Křižovatka ulic 23rd Avenue S a S Jackson Street, která je již více než sto let centrem centrální čtvrti Seattlu, prošla v průběhu let dramatickými změnami. Díky městskému systému elektrických tramvají byla tato čtvrť v první polovině dvacátého století atraktivní pro obyvatele a malé podniky, ale po zrušení tramvají v roce 1941 se přístup k ní stal obtížnějším a po občanských nepokojích v šedesátých letech a ekonomické nejistotě v sedmdesátých letech se počet maloobchodních podniků v této čtvrti snížil. V roce 1980 byla na rohu ulic 23. a Jacksonova zahájena výstavba víceúčelového nákupního komplexu Promenade 23, který měl tuto oblast oživit. O více než 30 let později zaplatila společnost Vulcan Real Estate Paula Allena za areál Promenade 23 a další pozemky v okolí 30,9 milionu dolarů a v roce 2017 městská rada zvýšila zónu čtvrti, čímž uvolnila cestu k výstavbě výškových budov na bouřlivé křižovatce 23. a Jacksonovy ulice.
Rušná křižovatka
Oblast na 23. Avenue S a S Jackson Street je již dlouho magnetem pro nakupující, dojíždějící i obyvatele. Lovci bytů si v březnu 1906 mohli pronajmout „pětipokojový moderní byt“, platit měsíční nájemné od 8 do 10 dolarů a dojíždění jim usnadňoval „přístup ke třem automobilovým linkám“. Zámožnější nájemníci, kteří potřebovali více prostoru, se mohli pokusit o „moderní osmipokojový dům v dobrém stavu“ poblíž 23. ulice a Jacksonovy ulice za 18 dolarů měsíčně (inzeráty deníku Seattle Daily Times).
V roce 1934 si deník The Times v rubrice „Procházky po městě“ všiml, jak se na horní Jacksonově ulici scházejí „(r)aces všeho druhu, aby odpálily ohňostroj“ na svátek 4. července. Ve čtvrti byla významně demograficky zastoupena sefardská a další židovská komunita, stejně jako afroamerické a japonské rodiny. Stejný sloupek se zmiňuje o „lidech, kteří si mumlají pod nosem a čekají, až spadne University Bridge“. Některé zážitky ze Seattlu jsou evergreenem.
Tramvajová doprava města Seattlu učinila z oblasti kolem 23. ulice a Jacksonovy ulice atraktivní místo pro malé podniky. V roce 1890 otevřel George Henry Bartell na adrese 2611 S Jackson lékárnu Lake Washington Pharmacy, později známou jako řetězec Bartell Drug. Cestující v roce 1913 si mohli ve Smithově lékárně na rohu ulic 23. a Jackson zakoupit šest tramvajových jízdenek za čtvrťák, než nastoupili na linky 8 nebo 10. Tato lékárna se nacházela v centru města. Mezi další podniky patřily Anderson’s Grocery Store (1901), Star Grocery Company (1910), nejmenovaná kavárna paní O. McCoskrie („A Lunch and Meal LIKE YOUR MOTHER USED TO SERVE YOU …. Pork and Beans one of My Specialties“) v roce 1912 a Myers‘ Barber Shop (1914).
Knapp’s Electric Bakery fungovala na ulici 23. a Jackson v roce 1920. Tento obchod uvítal přízeň černošských zákazníků, protože inzeroval v Cayton’s Weekly, jednom z titulů, které založil afroamerický podnikatel Horace R. Cayton, jenž v roce 1894 založil noviny The Seattle Republican.
Seznamy v Polkově adresáři Seattle z roku 1922 naznačují sociální a ekonomickou rozmanitost v okolních čtvrtích. Členové První afroněmecké metodistické episkopální církve se scházeli na Howe Street 14 a Klub Sojourner Truth se scházel na 23. Avenue S 1422. K obchodníkům s potravinami v pěší vzdálenosti od křižovatky patřili Azose & Nahon, 2400 S Jackson; Vito Fiori (801 23rd S); Harry Legg na 1201 S Jackson; Mt. Baker Grocery, 2415 S Jackson; a S. R. Sugawara, 700 S Jackson. Holičství L. E. Everetta (1218 S Jackson) a Isaaca Siegela (2216 S Jackson), opravna obuvi J. E. Burnetta na adrese 2216 S Jackson a leštírna obuvi Edwarda Morrisona na adrese 2302 S Jackson udržovaly obyvatele oblasti v kondici po špičkách.
Když byl v roce 1920 „odvolán“ majitel úspěšného autoservisu na rohu ulic 23. a Jackson, byl podnik – „autoservis, čerpací stanice, vulkanizér, veškeré potřebné nářadí … více práce, než zvládne“ – nabídnut k výměně, nikoli k prodeji, v inzerátu deníku Seattle Daily Times. Podmínky obchodu: „Automobil nebo nemovitost, upřednostňována venkovní plocha. Volejte Beacon 24.“
S obchodem přišel i občasný zločin. Při vloupání večer 4. března 1901 vnikl do Andersonova obchodu s potravinami „zákeřný zloděj“ a „vykradl pokladnu o 60 dolarů ve zlatě a stříbře“. Detektiv Barbee a strážník Griffith zatkli brzy ráno dva muže, z nichž jednomu bylo 19 a druhému 21 let. Tajný prodej whisky ve Smithově lékárně vyústil v květnu 1916 v neděli večer v zatčení majitele W. M. Woodburna a zákazníka C. Townsenda. Jak uvedl deník Seattle Star, „policista na pochůzce tvrdil, že viděl lékárníka prodávat whisky Townsendovi“, oba zatkl a odvezl do vězení.
I přes přítomnost semaforů byla ulice 23. a Jacksonova místem automobilových nehod a zatýkání. Jistý George Rowland si vysloužil obvinění z bezohledné jízdy, když v prosinci 1926 překročil rychlost „o více než 20 mil za hodinu přes křižovatku a jel bez zapnutých světel“, načež se srazil s jiným autem. Desetiletý Martin Selig, který se stal významným seattleským developerem, měl štěstí, že utrpěl jen modřiny, když ho 19. září 1946 na stejné křižovatce srazilo auto.
Systém elektrických tramvají v Seattlu ukončil provoz v roce 1941. V článku deníku Seattle Daily Times z roku 1964 „Seattle Transit: Otevření plovoucího mostu přes Washingtonovo jezero 2. července 1940 urychlilo i zánik lanové dráhy Yesler Way. V sobotu 1. srpna v jednu hodinu ráno se poslední lanovka zastavila.“
Nepokoje a obnova
V následujících desetiletích se v období občanských nepokojů v 60. letech a ekonomické nejistoty v 70. letech počet maloobchodních podniků v okolí ulic 23. a Jacksonova zmenšil. Sociolog Richard L. Morrill ve své studii Central District z roku 1960 zaznamenal „topografický posun“ bohatých bílých obyvatel směrem k nemovitostem s výhledem na jezera a hory, které se nacházely na hřebenech (Morrill, 359).
V létě 1965 vytvořil Výbor pro občanská práva v centrální oblasti Freedom Patrol pro afroamerické občany, kteří se obávali vztahů komunity s policií. Mezi vůdce patřili reverend Dr. John H. Adams; Randolph Carter a John Cornethan, místopředseda seattleské pobočky Kongresu pro rasovou rovnost (CORE). Hlídka svobody vznikla po zabití černocha policistou mimo službu 20. června 1965.
Po školení („Náš spor není s jednotlivými policisty, ale s nespravedlností,“ řekl Dr. Adams) dobrovolníci Hlídky svobody nosili identifikační znaky a prováděli občanská pozorování policejní činnosti pěšky i automobilem a usilovali o podporu veřejnosti pro policejní revizní komisi. Pozorovali policejní hlídky v Seattlu, které hlídkovaly na čtyřech úsecích ve východním Madisonu a v „‚horní a dolní části Jackson Street“. Cornethan nařídil členům hlídek svobody, aby „projevovali zdvořilost a dobrou vůli, poskytovali pomoc zraněným, byli důstojně a upraveně oblečeni, odpovídali na otázky, ale nezapojovali se do diskusí a vyhýbali se znepřáteleným postojům vůči policii“ („Freedom Patrols Begin …“).
V článku v deníku The Seattle Times ze září 1965 o policejním okrsku Central District a „vztazích mezi policisty a černochy“ se uvádělo: „Policejní hlídky začaly v září 1965: „Lidský odpad, počínaje prostitutkami a konče obvyklými opilci, bělochy i černochy, je pro černocha, který si hledí svého, stejně odporný jako pro muže v policejní uniformě. Takoví lidé špiní čtvrť plnou dobrých restaurací, fascinujících obchodů, tvrdě pracujících obchodníků a rodin hledajících zábavu a odpočinek. Nejsou vítáni“ („Central Area Gets Bum Rap“).
V prosinci 1968 se Seattle stal prvním městem v zemi, jehož komplexní plán rozvoje byl schválen v rámci programu Model Cities, a do června 1969 bylo schváleno 35 plánů měst (Frieden a Kaplan 1975, 260-264). Zlepšení veřejné hygieny a bezpečného a cenově dostupného bydlení v centrální čtvrti však přicházelo pomalu. Podle deníku The Seattle Times vlastnilo do roku 1976 město Seattle „většinu volných pozemků v Centrální a Jižní čtvrti“. V rámci projektu Port Homes, který byl zahájen v září 1975, město a Seattle Housing Authority přestěhovaly na některé z volných pozemků prázdné domy. Tyto domy byly zakoupeny v „hlukem postižených“ oblastech v blízkosti mezinárodního letiště Seattle-Tacoma a přesunuty do centrální čtvrti, aby poskytly bydlení. Domy postavené podle starších stavebních předpisů však nemohly být obydleny, dokud nebyla porušení předpisů odstraněna. Do listopadu 1976 byly nájemníkům pronajaty pouze dva domy.
V roce 1998 oznámila společnost Safeco Insurance se sídlem v Seattlu, že plánuje investovat do rozvoje podnikání na adrese 2302 S Jackson Street s novým centrem Jackson Street Center, kde bude společnost školit a rozvíjet místní pracovní sílu a obsluhovat zákazníky ze sousedství. Mezitím ulice 23. a Jacksonova nadále odrážela širší život města. Dne 16. listopadu 2007 se roh stal jedním z bodů protiválečného protestního pochodu Youth March for Books Not Bombs.
Přísliby Promenade 23
V roce 1977 navrhl afroamerický podnikatel a developer projektu James „Jimmie“ Sumler s pomocí městského odboru komunitního rozvoje Promenade 23, víceúčelové nákupní centrum rozkládající se na čtyřech blocích. Projekt původně zahrnoval kromě maloobchodu také plány na výstavbu bytového věžového domu se 120 byty. Před lety Sumlerova rodina vlastnila a provozovala na pozemku Promenade 23 kavárnu, než město pozemek odkoupilo za účelem obnovy města. V letech 1938 až 1966 se na tomto rohu nacházel Thrifty 10-Cent Store, obchod se smíšeným zbožím, který vlastnila rodina Treigerových. Pozemek stál několik let částečně prázdný a v té době bylo na třídě 23 a Jackson jen několik maloobchodních podniků. Obyvatelé museli oblast opouštět, aby si mohli nakoupit potraviny.
„Luther Carr, prezident Rady pro ekonomický rozvoj Madison-Jackson (nevyhnutelná zkratka je „Mad-Jac“), říká, že obchodní a realitní aktivita se dnes zrychluje nejrychleji v historii okresu,“ napsal v dubnu 1977 sloupkař The Seattle Times Herb Robinson. Mad-Jac diskutoval o přejmenování centrální oblasti na „Central City“, ale nový název se neujal. Rada označila „geografickou oblast zájmu jako zahrnující – ale ne nutně omezenou na – oblast ohraničenou ulicemi Madison a Jackson a 12. avenue a jezerem Washington“ („Central Area Gets Bum Rap“). V projevu před Radou pro ekonomický rozvoj Puget Sound oznámil starosta Charles Royer svůj záměr usilovat o získání 2 milionů dolarů z federálních fondů na Promenade 23. Soukromé financování projektu poskytla Rainier National Bank.
Dne 12. června 1978 město Seattle zveřejnilo právní oznámení o svém záměru předložit Ministerstvu bydlení a městského rozvoje žádost o uvolnění finančních prostředků z grantu na městský rozvoj pro projekt Promenade 23. V roce 1978 město Seattle požádalo o uvolnění finančních prostředků z grantu na městský rozvoj. V oznámení otištěném v místních novinách byl projekt popsán jako „městský nákupní komplex zahrnující tržnici, maloobchodní prodejny, profesionální kancelářské prostory a byty orientované na pěší prostředí. Ty jsou plánovány ve spojení s restaurací, kinem a bankovními zařízeními tak, aby vznikla třífázová zástavba s atmosférou podobnou parku“. Dne 27. srpna 1979 schválila městská rada využití federální půjčky pro Promenade 23, přičemž prostředky z půjčky přešly na Sumlera jako developera projektu.
Sumler, šéf Promenade 23 Associates, „řekl, že návrat bohatých bělochů pomůže stabilizovat komunitu a že některé černošské rodiny, které uvažovaly o odstěhování z centrální oblasti, si to rozmyslely a rozhodly se zůstat a opravit své domy,“ napsaly Times v září 1978 („The Central Area: …“). Očekávalo se, že projekt vytvoří trvalá pracovní místa a příležitosti pro dodavatele z řad menšin. V srpnu 1979 citovaly Timesy komunitní příznivce Promenade 23, kteří vystoupili na slyšení výboru městské rady. „Promenáda 23 je významným oživením podnikání v centrální oblasti. Podporujeme ji, chceme ji,“ řekl Al Wilson, prezident Madison-Jacksonské rady pro hospodářský rozvoj. „To obchodní centrum zoufale potřebujeme,“ řekla Hilra Prestonová z organizace nazvané Rada odmítnuté komunity. „V oblasti máme spoustu lidí s velmi nízkými příjmy a je pro ně drahé jezdit pro potraviny taxíkem“ („Promenade 23 Plan Acclaimed“).
Architektem první fáze projektu byl Robert Christiansen ze společnosti Careage Corporation se sídlem v Bellevue. Výstavba byla zahájena v roce 1980. Na staveništi si volně hrály děti ze sousedství. Zajímavé je, že na staveništi chyběly zábrany a další bezpečnostní opatření. Pastor Richard Blair z nedaleké církve Bethany Church of Christ Holiness v rozhovoru s reportérem deníku Seattle Times řekl, že mu připadá zvláštní, že dvoupatrová stavba s otevřenými prostory pro okna postrádá oplocení; staveniště samo o sobě představovalo „bezpečnostní riziko“.
Promenáda 23 byla otevřena koncem roku 1980. Thriftway, první rezidentní obchod s potravinami v novém obchodním centru, měl celostránkovou reklamu v Timesech: „Jsme velmi hrdí na náš krásný nový obchod – a zveme vás, abyste se s námi seznámili! Promenádu 23 jsme navrhli s ohledem na vás.“
V průběhu následujících desetiletí se křižovatka ulic 23. a Jacksonova často stávala místem komunitního dění. Například při „paint outu“ v srpnu 1989, který podpořilo město v boji proti graffiti, se parkoviště Promenade 23 stalo kontrolním stanovištěm dobrovolníků a tří nákladních aut „Graffiti Buster“. V roce 1984 oznámil aktivista za občanská práva, reverend Jesse Jackson, svůj záměr kandidovat na prezidenta Spojených států; kancelář jeho kampaně v Seattlu si pronajala prostory na Promenade 23. V částech parkoviště se konaly komunitní festivaly a aktivity.
Kromě obchodu s potravinami a banky se v nákupním centru po celou dobu jeho existence nacházely podniky vlastněné černochy a menšinami: Chaz’s Deli, obchod s oblečením, květinářství, B. J.’s Beauty Supplies, Pacific Drug Store, Dill Pickle O’s Deli, křesťanské knihkupectví Joy Unlimited a Lep’s Dry Cleaners. V roce 1984 spolupracovala organizace King County Cooperative Extension s organizací Washington State University Cooperative Extension na pořádání zahradnických poraden vedených mistry zahradníky; poradna Promenade 23 se konala v sobotu dopoledne. Mezi pozdější nájemce patřila armádní náborová stanice, East African Imports and Restaurant, Frank’s Barber Shop a opravna jízdních kol.
Další růstový spurt
Gentrifikace v Central District probíhala formou demografických změn, nové výstavby a změny vnějšího vnímání oblasti. V roce 2001 vyšel v deníku The Nation článek o kavárně Starbucks na 23. ulici a Jacksonově ulici: „Její stoly jsou úlem multikulturalismu.“ Tentýž Starbucks se však stal předmětem bojkotu, který vedla Lidová koalice za spravedlnost na protest proti zastřelení černocha dvěma bílými policisty 31. května 2001. Ačkoli ke střelbě nedošlo na rohu ulic 23. a Jacksonovy, kněz a člen koalice, reverend Robert Jeffrey, požádal komunitu, aby bojkotovala Starbucks, dokud společnost oficiálně nepodpoří jejich kampaň za občanské vyšetřovací komise a ukončení rasového profilování. Podpora bojkotu nebyla mezi černošskými představiteli občanských práv ani členy komunity všeobecná a obchod zůstal otevřený.
Mezitím se ekonomický a demografický profil Seattlu změnil s růstem technologického průmyslu, který doprovázela zvýšená poptávka po bydlení. V únoru 2016 společnost Vulcan Real Estate Paula Allena zaplatila 30,9 milionu dolarů za pozemek Promenade 23 a další pozemky v okolí. Postupně ji začaly opouštět malé podniky. Nová výstavba společnosti Vulcan by byla rozsáhlým několikapatrovým komplexem, kde by kromě 530 bytů byly i prostory pro maloobchod a další využití. „Developer uvedl, že pětina bytů bude vyhrazena pro domácnosti s nižšími příjmy,“ napsal deník The Seattle Times.
V červenci 2017 odhlasovala městská rada Seattlu upzone, tedy změnu územního plánu, která developerům umožňuje stavět vysoké vícepodlažní budovy na třech křižovatkách v centrální čtvrti: 23rd Avenue s ulicemi E Union, E Cherry a S Jackson. V několika blocích v blízkosti 23. a Jacksonovy ulice došlo k demolici rodinných domů z počátku až poloviny 20. století, z nichž mnohé byly nahrazeny městskými domy, kondominii nebo vícepodlažním nájemním bydlením.
Iniciativa Only in Seattle z roku 2016, projekt financovaný z dotací města Seattle, se snažila získat podněty od podniků, vlastníků nemovitostí a dalších zainteresovaných stran v Centrální čtvrti ohledně dalšího úsilí o přestavbu obchodní čtvrti mezi ulicemi Jackson Street a Yesler Way a okolních oblastí. Přestože jedním z deklarovaných cílů bylo podpořit podnikatelské investice, zlepšení místní infrastruktury způsobilo malým podnikům potíže. Město investovalo 43 milionů dolarů do dopravy, nového vodovodu a úprav silnice podél 23. avenue, ale do roku 2016 rozsáhlá výstavba silnice odklonila dopravu a omezila přístup k chodníkům k některým malým podnikům na 23. a Jacksonově třídě a v jejich blízkosti. Městský úřad pro hospodářský rozvoj použil federální fondy, aby několika podnikům, které byly kvůli stavbě vytlačeny, vyplatil po 25 000 dolarech: Květiny Just 4 U, Magic Dragon, 701 Coffee, holičství Earl’s Cuts and Styles, obchod 99 Cent Plus a prádelna Midtown Coin Laundry. V reakci na negativní ohlasy komunity změnila městská správa harmonogram výstavby a znovu otevřela blok 23. ulice mezi ulicemi Jackson a Yesler Way o více než měsíc dříve, než se předpokládalo.