Pōhutukawa, druh myrty, který za teplého počasí rozkvétá ohnivě karmínovými květy, je jedním z nejznámějších novozélandských stromů. Protože kvete v období svátků (které na Novém Zélandu nastávají v létě), zdobí pōhutukawa vánoční pohlednice Kiwi a objevuje se v jásavých vánočních písních. Strom má také posvátný význam pro původní maorskou kulturu. Jak ale uvádí Kelsey Kennedy pro Atlas Obscura, nová studie naznačuje, že oblíbená novozélandská pōhutukawa mohla pocházet z Austrálie.
Studie publikovaná v časopise American Journal of Botany popisuje dva nové fosilní druhy pōhutukawy, které byly objeveny na pobřeží Tasmánie týmem vědců z univerzity v Adelaide. Zkameněliny pocházejí z doby před přibližně 25 miliony let. Protože pōhutukawa patří do rodu Metrosideros, byly nové druhy pojmenovány Metrosideros dawsonii a Metrosideros wrightii.
Není to poprvé, co vědci našli v Austrálii stopy po předcích pōhutukawy. Ukázalo se, že fosilie patřící k jinému podrodu Metrosideros, které byly rovněž objeveny v Tasmánii, jsou staré asi 35 milionů let. Jak autoři studie poznamenávají, tyto nálezy „dále posilují argumenty pro australský původ rodu“, protože naznačují, že v Austrálii existovala rozmanitost dávných Metrosideros.
Pro australský původ svědčí i skutečnost, že novější fosilie nejsou tak rozšířené jako jejich předci. „Tyto druhy nemusely být tak dobře přizpůsobeny k šíření na velké vzdálenosti jako ty ostatní, a tak je pravděpodobné, že vznikly ,“ říká Myall Tarran, výzkumník ze School of Biological Sciences na University of Adelaide.
Záhadou je, že pōhutukawa a její příbuzní myrtovci se již v Austrálii nevyskytují. Vyskytují se po celém jižním Pacifiku, od Havaje přes Papuu-Novou Guineu, Boninské ostrovy poblíž Japonska až po řadu subantarktických ostrovů. Dole pod mořem však tyto stromy nerostou. „Stále zůstává otázkou, proč v Austrálii vyhynuly,“ říká Tarran.
Ačkoli pōhutukawa možná nepochází z Nového Zélandu, má v minulosti této země hluboké kořeny. Podle internetových stránek provozovaných novozélandskou vládou osadníky v 19. století přitahovaly planoucí květy pōhutukawy a používali je k výzdobě svých kostelů a obydlí. Již dlouho předtím Maorové považovali pōhutukawu za posvátný strom, který se objevuje v celé maorské mytologii.
Zvláštní význam má pro Maory pōhutukawa nacházející se na nejsevernějším výběžku mysu Reinga. Právě zde podle maorské mytologie začínají duchové mrtvých svou cestu do vlasti předků Hawaiki, skáčou ze skalnatého výběžku a sestupují do podsvětí skrze kořeny stromu pōhutukawa.