylo to tak výborné, že jsem to ani nestihla vyfotit, než se do toho všichni hladoví a unavení lidé začali cpát! Ten den jsme šli na jejich obranu přes deset hodin.
Mušle vařím docela často a škeble ne tak často, jak bych chtěla, ale obvykle je dělám jen jednoduše po francouzsku, „marinière“, což neznamená „marinara“, ale prostě jen dušené se šalotkou, petrželkou a dochucenou trochou černého pepře a podávané s hranolky. Jednou jsem je dělala na struhadle, což bylo skvělé, ale nikdy v životě mě nenapadlo udělat je s pikantní rajčatovou omáčkou. Proč, to netuším…