(nar. 13. září 1853 v Kodani, Dánsko; zemř. 14. listopadu 1938 v Kodani)
biologie, medicína.
Gram byl synem Frederika Terkela Julia Grama, profesora jurisprudence, a Louise Christiane Roulundové. Brzy začal studovat přírodní vědy. Po získání bakalářského titulu na kodaňské metropolitní škole (1871) se stal asistentem botaniky (1873-1874) u zoologa Japetuse Steenstrupa. Brzy se však začal zajímat o medicínu a v roce 1878 získal na Kodaňské univerzitě titul MUDr. V následujících letech působil jako asistent v různých kodaňských nemocnicích a v roce 1882 získal zlatou medaili za univerzitní práci týkající se počtu a velikosti lidských erytrocytů v chlorotice. V následujícím roce obhájil v Kodani doktorskou práci o velikosti lidských erytrocytů.
V letech 1883 až 1885 cestoval Gram‘ po Evropě a studoval farmakologii a bakteriologii; v roce 1884, když spolupracoval s Friedländerem v Berlíně, publikoval svou slavnou metodu mikrobiologického barvení. Gram experimentoval s barvením bakterií pneumokoků úpravou Ehrlichových alkalických roztoků anilinu. Gram barvil své preparáty anilinovou genciánovou violetí a přidával Lugolův roztok po dobu jedné až tří minut. Když pak odstranil nespecifické připsané barvivo absolutním alkoholem, některé bakterie (například pneumokoky) si zachovaly barvu (grampozitivní mikroby, jak to později udělal Weigert.
Gram strávil několik dalších let jako nemocniční asistent. V roce 1891 byl jmenován profesorem farmakologie na kodaňské univerzitě a tuto pozici si s inspirující pílí udržel až do roku 1900, ačkoli se v roce 1892 stal také vedoucím lékařem interní medicíny v Královské nemocnici Frederiks. Gram se velmi zajímal o klinické vzdělávání mladých studentů; byl jmenován řádným profesorem (1900) a v letech 1902-1909 vydal čtyřsvazkový Klinisk-therapeutiske Forelaesninger, který ukazuje jeho zájem o racionální farmakoterapii v klinické vědě.
Kromě svého univerzitního postu měl Gram rozsáhlou soukromou praxi ve vnitřním lékařství; a jako předseda lékopisné komise (1901-1921) vyčistil obor od mnoha zastaralých terapeutik. Po svém odchodu do důchodu v roce 1923 se vrátil ke svému dřívějšímu zájmu o historii medicíny.
Gram se stal čestným členem Svenska Läkaresällskapet (1905), Verein für Innere Medizin (1907) a Dansk Selskab for Intern Medicin (1932). Kristiánova univerzita (nyní Univerzita v Oslu) mu v roce 1912 udělila titul M.D., honoris causa; král mu udělil Dannebrogův komturský kříž I. třídy (1912) a Zlatou medaili za zásluhy (1924).
Gram se v roce 1889 oženil s Louisou I. C. Lohseovou; ta zemřela o jedenáct let později.
BIBLIOGRAFIE
I. Původní díla. Úplný katalog Gramových publikovaných spisů je v O. Preisler, Bibliotheca medica danica, VII (Lyngby, 1919), 41; Index medicus danicus 1913-1927, II (Kodaň, 1928), 370-371; a tamtéž, … 1928-1947 (tištěné kartotéční lístky). Mezi jeho významnější díla patří Blodet hos Klorotiske med Hensyn til Blodlegemernes Talog Størrelse hos Mennesket (Kodaň, 1882); Undersøgelser over de røde Blodlegemers Størrelse hos Mennesket (Kodaň, 1883); „Über die isolierte Färbung der Schizomyceten in Schnitt-und Trockenpräparaten,“ in Fortschritte der Medizin, 2 (1884), 185; Laegemidlernes Egenschaften og Doser i Tableform (Copenhagen, 1897); and Klinisk-therapeutiske Forelaesninger for de Studerende, 4 vols, (Copenhagen. 1902-1909).
E. Snorrason