Všimli jste si někdy, že běžci mají někdy trochu problém s udržením realistického pohledu? Zdá se, že se to někdy stává všem běžcům a některým běžcům většinou.
Řekli jste si někdy: „Uběhl jsem dnes jen 4 míle“ nebo „Uběhl jsem jen 3“?
Většina lidí si to řekla. Sakra, já jsem to udělal. Běžci snadno ztrácejí přehled o realitě, podceňují své úsilí, upadají do vzorce subjektivního pohledu, a to je vždy chyba.
Slova „uběhl jsem jen čtyři míle“ mohou odhalit problém s naším pohledem na běžecký trénink a mým cílem je pomoci vám vidět každý den tréninku z objektivnější perspektivy.
Jedním z mých oblíbených rčení je „Všechno je relativní“. To úzce souvisí s tímto tématem.
Kdysi, když jsem osobně pořádal a vedl všechny skupinové běhy svého místního klubu Run Tampa, jsem vždy prohlašoval dvě věci. Než jsme odstartovali, říkal jsem:
„Běžte tak rychle, jak chcete, tak daleko, jak chcete, a otočte se, až budete chtít.“
„Běžte tak rychle, jak chcete, a otočte se, až budete chtít“. Když jsem to říkal, dával jsem lidem svolení, aby si běh přizpůsobili přesně tak, jak chtěli nebo potřebovali, a to vždycky dobře fungovalo.
Po běhu vždycky někdo řekl: „Uběhl jsem jen ____ (doplňte prázdné místo) počet kilometrů.
Když jsem to slyšel, řekl jsem tohle: „Na těchto bězích mám jediné pravidlo: Nikdy nepoužívejte slovo ‚jen‘ nebo ‚pouze‘ v jedné větě s počtem uběhnutých mil, protože bez ohledu na to, kolik mil jste uběhli, jste dnes uběhli dál než 99,9 procenta populace, z nichž většina během vašeho běhu buď ještě spala, nebo seděla na gauči.“
Je to legrační, protože v průběhu let se mi stávalo – stává se mi -, že jsem náhodou uklouzla a udělala to sama, a nikdy se mi nestalo, že by někdo ze skupiny řekl: „Deb, nemůžu uvěřit, že jsi řekla jenom!“. To mě rozesměje, protože to znamená, že mě poslouchali a zapamatovali si to.
Jde o to – a to se mně osobně při takových příležitostech stává – že čím víc běháme a čím delší vzdálenosti jsme zvyklí běhat, tím se kratší vzdálenosti stávají bezvýznamnějšími; v tom je ta relativita.
Běh na delší vzdálenosti
No, opravdu, běh na delší vzdálenosti je z celkového pohledu dobrá věc. Nechápejte mě špatně. Už jsem to říkal dříve, pokud někdo rád běhá půlmaratony, pak si myslím, že je dobré, aby si takový člověk zaběhl alespoň jeden maraton. Nesmírně to zlepší jeho výkony ve všech budoucích půlmaratonech, protože psychicky se mu budou zdát mnohem kratší, protože jsou mnohem kratší než maraton. A totéž platí pro někoho, kdo rád běhá pětikilometrové závody; měl by si dát alespoň jeden patnáctikilometrový nebo půlmaraton – nebo alespoň desetikilometrový, protože potom už mu pětikilometrový běh bude připadat krátký a psychicky bude snazší ho celý uběhnout, těžší.
Takže vůbec nenavrhuji, abyste se vyhýbali delším běhům. Vůbec ne. To je samostatné téma. Jen říkám, abyste si tím nenechali pokřivit perspektivu, smysl pro to, jaká vzdálenost má smysl a hodnotu, protože i jedna míle stojí za to a je cenná. Opravdu, vážně, je!“
Dívejte se na to takto: Vzpomeňte si na všechny případy, kdy jste neměli čas uběhnout tolik kilometrů, kolik jste chtěli, a tak jste nakonec ani nešli ven. Považovali jste ten den za zmeškaný tréninkový den, ale ve skutečnosti jste určitě dokázali vtěsnat řekněme dvě míle, ale měli jste pocit, že dvě míle za to nestojí.
Jedna nebo dvě míle se velmi vyplatí, a tady je důvod, proč:
Dvě míle ve srovnání s nulou jsou mnohem mnohem lepší. Rád bych řekl, že je to desetkrát lepší nebo dvacetkrát nebo stokrát lepší, ale je to víc než cokoli z toho, protože nula krát cokoli je nula. To potvrzuje to staré rčení, že cokoli je lepší než nic, a tak to je, dramaticky lepší, a to hned z několika důvodů.
Na jedné straně nám celá lékařská komunita říká stále více a více, že se musíme během dne hýbat a chodit ven. Takže i možnost ujít pár kilometrů třeba jen jednou denně je mnohem lepší než neběhat, a ze stejného důvodu je pak uběhnutí jednoho kilometru extrémním zlepšením oproti tomu, když to neděláte.
Z hlediska běžecké kondice potřebuje vaše tělo velmi často připomínat, že jste běžec. Pokud jeden den vynecháte, nic se neděje, ale když vás život zaneprázdní, pokud máte v daný den běhat, pak uběhnout třeba jen jednu nebo dvě míle je mnohem lepší než žádnou, protože vaše tělo i mysl potřebují neustále připomínat, že tohle jste vy a tohle děláte.“
Doufám, že vám to dává smysl, protože mně to dává smysl. Běhání je součástí mé identity, takže vynechaný den, který měl být dnem běhání, je vždycky zklamáním, a pokud dovolím, aby mi v tom zabránila časová tíseň, pak jsem zklamaný.
I jedna míle je lepší než žádná. Alespoň mohu dát svému tělu a mysli malý kousek toho, po čem touží.
Jestliže jsem časově omezen, pak je to vždy do jisté míry stresující; takže i jedna míle běhu vše vylepší. Dokonce i jedna míle sníží můj stres, ale některým lidem to nemusí tolik pomoci, protože se na to musíte dívat z pohledu napůl plné sklenice a cvičit se v pozitivitě tím, že se zaměříte na to, že jste se dokázali dostat ven a „trochu“ si zaběhat, a ne se soustředit na to, že jste neměli čas na jakýkoli počet mil, který byste chtěli uběhnout. Opět je to otázka perspektivy.
Řekněme, že vám každý druhý týden něco přijde do cesty a vy nakonec vynecháte jeden den tréninku, protože nemáte čas na celý trénink; takže prostě neuděláte nic. To je podle mě obrovská chyba. Řekněme, že jste skutečně mohli vyhmátnout čas na dvě míle. Pokud se tak děje každý druhý týden, při 52 týdnech v roce je to 26 týdnů krát 2 = 52 mil. Stojí 52 mil za to? To si pište, že ano, a když na to přijde, tak 26 také.
Každý lékař vám řekne, že i krátké úseky cvičení, třeba 10, 15 nebo 20 minut, se stále velmi vyplatí. Udělá to ten den zdravější. Už jen vstát ze židle a projít se po kanceláři se vyplatí; takže určitě uběhnout jednu míli oproti nule mil je obrovský rozdíl. Nedovolte tedy, aby vám skutečnost, že jste zvyklí běhat mnoho mil, někdy zabránila v tom, abyste uběhli jen jednu nebo dvě míle.
To neznamená, že byste se měli „zaměřit“ na jednu nebo dvě míle.
Nyní bych byl nedbalý, kdybych také neupozornil na to, že bych nikdy nedoporučoval zaměřit se na jednu nebo dvě míle, ne pokud se snažíte v běhání zlepšit. Dokonce i pro pouhé udržení dobré kondice bych řekl, abyste uběhli alespoň tři. Jakmile se stanete běžcem, myslím, že je nejlepší zaměřit se na minimálně 3 nebo 4 míle či více v daný den, pokud to není den odpočinku a regenerace, který je stejně důležitý jako běh v běžecký den.
Ale za předpokladu, že je to den, kdy máte běžet, pak je lepší ze zdravotního a tréninkového hlediska vzdálenost promíchat, lepší jeden den uběhnout 3 míle a druhý den 5 mil, než oba dny uběhnout 4 míle. Je to zajímavější a přinese to lepší tréninkový efekt. Kdykoli běžecký trenér vytvoří plán s využitím přijatých tréninkových zásad, vždy bude v rámci týdne měnit kilometráž ze dne na den.
Jakákoli vzdálenost se vyplatí, velmi se vyplatí. Pokud máte čas jen na jednu, dvě nebo tři míle, zkuste si udržet nadhled a vzpomeňte si na dobu, kdy jste teprve začínali a měli byste pocit mimořádného úspěchu, že jste to zvládli. Snažte se ho znovu získat. Přiznejte si zásluhy a znovu ten pocit přijměte.