Datum: 1.2.2015
Autor: BIB UBT Bif: Bob Henkins
1 Král 17,1-24
Klíčový verš:
„Tehdy ta žena Eliášovi řekla: „Nyní vím, že jsi muž Boží a že Hospodinovo slovo z tvých úst je pravda.“
Koncem 90. let jsem pracoval ve společnosti Panatrol jako inženýr pro řízení procesů. Jedno konkrétní léto jsem dělal na projektu v Michigan City v Indianě a během náběhové fáze jsem musel každý den jezdit tam a zpět. Auto, které jsem v té době měl, bylo dost rozbité. A vzpomínám si, že mu odešel startér, a tak Julia každé ráno tlačila pro naše druhé auto a tlačila mě do bloku. A abych se dostal domů, na parkovišti jsem s otevřenými dveřmi řidiče auto tlačil, jak nejrychleji jsem mohl, pak jsem naskočil a vyšlápl spojku, aby se rozjelo. Takže se to rozpadalo. A když jsem jel z Chicaga do Michigan City a zpátky, uviděl jsem na parkovišti bordó buicka s cedulí na prodej. Prohlédl jsem si ho, vyzkoušel, vypadal dobře, tak jsem ho koupil. Bylo to noční auto. Asi o měsíc později jsem se rozhodl pro výměnu oleje a cestou domů začalo auto vydávat příšerný klepavý zvuk. Říkal jsem si, že mechanik zapomněl do auta vrátit zátku olejové vany a teď z něj vytekl všechen olej? Ale když jsem zastavil, olej byl plný. A tehdy jsem zjistil, že předchozí majitel dal do motoru těžký olej, aby zamaskoval důvod, proč se ho zbavuje. Motor byl v háji a jeho výměna byla příliš drahá, tak jsem se ho zbavil. Tenkrát jsem se cítil strašně podvedený, proč lidi nemůžou být pravdomluvní. A tento týden, když jsem si na tuto historku vzpomněl, jsem si vzpomněl na dobu, kdy jsem měl černý Chrysler Cordoba a jednoho dne jsem zjistil, že kapalina v chladicím systému změnila barvu na mléčně hnědou, což bylo znamení velkého problému s motorem, prasklý blok, prasklé těsnění, a tak jsem to zatajil a prodal ho někomu jinému, aniž bych mu to řekl. A uvědomil jsem si, že co se stane, to se stane. Kdo z vás už byl někdy podveden? Je to hrozný pocit, že? Kdo z vás už někdy podvedl? A teď se ptám, jestli žijeme ve světě podvodníků, kteří jsou podváděni, kde je pravda? V dnešním úryvku nacházíme pravdu. Je to krásný úryvek s mnoha vzestupy a pády. Pojďme se do ní ponořit.
Podívejme se na první verš. „Tišbejský Eliáš z Tišbe v Gileádu řekl Achabovi: „Jakože žije Hospodin, Bůh Izraele, jemuž sloužím, nebude v příštích letech rosa ani déšť, leda na mé slovo.“ Achab mu odpověděl: „Nebude-li rosa, nebude ani déšť, leda na mé slovo.“ Najednou z ničeho nic vtrhne na scénu prorok Eliáš a my v tuto chvíli netušíme, kdo to je. Pochází z města, které už učenci nedokážou s jistotou lokalizovat, ale bude se na něj dlouho vzpomínat. Z historie o něm víme několik věcí, například jeho jméno Eliáš znamená „Hospodin je můj Bůh“, což prozrazuje zaměření jeho života. Bezpochyby je to jeden z nejvýraznějších a nejrozmanitějších lidí v Bibli. Je prorokem, kazatelem, politickým reformátorem a zázračným činitelem v jedné osobě. A v centru toho, kým je, je jedno převládající přesvědčení: Hospodin, náš Bůh, je vládcem všeho.
Elijáš rychle zjišťuje, že Bůh pro něj má poslání, které nebude snadné, vyzvat kulturu uctívání modly v jeho společnosti, odhalit, že Baal je podvodník a náš Hospodin je jediný pravý živý bůh. Hospodin ho tedy posílá k Achabovi, izraelskému králi, a při jejich konfrontaci vyhlašuje sucho. Proč se rozhodl pro sucho? Je to velmi strategické, protože tím Eliáš útočí na Baalův kult v jeho jádru. Uctívači Baala věřili, že jejich bůh plodnosti/bouře, který sesílá déšť, pokud ovšem zrovna není období sucha a není třeba ho obětmi přivést z mrtvých. Aby Eliáš tuto víru vyvrátil, prohlašuje, že Hospodin je živý, nikoli mrtvý jako Baal, a Hospodin, nikoli Baal, je ten, kdo určuje, kdy bude pršet.
Podívejte se na verše 2-7. „2 Tehdy se k Eliášovi stalo Hospodinovo slovo: 3 „Odejdi odtud, obrať se na východ a ukryj se v Keritské rokli na východ od Jordánu. 4 Budeš pít z potoka a krkavcům jsem přikázal, aby tě tam zásobovali potravou.“ 5 A tak se vrátil k potoku. 5 Udělal tedy, co mu Hospodin přikázal. Odešel do Keritské rokle na východ od Jordánu a zůstal tam. 6 Krkavci mu ráno přinášeli chléb a maso a večer chléb a maso a on se napil z potoka.“ Zde vidíme, jak Bůh Eliáše chránil a varoval ho, aby utekl a ukryl se. Hospodin věděl, jak Achab zareaguje. Proto mu řekl: Utíkej!
Tady je zajímavá otázka: Myslíš si, že jen proto, že posloucháš Boha, budeš mít snadný a pohodlný život? Ne nutně. Neříkám, že nás Pán opustí, vždycky nás bude podporovat, jen to možná nebude tak, jak si myslíme, že by se to mělo dít. A tady vidíme, že když Eliáš Boha poslechl, jeho situace se skutečně mění z dobré na špatnou. Z velitelského postavení a autority na královském dvoře se stává uprchlíkem na útěku. Stává se doslova královým nepřítelem číslo jedna. Z možnosti jíst u stolu a spát v posteli se mění na spaní na zemi a jídlo z kamenů. Představte si, že jste tam sami, nepohodlní, nevíte, jak dlouho tam budete muset zůstat, nemáte domov ani mnoho zásob. Často však právě v těchto těžkých chvílích vlastně rosteme blíže k Pánu, protože jsme na něm více závislí. Bůh Eliáše neopustil, byl s ním právě tam. Hospodin Eliášovi v době sucha poskytl potok s tekoucí sladkou vodou. A Bůh poslal své služebníky, havrany, ne jako potravu, ale aby mu sloužili k jídlu.
O havranech toho moc nevím, jen to, že jsou velcí, černí a trochu děsiví. Mají takový zlověstný pohled a jsou spojováni se smrtí a temnými znameními. Psal o nich Edgar Allan Poe, Alfred Hitchcock o nich natočil film. Nevím, jestli jsou zlí, ale hejnu havranů se říká „nevlídnost“, takže to o něčem vypovídá. Pracují společně a je o nich známo, že sundají i zvířata větší než oni. Krkavci byli nástrojem, který Bůh použil k poskytnutí požehnání, nemyslíme na potrubí, které nám dodává vodu nebo odvádí odpadní vody, myslíme jen na požehnání, které přinášejí. Stejně tak byli krkavci Božími nástroji, které použil k uskutečnění svého záměru. Slyšel jsem, že havrani jsou tvrdohlaví ptáci, kteří neradi krmí i svá vlastní mláďata, Bůh použil i nemožného ptáka, aby posloužil nemožné situaci. Krkavci byli mrchožrouti, živili se masem z mrtvých zvířat, možná se toho Eliáš mohl obávat, nevím. Ale opět je to Boží moudrost, kdyby Eliáše krmili lidé; Achab by mohl vypátrat jeho úkryt. Ale kdo může sledovat havrany? Protože se vlastně motají kolem mrtvých věcí, kdyby je Achab viděl létat nad hlavou, proč by se tam šel podívat, protože cokoli je tam, je mrtvé. Havrani mu přinesli maso a chléb (chlebíčky). Kde vzali již upečený chléb a co to bylo za maso? O tom se mi nechce přemýšlet. Nicméně Eliáš jedl maso dvakrát denně, zatímco tehdy, a dokonce i dnes, jsou na světě místa, kde lidé nejedí maso každý den, natož dvakrát denně.
Podívej se na verše 7-9. V nich se píše, že lidé jedí maso dvakrát denně. „7 Za nějaký čas potok vyschl, protože v zemi nepršelo. 8 Tehdy se k němu stalo Hospodinovo slovo: 9 „Ihned jdi do Sarepty v sidonském kraji a zůstaň tam. Nařídil jsem tam jedné vdově, aby tě zásobovala jídlem.“ A tak se vrátil do Sarepty. Každý den chodil k potoku a plnil si džbán, ale teď potok vyschl. Jeho situace se zhoršovala. Teď už voda došla. Teď už nemohl dlouho vydržet. Možná nastal čas, aby si Bohu postěžoval: „Pane, poslechl jsem tě, ale proč jsi nedodržel svůj slib?“ Bůh mu odpověděl: „Poslechl jsem tě, ale proč jsi nedodržel svůj slib.“ Pán ho opět neopustil, když Bůh zavřel jedny dveře, otevřel jiné. Bůh zavřel potok, teď má Eliáš jít dál. Vydal se tedy do Sarepty.
Co víme o Sareptě. Sarepta v překladu znamená „huť“, to znamená „dílna na zušlechťování a tavení kovů“. Bylo to malé fénické město, asi míli od pobřeží, téměř uprostřed cesty mezi Týrem a Sidonem. (Zábavný fakt: v New Jersey se nachází město jménem Sarepta.) Protože hlavním průmyslovým odvětvím Sarepty byla rafinerie, možná to mělo hlubší duchovní význam, něco jako duchovní zkouška pro Eliáše, protože Sarepta byla domovským městem Achabovy ženy Jezábel. A její otec byl králem. Nejenže byl horlivým uctívačem Baala, ale také veleknězem, který se nechal vést ctižádostí a kvůli trůnu zradil vlastního bratra. Možná si Eliáš myslel, že jde z pánve do ohně. Bůh však měl jiné plány, protože Sarepta byla samotným srdcem baalismu a Hospodin se chystal porazit Baala na jeho vlastním území, v jeho rodném městě. Protože dnes je neděle Superbowlu a skutečnost, že hrají Patriots a Seahawks, ukazuje, že tým hrající na svém domácím hřišti má opravdu výhodu.
Podívejte se na verše 10 až 14. V nich se píše o tom, co se stalo. „Šel tedy do Sarepty. Když přišel k městské bráně, stála tam vdova a sbírala klacíky. Zavolal na ni a zeptal se jí: „Přinesla bys mi trochu vody v nádobě, abych se mohl napít?“ Ona mu odpověděla: „Ano,“ odpověděl. 11 Když si pro ni šla, zavolal: „A přines mi, prosím, kousek chleba.“ 12 „Jakože jistě žije Hospodin, tvůj Bůh,“ odpověděla, „nemám žádný chléb – jen hrst mouky ve sklenici a trochu olivového oleje ve džbánu. Sbírám pár klacíků, abych si je vzala domů a udělala z nich jídlo pro sebe a svého syna, abychom ho snědli – a zemřeli.“ „Cože?“ zeptala se. 13 Eliáš jí řekl: „Neboj se. Jdi domů a udělej, co jsi řekla. Nejdřív však z toho, co máš, upeč malý bochník chleba pro mě a přines mi ho, a pak udělej něco pro sebe a svého syna. 14 Neboť toto říká Hospodin, Bůh Izraele: „Sklenice s moukou se nevyčerpá a džbán s olejem nevyschne až do dne, kdy Hospodin sešle na zemi déšť.“ A tak jsem se rozhodl, že to udělám. Když už, tak by se muži měli starat o ovdovělé ženy, ne naopak. Nejenže byla vdovou, ale byla zcela bez prostředků, chudá a hladověla. Připravovala se na poslední jídlo (myslel jsem, že se chystá sníst tyčinky J)
- Elijáš jí dal zaslíbení o zaopatření od Boha Izraele
- Elijáš říká: „Pokračuj a udělej, co jsi řekl.“ ? chystala se zemřít
- Elijáš ji vyzval, aby se nejprve postarala o něj
- S největší pravděpodobností byla pohanka a nevěřila v Eliášova boha
Podívejte se na 15. verš & 16. verš. „15 Odešla a udělala, jak jí Eliáš řekl. A tak bylo každý den jídlo pro Eliáše i pro ženu a její rodinu. 16 Nádoba s moukou se totiž nevyčerpala a džbán s olejem nevyschl podle Hospodinova slova proneseného skrze Eliáše.“ Bůh splnil svůj slib, který jí dal, a ona zažívá zázrak. Její malá nádoba s olejem se nikdy nevyprázdnila, její malá nádoba s olejem nikdy nevyschla. Její naděje byla obnovena.
Ve verších 17 & 18 se říká: „17 O nějaký čas později onemocněl syn ženy, které patřil dům. Bylo mu čím dál hůř, až nakonec přestal dýchat. 18 Ona řekla Eliášovi: „Co proti mně máš, muži Boží? Přišel jsi mi připomenout můj hřích a zabít mého syna?“
Její syn onemocní a zemře a ona smrt svého syna bere jako osobní útok. Ze synovy smrti obviňuje Eliáše a spojuje synovu smrt se svými hříchy. Podle mě je to známka špatného svědomí. Uznává, že je hříšnice, obvykle nepovažujeme chudou starou vdovu za hříšnici, ale ona jí byla.
- Elijáš volá k Bohu.
- Elijáš si myslí, že Bůh způsobil tragédii vdově i ostatním
- Stále považuje Boha, svého boha
- Hospodin vyslyšel Eliášovo volání
- Chlapec je navrácen.
- Výsledkem je, že vdova uznává, že Eliáš je Boží muž, protože mluví pravdu.
Co bylo výsledkem? Podívejme se na verš 24. „Tehdy žena Eliášovi řekla: „Teď už vím, že jsi Boží muž a že Hospodinovo slovo z tvých úst je pravda.“ Eliáš jí odpověděl: „Já vím, že jsi Boží člověk a že Hospodinovo slovo z tvých úst je pravda.“ Tento zázrak pomáhá vdově uvědomit si, že Eliáš je muž, který představuje Hospodina a je jím poslán. A začíná chápat, že tentýž Bůh, který pro ni zajistil mouku a olej, zajistil život i jejímu synovi. Baal si nikdy nenárokoval přímou kontrolu nad životem a smrtí, pouze nepřímou kontrolu prostřednictvím seslání deště pro úrodu. Bůh však neovládá pouze déšť, ale má moc nad mnohem více věcmi. V tomto úryvku má Hospodin moc nad Eliášem, nad havrany, vdovou, počasím, olejem, moukou a nakonec i nad životem samotným. Poslechněte si, co Ježíš řekl: „17Důvod, proč mě můj Otec miluje, je ten, že pokládám svůj život – jen abych ho zase vzal. 18 Nikdo mi ho nebere, ale já ho pokládám sám od sebe. Mám moc ho položit a mám moc ho zase vzít. Tento příkaz jsem dostal od svého Otce.“ (J 10) Tohle Ježíš řekl a to se také stalo. Poté, co byl ukřižován, o tři dny později vstal z hrobu. Pán má moc.
Chci, abyste si všimli tématu, které se táhne celou touto pasáží: Pán řekl, že nebude pršet, pokud to nepřikáže, a prší až o tři a půl roku později. Dále Hospodin řekl, že v době sucha bude mít Eliáš vodu a že ho budou krmit havrani, a byla to pravda. Hospodin řekl Eliášovi, aby šel do Sarepty a že najde vdovu a ta se o něj postará, a byla to pravda. A Hospodin řekl, že jim nikdy nedojde mouka a olej, a byla to pravda. A závěr vdovy zněl: Hospodinovo slovo je pravdivé. Toto téma se táhne nejen celým tímto úryvkem, ale prostupuje celou Biblí, od Genesis až po Zjevení. Hned v první kapitole Hospodin říká: „Budiž světlo,“ a světlo BYLO. Tuto větu vidíme stále dokola: „Hospodin řekl“ a „stalo se“. Pán řekl, že pošle Spasitele, který přijde a zachrání nás z našich hříchů, a stalo se tak. V první kapitole Janova evangelia se píše: „Slovo se stalo tělem a učinilo si příbytek mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu jednorozeného Syna, který přišel od Otce, plný milosti a pravdy“. (J 1,14) Z toho všeho Bůh chce, abychom viděli jedno, totéž, co viděla tato vdova: Hospodinovo slovo je pravdivé.
Potřebujeme pravdu. Představte si, že žijete ve světě, kde nic není pravda, kde je všechno lež a podvod. Bohužel žijeme právě v takovém světě, protože knížetem tohoto světa je satan a jeho rodným jazykem je lež. (J 8,44) A každý z nás někdy lhal. Bible nám totiž říká, že svět vyměnil pravdu za lež. (Ro1:25) Včera večer mi Mike připomněl hudebníka Billyho Joela, který napsal píseň „Honesty“, jejíž první sloka začíná slovy: „Když hledáš něhu, není těžké ji najít, můžeš mít lásku, kterou potřebuješ k životu, ale když hledáš pravdivost, Můžeš být stejně dobře slepý, Vždycky se zdá, že je tak těžké dát“ a refrén zní takto: „Upřímnost je tak osamělé slovo, Každý je tak nepravdivý, Upřímnost je sotva kdy slyšet, A hlavně to, co od tebe potřebuji.“ Zní to, jako by toužil po pravdě, že ano. Pravda je jedna z věcí, kterou opravdu potřebujeme. Pravda nás osvobodí. (J 8,32) A jediné místo, kde zaručeně najdeme pravdu, je Boží slovo. „Zákon byl totiž dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišly skrze Ježíše Krista.“ (J 1,17) Ježíš řekl: „Posvěť je v pravdě, tvé slovo je pravda.“ (J 17,17) A aby se kruh konečně uzavřel, Ježíš řekl: „…, „Je psáno: Je psáno: „Nejen chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.“ (Mt 4,4) Slovo Páně je nejen pravdivé, ale také životodárné. Stejně jako naše tělo potřebuje ke svému přežití fyzickou potravu, naše duše potřebuje duchovní potravu, a tou je Boží slovo.
.