IQ skóre a interpretace IQ skóre

.
Pochopení skóre IQ

IQ znamená inteligenční kvocient. Údajně se jedná o skóre, které říká, jak „bystrý“ je člověk ve srovnání s ostatními lidmi. Průměrné IQ je podle definice 100; skóre nad 100 znamená vyšší než průměrné IQ a skóre pod 100 znamená nižší než průměrné IQ. Teoreticky se skóre může pohybovat v libovolném rozmezí pod nebo nad 100, v praxi však významně neklesá pod 50 nebo nad 150.

Polovina populace má IQ mezi 90 a 110, zatímco 25 % má vyšší IQ a 25 % nižší IQ:
.

Popisné klasifikace inteligenčních kvocientů

.

IQ	Popis	% obyvatelstva
130+	Velmi nadprůměrný	2.2%
	Vynikající	6.7%
	Vysoký průměr	16.1%
	Průměrný	50%
	Nízký průměr	16.1%
	Hraniční	6.7%
Pod 70	Extrémně nízká	2,2%

.
IQ vyjádřené v percentilech

IQ se často vyjadřuje v percentilech, což není totéž jako procentuální skóre a je to častý důvod nepochopení výsledků IQ testů. Procenta se vztahují k počtu položek, které dítě zodpovědělo správně, v porovnání s celkovým počtem předložených položek. Pokud dítě správně odpoví na 25 otázek v testu o 50 otázkách, získá procentuální skóre 50 bodů. Pokud ve stejném testu odpoví na 40 otázek, jeho procentuální skóre bude 80. Percentil však označuje počet výsledků ostatních účastníků testu, kterým se skóre jednotlivce rovná nebo je převyšuje. Pokud by dítě odpovědělo na 25 otázek a dosáhlo lepšího výsledku než 50 % dětí, které se testu zúčastnily, dosáhlo by 50. percentilu. Pokud by však v testu o 50 položkách odpovědělo na 40 otázek a všichni ostatní by jich zodpověděli více než on, spadlo by na velmi nízký percentil – přestože odpovědělo správně na 80 % otázek.

Ve většině standardizovaných testů je IQ 100 na 50. percentilu. Většina našich testů IQ je standardizována s průměrným skóre 100 a směrodatnou odchylkou 15. V tomto případě se jedná o standardizované testy. To znamená, že následující skóre IQ bude zhruba odpovídat následujícím percentilům:
.

.

IQ	Percentil

.
IQ 120 tedy znamená, že testovaný je bystřejší než přibližně 91 % populace, zatímco IQ 130 dává člověku náskok před 98 % lidí. Osoba s IQ 80 je bystřejší než pouhých 9 % lidí a jen několik málo osob dosáhlo skóre nižšího než 60.

Buďte opatrní!“

Při používání popisné klasifikace IQ je třeba být velmi opatrný. IQ je v nejlepším případě hrubým měřítkem akademické inteligence. Bylo by jistě nevědecké tvrdit, že jedinec s IQ 110 je vysoce průměrně inteligentní, zatímco jedinec s IQ 109 je pouze průměrně inteligentní. Takto striktní klasifikace intelektuálních schopností by nebrala v úvahu sociální prvky, jako je domov, škola a komunita. Tyto prvky nejsou současnými testy inteligence dostatečně měřeny.

Přičteme-li k tomu skutečnost, že testy IQ nejsou příliš spolehlivé, je pochopitelné, proč jsou testy IQ již mnoho let předmětem kritiky. Výsledky jednotlivých testů se mohou lišit až o 15 bodů, přičemž emoční napětí, úzkost a neznalost procesu testování mohou výrazně ovlivnit výsledky testů. Gould navíc popsal zkreslující vliv, který mohou mít na testování postoje, kvalifikace a instrukce testujících. V jedné studii devadesát devět školních psychologů nezávisle na sobě vyhodnotilo test IQ z identických záznamů a dospěli k hodnotám IQ v rozmezí od 63 do 117 pro stejnou osobu!“

Měření inteligence může být cenné – i když je tato hodnota často přeceňována – ale mnoho škody mohou napáchat osoby, které se snaží klasifikovat jedince striktně pouze na základě těchto měření. Nikdo by se neměl znepokojovat ani odrazovat, pokud zjistí, že jeho IQ není tak vysoké, jak by si přál. Nezapomeňte, že k úspěchu a štěstí přispívá kromě IQ i mnoho dalších prvků. Uvědomte si také, že IQ není pevně daná veličina, ale lze ji zvyšovat pomocí vzdělávání. Prokázal to experiment na Glenwoodské státní škole i řada dalších výzkumů.

Glenwoodská státní škola

Výzkum role prostředí v intelektuálním vývoji dětí ukázal, že podnětné prostředí může výrazně zvýšit IQ, zatímco deprivované prostředí může vést ke snížení IQ. Zvláště zajímavý projekt týkající se rané intelektuální stimulace zahrnoval 25 dětí v sirotčinci. Tyto děti byly vážně znevýhodněny prostředím, protože sirotčinec byl přeplněný a měl málo personálu. Třináct dětí v průměrném věku 19 měsíců bylo přemístěno do státní školy pro retardované dospělé ženy v Glenwoodu a každé dítě bylo svěřeno do osobní péče jedné ženě. Skeels, který experiment prováděl, záměrně vybral do Glenwoodské školy ty nejdeficitnější ze sirotků. Jejich průměrné IQ bylo 64, zatímco průměrné IQ 12 dětí, které zůstaly v sirotčinci, bylo 87.

V Glenwoodské státní škole byly děti umístěny do otevřených, aktivních oddělení se staršími a relativně bystřejšími ženami. Jejich náhradní matky je zahrnovaly láskou a mazlením. Měly k dispozici hračky, chodily s nimi na výlety a hodně si s nimi povídaly. Ženy se učily, jak děti intelektuálně stimulovat a jak u nich vyvolat řeč.

Po 18 měsících došlo k dramatickému zjištění, že děti, které byly umístěny k náhradním matkám, a dostalo se jim tedy dodatečné stimulace, vykazovaly v průměru nárůst IQ o 29 bodů! Následná studie byla provedena o dva a půl roku později. Jedenáct ze 13 dětí původně přemístěných do domova Glenwood bylo adoptováno a jejich průměrné IQ bylo nyní 101 bodů. Dvě děti, které nebyly adoptovány, byly znovu umístěny do ústavu a ztratily svůj původní přírůstek. Kontrolní skupina, tedy 12 dětí, které nebyly přemístěny do Glenwoodu, zůstala v ústavních zařízeních a nyní měla průměrné IQ 66 (průměrný pokles o 21 bodů).

Výstižnější než nárůst či pokles IQ je však rozdíl v kvalitě života těchto dvou skupin. Když tyto děti dosáhly mladé dospělosti, jiná následná studie přinesla následující zjištění: „Z experimentální skupiny se stali produktivní, fungující dospělí, zatímco kontrolní skupina byla z větší části umístěna do ústavu jako mentálně retardovaná.“

Další příklady zvýšení IQ díky projektům raného obohacení lze nalézt v Izraeli, kde děti s evropským židovským dědictvím mají průměrné IQ 105, zatímco děti s židovským dědictvím ze Středního východu mají průměrné IQ pouze 85 bodů. Přesto při výchově v kibucu mají děti z obou skupin průměrné IQ 115.

V jiném domácím programu raného obohacování, který byl realizován v okrese Nassua ve státě New York, prováděl instruktor pouze dvě půlhodinové návštěvy týdně po dobu pouhých sedmi měsíců po dobu dvou let. Čas věnoval tomu, aby rodičům účastnícím se programu ukázal, jak nejlépe učit své děti doma. Děti účastnící se programu měly zpočátku IQ na úrovni devadesáti procent, ale v době, kdy chodily do školy, dosahovaly v průměru IQ 107 nebo 108 bodů. Navíc trvale vykazovaly lepší schopnosti v testech školní úspěšnosti.
.

© Edublox

Společnost Edublox se specializuje na vzdělávací intervence, díky nimž jsou děti chytřejší, rychleji se učí a čtou a snadno zvládají matematiku. Naše programy umožňují žákům překonat potíže se čtením a další překážky v učení, pomáhají jim stát se celoživotními studenty a umožňují jim realizovat jejich nejvyšší vzdělávací cíle.

. Odkazy a bibliografie:

• Clark, B., Growing Up Gifted (3. vydání), (Columbus: Merrill, 1988).
• Dworetzky, J. P., Introduction to Child Development (St. Paul: West Publishing Company, 1981).
• Engle, T. L., & Snellgrove, L., Psychology: Its Principles and Applications (6th ed.), (Harcourt Brace Jovanovich, Inc.: New York, 1974).
• Gould, S. J., The Mismeasure of Man (New York: W. W. Norton, 1981), 151-152, citováno v R. L. Osgood, „Intelligence testing and the field of learning disabilities:
• Sattler, J., Assessment of Children’s Intelligences and Special Abilities (Boston: Allyn & Bacon, 1982), 60.
• Skeels, H. M. a kol: An orphanage preschool project,“ University of Iowa Studies in Child Welfare, 1938, vol. 15(4).
• Smith, C. R., Learning Disabilities: The Interaction of Learner, Task, and Setting (Boston: Allyn and Bacon, 1991), 63.
• Swiegers, D. J., & Louw, D. A., „Intelligensie,“ in D. A. Louw (ed.), Inleiding tot die Psigologie (2nd ed.), (Johannesburg: McGraw Hill, 1982).
• „Test Score Interpretation,“ Hampton City Schools, Psychological Services.
• Tyler, citováno v A. Anastasi, (ed.), Testing Problems in Perspective (Washington DC: American Council on Education, 1966).
• Wilson, G., & Grylls, D., Poznejte IQ svého dítěte (Futura Publications: London, 1977).

.