Foto: Imaxtree
V minulé eseji jsem mluvila o tom, že jsem se po Accutanu cítila jako naprosté selhání. Strávila jsem hodiny a hodiny a hodiny pečlivým budováním rutinní péče o pleť, která fungovala, ale pak jsem se ocitla na mrtvém bodě a věděla jsem, že nikdy nebudu mít skutečně čistou pleť, dokud nezačnu užívat pořádnou dávku vitaminu A. Sžírala mě skutečnost, že to nebude fungovat a že to, co se zdálo jako dosažitelný cíl, bude pro mě navždy nedosažitelné.
No, dokázala jsem to: Absolvoval jsem vyčerpávající kúru Accutane a dožil jsem se toho. Zvládla jsem kolo zpackaných laboratorních testů, při kterých jsem měla tak extrémně vysoký cholesterol, že mi dermatoložka týden denně volala, aby se ujistila, že jsem neumřela, dokud nebudu moci jít na další vyšetření. Přežila jsem, že se mi loupala kůže a pořád mě bolely rty. Přežila jsem nespočet těhotenských testů, i když jsem všechny zúčastněné ujišťovala, že už nemůžu být v celibátu (stejně jako zbytek internetu se šetřím pro Keanu Reevese, děkuji pěkně).
Přežila jsem superdepresivní myšlenky navrch svých pravidelných depresivních myšlenek. Zvládla jsem to přes lítostivý smích dermatologa nad mými sebedestruktivními vtipy. Přežila jsem zbytečně marnotratná balení pilulek s přeškrtnutou těhotnou ženou, jen aby vám po padesáté milionté připomněla, že absolutně nemůžete otěhotnět. (Horký tip: každou neděli jsem strávila asi hodinu vyřezáváním všech pilulek z těch šíleně složitých obalů a uchovávala je ve sklenici, která byla po celý týden lépe dostupná)
Přímo řečeno, celý ten proces je na nic. Špatně. Ale podle mých zkušeností to také stálo za to.
Dilema posedlého péčí o pleť při přechodu na Accutane
17 produktů, které mi zachránily život (tedy pleť), když jsem na Accutane
O tom, jak se chtít oblékat jako ikona svého stylu, když jako ona nevypadáte
Jsem to, co by většina lidí považovala za „úspěšný příběh“ Accutane. Moje pleť není stoprocentně čistá, ale řekla bych, že když mám dobrý den, je to solidních 95 %. Stále beru velkou dávku spironalaktonu, protože hormony jsou mrcha, ale funguje to, i když strávím solidní polovinu dne močením (okouzlující!), protože je to diuretikum. Moje rutinní péče o pleť se změnila z několika receptů na několik exfoliačních kyselin a kyselinu hyaluronovou s možná dalším sérem v závislosti na mé náladě. Líčení mě poprvé v životě skutečně baví a možná se konečně opravdu naučím nanášet oční stíny.
Cítím se šťastná, že mi Accutane pomohl vyčistit pleť. Ale celý ten proces mě také přiměl hodně přemýšlet o tom, jak moc máme všichni tendenci ztotožňovat svou hodnotu se svým vzhledem. V posledních letech roste hnutí za přijetí akné a já si vážím práce, kterou lidé dělají, aby se pokusili pupínky destigmatizovat, opravdu. Ale pokud jde o můj vlastní obličej, nikdy jsem nedokázala překonat tuto mentální překážku. Nikdy jsem si nechtěla akné „přivlastnit“ nebo ho objímat tím, že ho budu pokrývat třpytkami – chtěla jsem, aby zmizelo. Jako cis, běloška vím, že jsem privilegovaná žít v tomto těle, ale většinu dní chemická nerovnováha v mém mozku tuto skutečnost ignoruje a stále je to těžký boj, abych se cítila smířená s tím, jak vypadám.
Pro mě byl Accutane, s vedlejšími účinky a vším všudy, nejjednodušší způsob, jak změnit něco na svém vzhledu, co se mi nelíbilo. Bylo to tak jednoduché. V New York Times nedávno vyšel článek o tom, jak je wellness průmysl blbost (což je sice pravda, ale stojí za zmínku, že právě tento postoj už léta vykřikovali ze střech tukoví aktivisté, než ho plátek považoval za důstojný), a od té doby, co jsem ho četla, mi utkvěl v paměti tento citát:
„Už nedefinuji jídlo jako celistvé nebo čisté nebo hříšné nebo podvodné. Nemá žádnou morální hodnotu. Ani moje váha by neměla, i když se stále snažím oddělit svou hodnotu od svého vzhledu. Jsou to dva náhrdelníky, které se v průběhu mých pětatřiceti let zamotaly a jejich tenké kovové řetízky se svázaly do tenkých kovových uzlů. Nakonec je od sebe odtrhnu.“
Pokud v tomto směru uvažování nahradím „čisté jídlo“ „čistou pletí“, ocitnu se v pasti smyčky, která každý neucpaný pór ztotožňuje s kapkou serotoninu a zvýšenou sebehodnotou. Čistá pleť, stejně jako čisté jídlo, nemá žádnou morální hodnotu; nemyslím si, že jsem lepší než kdokoli jiný, protože mám méně pupínků. Ale každý výtok, který se obřadně objevil těsně před důležitou událostí, nebo nový produkt, který nezabral, přidal nové vlákno do mého vlastního metaforického uzlu na náhrdelníku. Možná se mi je jednou podaří úplně rozplést, ale do té doby se spokojím s tím, že se mi podaří pár uzlíků vytáhnout a budu se cítit nepatrně lépe, jakkoli je to marné. A nakonec, jsou i horší věci, než že je člověk trochu marnivý.
Předtím jsem psala o tom, jak jsem se kvůli léčbě Accutanem cítila jako neúspěšná. S radostí mohu říct, že už se tak necítím. Mám jen jednu otázku:
Homepage photo: Imaxtree
Přihlaste se k odběru našeho denního zpravodaje a dostávejte každý den do schránky nejnovější zprávy z oboru.