Dočasný soudní příkaz zahrnující obvinění z obtěžování je pro právníky naší advokátní kanceláře zcela běžný. Zatímco vyhrocené případy zahrnující fyzické týrání oběti v prostředí domácího násilí se bohužel vyskytují, obtěžování je pro zkušené advokáty i soudce rodinného soudu v New Jersey vždy oříškem k rozluštění. Obtěžování vyžaduje „úmysl“ ohrozit oběť. V opačném případě, když se pár rozvádí nebo „rozchází“, jsou hádky nevyhnutelné. Podle zákona o domácím násilí v New Jersey musí právník prokázat úmysl obtěžovat a ohrožovat oběť. Následující případ poskytuje vynikající ukázku tohoto rozdílu.
V případu C.O. v. T.O. se bývalý manžel T.O. odvolal proti pravomocnému soudnímu zákazu přiblížení, který vydal Superior Court of New Jersey, Family Part of Hudson County. Odvolací oddělení v New Jersey případ přezkoumalo a shledalo, že konečný zákaz přiblížení by měl být zrušen, protože soudce nikdy neshledal, že by konečný zákaz přiblížení byl nezbytný k ochraně oběti před dalšími akty domácího násilí nebo budoucí újmou.
C.O., bývalá manželka, podala po devatenácti letech manželství žádost o rozvod. Není třeba dodávat, že následoval hořký a zlomyslný rozvod. Údajné obtěžování začalo v prosinci 2014, hned poté, co C.O. podala žádost o rozvod. V rozvodové žalobě C.O. tvrdila, že jí T.O. poslal několik textových zpráv týkajících se jejího účtu za mobilní telefon, hypotéky, toho, jak vychovává jejich osmnáctiletého syna, a že si T.O. najal soukromého detektiva, aby ji sledoval. C.O. tvrdila, že ji T.O. opakovaně obtěžoval textovými zprávami ohledně záležitostí, na které poukazovala ve své stížnosti. Předložila důkazy o mnoha textových zprávách, v nichž její bývalý manžel tvrdil, že od soukromého detektiva získal informace, z nichž vyplývá, že užívá drogy, a vyhrožoval, že tyto informace sdělí soudci. V reakci na to C. O. zaslala T. O. zpět mnoho textových zpráv, v nichž požadovala, aby jí přestal psát a nechal ji na pokoji.
T. O. tvrdil, že jejich syn má problémy s drogami a že C. O. také užívá drogy a stýká se s drogovým dealerem. Tvrdil, že to byly důvody, proč podal návrh, v němž žádal, aby syn žil s ním místo s matkou. Vypověděl také, že nikdy neměl v úmyslu svou bývalou manželku obtěžovat, ale byl pouze frustrován z jejich finančních problémů a z toho, jak řeší problém jejich syna s drogami. T. O. také tvrdil, že se C. O. snažil na Facebooku najít lidi, kteří by mu ublížili.
U soudu T. O. při křížovém výslechu připustil, že skutečně vyhrožoval, že bude soudce informovat o tom, že C. O. užívá drogy. C.O. přiznala, že navštívila dům nové přítelkyně T.O., nazvala ji courou a děvkou a vyhrožovala jí. Soudce poznamenal, že chování ve vztahu přivedlo případ do působnosti zákona o prevenci domácího násilí, a proto přezkoumal otázku týkající se textových zpráv.
K tomu, aby se osoba dopustila obtěžování, musí s cílem a úmyslem obtěžovat: učinit nebo vyvolat sérii sdělení anonymně, v mimořádně nevhodnou dobu, urážlivým jazykem nebo způsobem, který může způsobit obtěžování nebo znepokojení; kopat, udeřit, strkat nebo vyhrožovat tímtéž; nebo se dopustit znepokojivého chování nebo se opakovaně dopustit jednání, jehož cílem je znepokojit nebo obtěžovat. Podle rozsudku odvolací divize ve věci State v. Castagna z roku 2006 v New Jersey je třeba při uplatňování zákona dát slovu „obtěžovat“ jeho obvyklý význam, tj. trápit, unavovat, obtěžovat nebo vyčerpávat zamýšlenou oběť. Tvrzení někoho, že se cítil obtěžován, nestačí k prokázání úmyslu obtěžovat.
Je třeba také zvážit zjištění opakovaného jednání nebo průběhu jednání. Zákon o prevenci domácího násilí vyžaduje, aby soud v části týkající se rodiny vzal v úvahu jakoukoli předchozí historii domácího násilí mezi párem. Pokud soud zjistí, že byl spáchán predikativní čin obtěžování, musí poté určit, zda oběť potřebuje zákaz přiblížení za účelem ochrany. Při určování, zda je zákaz přiblížení nutný, musí vzít v úvahu minulost domácího násilí mezi stranami a to, jaký vliv má tato minulost na to, zda je zákaz přiblížení nutný.
Soudce zjistil, že mnoho textových zpráv nebylo obtěžujících nebo formou domácího násilí, ale jednalo se pouze o emotivní konverzace o hypotéce a platbách za mobilní telefon. Přesto se mnohé z textových zpráv povznesly nad oblast výhrůžných, nepodložených a zbytečných výroků s cílem obtěžovat. Rodinná část sice poznamenala, že je možné, že C.O. obtěžovala i T.O., a to formou svých příspěvků na Facebooku, soudce však uvedl, že T.O. nepodala stížnost na domácí násilí. Proto rodinná část vydala konečný zákaz přiblížení ve prospěch C.O., ale neučinila žádná zjištění, ani se nezabývala potřebou jejího omezujícího příkazu.
Soudce může vydat konečný omezující příkaz pouze po zjištění: že strany jsou ve vztahu, na který se vztahuje zákon o prevenci domácího násilí, že došlo ke skutečnému aktu domácího násilí a že omezující příkaz je nutný k ochraně oběti před bezprostřední újmou nebo budoucím zneužíváním na základě analýzy prvků vyjmenovaných v zákoně New Jersey 2C:25-29(a)(1).
Ačkoli Nejvyšší soud New Jersey naléhá na odvolací oddělení New Jersey, aby při určování, zda někdo jednal s nezbytným úmyslem obtěžovat, věnovalo zvláštní pozornost interakci mezi páry, které právě ukončily svůj vztah, odvolací soudy stále respektují rozhodnutí rodinné části v případech domácího násilí. Odvolací oddělení v New Jersey nezvrátí skutková zjištění rodinné části, pokud jsou tato zjištění podložena podstatnými, přiměřenými a věrohodnými důkazy. Vzhledem k tomu, že rodinná část má zvláštní odborné znalosti v rodinných věcech, odvolací soud se přikloní k rozhodnutí rodinného soudu a závěry rodinné části zruší pouze v případě, že jsou tak zjevně chybné, že jsou nespravedlivé. Jak již bylo řečeno, odvolací divize státu New Jersey nedluží žádnou zvláštní úctu k jakémukoli výkladu práva nebo právnímu závěru rodinné části.
Odvolací divize státu New Jersey nezrušila zjištění a určení soudce rodinné části, že textové zprávy byly obtěžováním. Přesto je zjištění domácího násilí pouze prvním krokem ve dvoustupňovém procesu. Po zjištění, že došlo k predikativnímu aktu domácího násilí, musí soudce následně zjistit, že konečný zákaz přiblížení „je nezbytný . … k ochraně oběti před bezprostředním nebezpečím nebo k zabránění dalšímu zneužívání“. Ve věci C.O. v. T.O. soudce neshledal, že by byl konečný zákaz přiblížení nutný k ochraně C.O. Vzhledem k nedostatku skutkových zjištění o jakýchkoli předchozích případech domácího násilí, zlomyslné a rozhořčené povaze čerstvě podaného rozvodu, skutečné povaze „nepodložených“ a „výhružných“ textových zpráv a přezkumu skutkového záznamu dospělo Odvolací oddělení v New Jersey k závěru, že neexistuje dostatek důkazů pro zjištění, že konečný zákaz přiblížení je nutný k ochraně C.O. nebo k zabránění budoucí újmě. Odvolacímu senátu proto nezbylo než nařídit, aby byl případ znovu projednán s výslovným pokynem pro rodinnou část, aby provedla nová svědectví, analyzovala důkazy a určila, zda by měl být vydán konečný omezující příkaz podle dvoudílného testu vyžadovaného zákonem o prevenci domácího násilí.
Jako moje kancelář zastupuje mnoho případů domácího násilí v New Jersey, obraťte se prosím na mou kancelář, pokud se ocitnete v takové záležitosti.