SILVER CITY, N.M. – Jason Donald měří 180 cm a váží 164 kg. Často sní 5 000 až 6 000 kalorií denně. Ano, i vy můžete jíst celý den a vejít se do univerzitních kalhot. Jediné, co musíte udělat, je ujet na kole 500 mil týdně, projet sněhem, deštěm a úmorným vedrem a doufat, že řidič návěsu, který vám bzučí do levého pedálu rychlostí 70 km/h, nebude mít ten den špatnou náladu.
Donald, 27 let, je profesionální cyklista, a i když je ten život vyčerpávající – život z kufru, půl roku v Evropě daleko od rodiny, psychický tlak, který se téměř vyrovná fyzické bolesti – je tu jedno velké plus. Můžete jíst, jíst a ještě jednou jíst.
Jídelníček cyklisty mě fascinuje od chvíle, kdy jsem v roce 2003 absolvoval svou první Tour de France. Jak do sebe proboha napumpujete dostatek paliva, abyste ujeli 100 kilometrů a k tomu ještě tři nebo čtyři šestisetmetrové kopce? A druhý den to zopakovat? A další den?
Nepotřebujete nůž a vidličku. Potřeboval bys lopatu a koryto.
Poslední týden jsem přijel do tohoto ošuntělého městečka na úpatí národního lesa Gila, abych informoval o svém prvním cyklistickém soustředění. Tým Slipstream/Chipotle, „rozšiřující se tým“ z Boulderu, který by se měl ucházet o účast na letošní letní Tour de France, je tu na dva týdny cyklistiky a sbližování. A jídla.
Dva dny jsem je pozoroval a pořád jsem čekal, kdy nacouvá náklaďák Barilla a vyklopí náklad plný těstovin do bazénové vany s vroucí vodou nebo kdy cyklisté zasténají od třítisícikalorického jídla.
„Jím to samé, co by měli jíst všichni ostatní,“ řekl Donald, rodák z Winter Parku a absolvent střední školy Middle Park High. „Ovoce a zeleninu a trochu bílkovin. Lidé by byli překvapeni, jak normální je můj jídelníček.“
Já rozhodně ano. Američané s nadváhou, kteří tvoří dvě třetiny naší populace, by se mohli od cyklistů hodně naučit – a nejen to, jak projet horskou zatáčku rychlostí 30 mil za hodinu. Cyklistův jídelníček není nic zvláštního, fascinujícího ani vědeckého. Jde jen o rovnováhu.
Cyklista potřebuje tunu jídla. Pokud se však podíváte na jeho jídla, jsou pouhým základem pro dobrý, zdravý život, ne jen pro silný horský finiš. Typickou snídaní Toma Danielsona, rodáka z Duranga a bývalého týmového kolegy Lance Armstronga, jsou ovesné vločky nebo müsli s banánem nebo pomerančem spolu s chlebem a mandlovým máslem.
Donaldův typický oběd je velký salát se syrovou zeleninou a zálivkou z octa a oleje. Pak si dá dvě půlky dvakrát pečených brambor a osmikilový steak, po kterém následuje malý dezert.
Minulou středu večer mě tým pozval na večeři a byly to prostě lasagne, šéfkuchařův salát s olejovo-octovou zálivkou a čerstvý chléb. To je všechno.
Rozdíl mezi nimi a námi je ten, že oni jedí mnohem častěji než my. Ale jestli držíš krok, měl bys mít dobré kolo nebo členství v posilovně, příteli. Poté, co ujeli na kole 70 mil za čtyři hodiny – zhruba stejnou trasu jsem ujel za tři -, jsem je viděl, jak tankují burritos z Chipotle.
„Ti kluci stejně jedí tolik, že mají o výživu postaráno,“ řekl Allen Lim, fyziolog týmu. „Jde o to, aby jedli slušné množství sacharidů, bílkovin, pořádné množství ovoce, zeleniny a vlákniny. Podporuji sportovce, aby jedli širokou škálu potravin. Jezte celé potraviny, čerstvé potraviny. Pokud to otevřete z obalu, pravděpodobně to pro vás není dobré.“
Cyklisté také jedí při jízdě na kole, což jsem vždy považoval za zajímavý trik. Balanční tyčinky je dost těžké otevřít nůžkami, natož za jízdy. Ale Lim má své vlastní recepty na svačiny na cestách. Jaký je ten divoký recept? Nic.
„Je to skutečné jídlo,“ řekl Lim.
Mezi ně patří šunkové nebo krůtí sendviče s marmeládou nebo smetanovým sýrem; opečené vaflové sendviče s arašídovým máslem, banány a/nebo čokoládou Nutella; rýže sushi se slaninou, vejci, parmazánem, olivovým olejem a trochou soli; a vařené brambory se solí a sýrem. Nakrájí je na kousky velikosti koláčků, zabalí do fólie a má opravdové jídlo na kolečkách.
K dispozici je také spousta výživových doplňků a husích a proteinových nápojů a energetických tyčinek. Hodně a hodně energetických tyčinek, zejména tyčinek Clif. Na dlouhých jízdách sní jednu za hodinu. Nejoblíbenější tyčinka mezi cyklisty?
„Nejlepší je Mojo,“ řekl Danielson. „Je nejblíže skutečnému jídlu.“
Naneštěstí mnoho Američanů dává přednost tyčince Snickers. Ano, cyklisté také jedí Snickers, ale při jejich pojídání jedou na Mount Evans.
„Lidem je to prostě jedno,“ řekl Donald. „To je celý problém. Jedí všechno, co jim chutná. Chtějí cukr, sůl a tuk. Mně to ale nechutná.“
Příště, až budete mít hlad, nechoďte do McDonaldu. Zajděte si na farmářský trh a do oddělení energetických tyčinek v nejbližší prodejně 7-Eleven. A jezděte na kole.
Staff writer John Henderson se věnuje sportu a píše o jídle, které jí na cestách: 303-954-1299 nebo [email protected]
.