Komár, smrtelný nepřítel lidstva.
Přes moderní pokroky v medicíně existuje mor (jeden z mnoha), který stále pronásleduje lidstvo po celém světě, a tím je malárie. Malárie je parazit šířený samičkou komára, který postihuje vaše krevní buňky. Někde na světě každých pětatřicet sekund zbytečně zemře na tuto strašlivou nemoc jedno dítě. Dnes samozřejmě víme, že ji šíří pokorná samička komára – která navzdory moderní technologii, moderní medicíně a informovanosti dokázala přelstít lidi, kteří žijí v jejích mnoha královstvích. Abychom pochopili, jakým způsobem malárie a komár změnily dějiny, přiblíží nám to výlet do koloniální Ameriky.
Počínaje prvními Evropany, kteří vkročili do Ameriky, si budoucí kolonisté a objevitelé rychle uvědomili svou vlastní smrtelnost tváří v tvář takovým nemocem, jako je žlutá zimnice, neštovice a malárie. Díky kompatibilnímu klimatu by obyvatelé jižnějších a mírnějších lokalit, jako byla Georgie, Louisiana a Karolína, brzy čelili zdrcující realitě, kterou ilustruje tento citát:
„Kdo chce rychle zemřít, ať jede do Karolíny.“
Stejně jako obyvatelé Louisiany a Georgie měli koncem 18. a v 19. století v Jižní Karolíně, zejména v okolí Charlestonu, tak vysokou úmrtnost, že se 20. narozenin dožilo méně než 20 % lidí. Většina těch, kteří zemřeli, tak učinila v důsledku malárie nebo proto, že byli v oslabeném stavu po prodělané malárii. Je téměř nepředstavitelné, že by tolik matek a otců pohřbívalo své děti tak mladé. Každý, kdo takovou ztrátu zažil, ví, že tato životní událost navždy změní váš život.
Další ohromující statistika, jen za padesát let, kdy jedna skupina, anglická Společnost pro šíření evangelia v cizích zemích, vysílala mladé muže do Jižní Karolíny – z celkového počtu padesáti mladých mužů (jeden ročně) jich přežilo jen 43 % a mnozí z nich rezignovali do pěti let od chvíle, kdy vstoupili na půdu Jižní Karolíny, kvůli špatnému zdravotnímu stavu způsobenému malárií. A samozřejmě je téměř samozřejmé, že nedostatek lékařských znalostí o tom, co malárii tehdy způsobovalo a jak ji léčit, byl pro mnohé také dalším náhrobním kamenem. Velká část Jihu se tak stala spíše místem k umírání než k životu. Snad žádná komunita netrpěla šířením malárie tolik jako ta v Jižní Karolíně a jejím okolí po více než sto let (s výjimkou obyvatel Floridy a pobřežní Louisiany).
„Více lidí umíralo na lékaře než na přirozený průběh nemoci.“ – Dr. William Douglass
V koloniálních dobách nebyla příčina malárie známa, a když lidé něco neznají, mají z toho strach – vymýšlejí si teorie a příběhy, proč jim odešel jejich blízký. Různé skupiny lidí měly pro malárii různá pojmenování. Říkalo se jí ague; žlučníková horečka, venkovská horečka, přerušovaná horečka, remitentní horečka, terciální horečka a mal aira. Kolonisté věřili, že horečku, ať už se jmenovala jakkoli, způsobují metanové plyny, které bylo možné pozorovat vycházející z každé blízké bažiny, často označované jako „výpary“ nebo miasmata“ vznikající hnilobou vegetace v bažinách z hnijících rostlin a uhynulých zvířat. Lidé doslova věřili, že pochází ze špatného vzduchu, který vás nějak záhadně napadne ve spánku. Mnoho lidových vyprávění afrických otroků a Akadijců v Louisianě mělo ústřední motivy, které se vázaly k lidovým příšerám z bažin, jako je feux-folet z cajunského folklóru nějak spojený s touto nemocí.
Úmrtí v koloniální Americe navíc pokračovala i na počátku 19. století – když se z kolonií staly státy, přesto v koloběhu malarických onemocnění neustále hrálo velkou roli šarlatánství, lékařská neznalost, špatná hygiena, barbarské lékařské prostředky, jako je puchýřování, flebotomie a očista. V souvislosti s malárií se však často opomíjí jedna nejasná skutečnost – a tou je role plodin, které si první kolonisté a americký venkov zvolili k pěstování, a to, jak k problému přispěly. Jinými slovy, zemědělství plus mírné klima plus přírodní terén, to vše hrálo při šíření malárie obrovskou roli. Komáří samička možná přenášela nemoc, ale my jsme ji nevědomky pozvali jako hosta do domu, když se naši první osadníci rozhodli pěstovat rýži a indigo.
To platilo zejména pro pobřežní oblasti Karolíny, Georgie a Louisiany, kde se šíření malárie urychlilo kvůli pěstování rýže a indiga. Aby se obě plodiny široce pěstovaly pro komerční hodnotu, bylo důležité nezbytné zavlažování a bazény se stojatou mělkou vodou, díky nimž jsou taková místa skutečnou pěstírnou komárů. Navíc se afričtí otroci, kteří na polích pracovali, stali s největší pravděpodobností prvními oběťmi komárů přenášejících malárii. Komár, který kousl člověka s parazitem malárie, zase šířil nemoc mezi bohaté i chudé. Krvežíznivý komár nerozlišuje.
V historii existuje nespočet příkladů, jedním z nich je příklad desetiletého chlapce z Karoliny, jediného syna, kterého kdy jeho rodiče měli. Jeho otec byl guvernérem Jižní Karolíny, matka dcerou bývalého amerického viceprezidenta, a přesto ho před malárií neochránilo žádné množství peněz. Aaron Burr Alston zemřel na následky komářího štípnutí, přestože měl dostatečně bohatou rodinu, aby mohl spát pod „pavilonem z katgutové gázy“, což byla volba bohatých ve smyslu toho, čemu dnes říkáme moskytiéra. Stejně jako nespočet dalších nešťastných obětí malárie se svět nikdy nedozví, co mohl tento malý chlapec nebo jeho potomci dokázat – společné pouto každé oběti malárie.
Hrob Aarona Burra Alstona, který byl další ztrátou pro historii způsobenou malárií. Ve stejném hrobě byl pohřben i jeho otec Joseph Alston.
Místa rozmnožování samiček komára Anopheles byla přirozeně plodná také mezi velkými bouřkami a každoročními hurikány. K obrovskému problému přispívalo také odvodňování zejména v okolí zemědělství i měst. Uvádělo se, že komáři byli tak hustí, že v obrovském množství dokázali někdy zčernat ruku, a bylo doloženo, že docházelo k zabíjení dobytka udušením nozder. Zatímco malárie sama o sobě ve skutečnosti nezabíjela obrovské množství lidí, kteří jí podlehli, malárie oslabovala odolnost své oběti vůči jiným nemocem, které by ji za normálních okolností netrápily. Vedlejší účinky po prodělání malárie jsou: chudokrevnost, únava, náchylnost k infekcím, zápal plic a značně oslabený imunitní systém. Po překonání prvního záchvatu malárie se u obětí také pravděpodobně opakovaly záchvaty malárie a nikdy se zcela neuzdravily.
Malárie také loví bezbranné, kojenci, malé děti a starší lidé byli skupinami, které měly vysokou úmrtnost. Ženy, které se malárií často nakazily během těhotenství, byly také náchylné k potratům, předčasným porodům a úmrtí. Byla hlavní příčinou úmrtí koloniálních žen na Jihu. V Americe by na ni zemřelo více lidí než na všechna úmrtí ve válkách vedených na našem území, zejména během války v roce 1812 a občanské války.
Brzy by se ukázalo, že kůra chininovníku, podobně jako chinin, je účinným lékem, ale tehdejší lidé stále neměli schopnost pochopit skutečnou příčinu a nositele nemoci. Jiní dávali přednost alternativním prostředkům a neúčinným léčebným pokusům, jako byla třezalka, hořčičné náplasti, pelyněk a náprstník. Tehdejšími preventivními metodami bylo spalování tabáku k čištění vzduchu, bahenní koupele, pouštění krve a rtuťové pilulky – všechny přinejlepším stejně neúčinné. Dokonce ani sítě kolem postelí pro šťastlivce, kteří je měli, nebyly v myslích lidí spojeny se zastavením malárie – šlo pouze o způsob, jak od sebe během spánku odehnat kousavý a svědivý hmyz.
Přejděme do dnešní doby, kdy je malárie stále morem, ale už není záhadou, kromě hádanky, proč lidstvo tuto nemoc nevymýtilo, když už známe její příčinu. Kolik lidí ještě zemře na kousnutí komárem? Budou se kvůli malárii i nadále měnit dějiny? Tento jediný citát hovoří za vše:
Na malárii umírá více lidí než na jakoukoli konkrétní rakovinu.“ – Bill Gates