Režim lékařského přerušení těhotenství sestávající z 200 mg mifepristonu a 400 mcg misoprostolu má stejnou pravděpodobnost úspěšného ukončení časného těhotenství jako režim s použitím stejné dávky misoprostolu a 600 mg mifepristonu. Ve studii účinnosti léčby provedené v 17 centrech po celém světě došlo k úplnému přerušení těhotenství u 89 % žen léčených nižší dávkou mifepristonu a u 88 % žen léčených vyšší dávkou léku.1 Podíl žen v obou skupinách, u nichž se vyskytly nežádoucí účinky, jako jsou bolesti v podbřišku, nevolnost, zvracení a průjem, byl podobný. Úspěšnost obou režimů souvisela s gestačním věkem:
Ženy mohly být zařazeny do studie, pokud měly pozitivní výsledky těhotenského testu, byly v dobrém zdravotním stavu, měly v anamnéze pravidelnou menstruaci a nebyly déle než 35 dní po očekávaném datu menstruace; gestační věk byl potvrzen pánevním vyšetřením. Mezi vylučovací kritéria patřily zdravotní potíže, které by kontraindikovaly užívání některého z léků v léčebném režimu, a anamnéza tromboembolie, onemocnění jater nebo těhotenského pruritu (zánětlivé onemocnění kůže charakterizované silným svěděním). Kromě toho se studie nemohly zúčastnit ženy, které byly silnými kuřačkami (definovanými jako ženy, které v předchozích dvou letech vykouřily 10 a více cigaret denně), používaly nitroděložní tělísko, kojily nebo měly známé či podezřelé mimoděložní těhotenství.
Celkem 1 589 žen bylo náhodně zařazeno do jednoho ze dvou léčebných režimů. Jedna skupina žen byla léčena jednorázovou perorální dávkou 600 mg mifepristonu, po které následovala po 48 hodinách perorální dávka 400 mcg prostaglandinu misoprostolu. Ženy ve druhé skupině dostaly 200 mg mifepristonu, po kterém následovalo rovněž 400 mcg misoprostolu. Životní funkce žen a případné vedlejší účinky léku byly hodnoceny každou hodinu po dobu tří hodin po podání misoprostolu. Všechny ženy byly požádány, aby si vedly deník vedlejších účinků (např. nevolnost, zvracení, průjem a bolesti v podbřišku) a aby si zaznamenávaly všechny dny krvácení během období studie. Účastnice studie byly hodnoceny 15 dní a 43 dní po zahájení léčby.
Průměrný věk žen ve vzorku byl 27 let a přibližně dvě třetiny z nich již někdy rodily. Při zařazení do studie byly účastnice studie v průměru 19 dní po očekávaném datu nástupu menstruace. Obě léčebné skupiny se významně nelišily v žádné z těchto základních charakteristik.
Osmdesát devět procent žen, které dostaly 200 mg dávku mifepristonu, a 88 % žen, které dostaly 600 mg dávku, mělo úplný potrat bez chirurgického zákroku. Když byly údaje znovu analyzovány a vynecháno 41 případů, kdy léčebný režim nebyl řádně dokončen nebo nebyl znám výsledek, zvýšila se úspěšnost obou režimů na 92 %, resp. 91 %. Přibližně u 3 % pacientek, které užívaly nižší dávku mifepristonu, a u 5 % pacientek, které užívaly vyšší dávku, došlo k neúplnému potratu a byla nutná kyretáž. Tři procenta žen, které užívaly 200 mg léčby, a 2 % žen, které užívaly 600 mg léčby, měla pokračující těhotenství. Přibližně ve 2 % případů v každé skupině nebyla po léčbě přítomna srdeční aktivita, ale gestační váček nebyl vypuzen.
Bez ohledu na dávku mifepristonu se pravděpodobnost selhání léčby zvyšovala s rostoucím zpožděním menses (p<.01). Celkově byla míra selhání 8 % u žen se zpožděním menstruace do 14 dnů, 11 % u žen se zpožděním 15-21 dnů a 13 % u žen se zpožděním 22-28 dnů; tato míra se zvýšila na 20 % u žen se zpožděním menstruace 29 dnů a více.
V porovnání se ženami, které měly zpoždění menstruace méně než 15 dnů, měly ženy se zpožděním menstruace 22-28 dnů nebo 29 dnů a více pravděpodobnost selhání potratu více než dvakrát vyšší (2.2-2,3) po započtení vlivu léčebného centra.* Kromě toho se podíl žen s pokračujícím těhotenstvím po léčbě významně zvyšoval s délkou zpoždění (p<,01), z méně než 2 % u žen se zpožděním do 21 dnů a 3 % u žen se zpožděním 22-28 dnů na 9 % u žen se zpožděním 29-35 dnů.
Dávka mifepristonu nesouvisela s výskytem vedlejších účinků. Více než 80 % žen, které dostávaly oba dávkovací režimy, uvedlo, že někdy během léčby pocítily bolesti v podbřišku, a více než 65 % uvedlo, že pocítilo nevolnost. Téměř 30 % žen v každé skupině hlásilo zvracení a přibližně 10 % průjem. Pět žen, které užívaly vyšší dávku mifepristonu, však potřebovalo transfuzi krve, zatímco žádná z těch, které užívaly nižší dávku léku (p=,03).
Výzkumníci dospěli k závěru, že ačkoli dávka 200 mg mifepristonu v kombinaci s dávkou 400 mcg misoprostolu představuje účinný režim pro lékařské ukončení těhotenství během prvních tří týdnů po vynechání menstruace, „účinnost tohoto perorálního režimu u žen se zpožděním menstruace delším než 21 dní byla příliš nízká na to, aby byla u takových těhotenství opodstatněná“. –K. Mahler