James Ritty
V roce 1878 se jistý James Ritty (viz životopis Jamese Rittyho), 42letý majitel saloonu z Daytonu v Ohiu, natolik trápil kvůli podvodům ve svém podniku, že se zhroutil a rozhodl se podniknout prázdninovou cestu parníkem do Evropy. Jeho podnik zdánlivě vzkvétal, ale přicházel o peníze a on znal důvod – podobně jako v každém jiném maloobchodě té doby, kde se s penězi manipulovalo přes pult, byla jedinou nádobou na účtenky, kromě kapsy majitele, pokladní zásuvka. Tu bylo možné snadno otevřít, takže barmani si mohli ponechat tolik hotovosti, kolik chtěli. Neustálé střídání barmanů nepřinášelo Jamesi Rittymu žádnou úlevu.
Jelikož byl Ritty vyučen mechanikem, začal se během cesty zajímat o strojní zařízení lodi a spřátelil se s hlavním inženýrem. Brzy měl možnost prohlédnout si strojovnu, kde viděl písty a regulátory, hnací hřídele a parní měřidla, ale zaujalo ho ještě něco jiného – zaujal ho před automatickým mechanismem, který zaznamenával otáčky lodního šroubu. Ritty si pomyslel: Když se dá vyrobit zařízení na počítání otáček, proč by se nedalo vyrobit zařízení na počítání transakcí? Existuje velké pole působnosti pro stroj, který by tuto práci zvládl.
Od tohoto inspirativního okamžiku, uprostřed hluku a rachotu strojovny, se mu v hlavě začala rodit myšlenka pokladny. Ritty byl svým nápadem tak posedlý, že přerušil svůj pobyt v Evropě a vrátil se do USA.
Zpět v Daytonu James okamžitě nadhodil otázku svému bratru-dvojčeti-Johnovi. Dva z Jamesových bratrů (bylo jich pět), Sebastian (1827-1891) a John (1836-1913), byli rovněž vynalézavého ducha. Nejstarší bratr Sebastian si nechal patentovat řadu zemědělských nástrojů. John, který byl povoláním mechanik, pokračoval ve vynálezecké tradici rodiny. Mimo jiné (např. kolo, spřáhlo železničního vozu apod.) si nechal patentovat několik strojů na loupání zelené kukuřice a založil továrnu na konzervy, v níž se používaly.
Bratři Rittyové začali pracovat v malé místnosti ve druhém patře nad Jamesovou kavárnou na South Main Street 10 v Daytonu. V polovině roku 1879 již měli funkční model, ale ten byl naprosto neúspěšný, protože byl nepřesný. Rittyho pokladna byla v podstatě klávesnicová sčítačka a tento typ strojů byl v USA i ve světě znám již desítky let, viz například stroj Caroline Winterové z roku 1859. Stejně jako stroj Winterové vypadal i první model pokladny Ritty (viz nedaleký obrázek) jako hodiny s klávesnicí. Měl dvě řady kláves podél spodní přední části, označené centy v pěticentových krocích od 5 do 95 centů a dolarovými částkami od 1 do 9 dolarů, a neměl pokladní zásuvku. Každá klávesa po stisknutí představovala jednotlivou peněžní částku, která se měla zaznamenat. Tržby se zaznamenávaly na velkém ciferníku, pravděpodobně podobném tomu na lodi, se dvěma sadami čísel (vnější kruh čísel ukazoval centy a vnitřní dolary) po jeho obvodu a dvěma ručičkami ovládanými klávesami.
Druhý model nebyl o nic lepší. Ve všech detailech se podobal prvnímu s jednou výjimkou – místo sčítacích kotoučů bratři navrhli řadu sčítacích koleček umístěných v zadní části stroje.
Výše zmíněný druhý model byl patentován 4. listopadu 1879 (viz spodní patentový výkres US221360) jako Cash Register and Indicator. Byl to vůbec první americký patent vydaný na pokladnu. Ani jeden z těchto dvou modelů však nebyl uveden na trh.
Kasa a indikátor Rittyho (patentový výkres)
Zřejmě nespokojeni se svými prvními modely zahájili bratři novou vývojovou linii. Ve třetím stroji, nazvaném Rittyho nekorupční pokladna, nahradili místo číselníkového typu indikace formu tabulky s vyskakovacími čísly. Tabletové indikátory byly malé destičky se stejnými peněžními hodnotami vyrytými na horní straně kláves a s indikátory byly spojeny svislými posuvnými táhly. Při stisknutí klávesy se tyčinka indikátoru, spočívající na klávese, zvedla, až se indikátor ukázal skrz prosklený otvor v horní části stroje.
To se zdálo být důležitým vylepšením, protože částka prodeje byla odhalena jak pokladníkovi, tak zákazníkovi, což poskytovalo zvýšenou ochranu obchodníka, protože to vrhalo světlo publicity na každou transakci. V automatu stále nebyla žádná pokladní zásuvka a tento model se také neprodával veřejnosti.
Ve svém čtvrtém stroji, který vešel ve známost jako stroj na papírové role (viz nedaleký obrázek), Ritty namontoval papírovou roli vodorovně nad a přes klíče uvnitř skříňky. Každá klávesa měla ostrý kolík, který po stisknutí prorazil otvor v papírové roli těsně nad klávesou. Současně se role papíru posunula o jeden krok. Výsledkem bylo, že na konci dne mohl majitel vyjmout roli papíru, odtrhnout část představující denní tržby a spočítat otvory v jednotlivých sloupcích. Pokud bylo například na konci dne ve sloupci s 25 centy 100 děr, obchodník věděl, že uskutečnil obchod v hodnotě 25 dolarů v tržbách za 25 centů. Pokladna tak majiteli sdělovala nejen přesnou výši denního obchodu, ale také celkový počet uskutečněných obchodů v jednotlivých cenových relacích. K dispozici byl i zvonek pro „zazvonění“ na tržby.
Zařízení na výrobu papírových rolí bylo první, které bylo uvedeno do prodeje, a několik prodejů bylo uskutečněno majitelům barů a kaváren. Brzy John Henry Patterson (1844???1922), výstřední a agresivní obchodník z Daytonu, který se zabýval hlavně uhlím a železničními záležitostmi, ale měl také obchod s potravinami a smíšeným zbožím, koupil několik strojů pro svůj obchod. Zanedlouho se Patterson stal průkopníkem výroby pokladen a jeho jméno se stalo synonymem pro jejich vývoj a distribuci.
Podívejme se, jak Patterson popsal, proč se pokladny staly pro jeho obchod nezbytností:
Museli jsme být většinu času mimo obchod, takže jsme zaměstnali správce. Na konci tří let, přestože jsme ročně prodali zboží v hodnotě asi 50 000 dolarů, na kterém byla velká marže, jsme zjistili, že jsme na tom hůř než nic. Měli jsme dluhy, které jsme nemohli vyúčtovat, protože jsme o nic nepřišli nedobytnými pohledávkami a žádné zboží nám nebylo ukradeno. Jednoho dne jsem však našel několik lístků na chleba, které ležely volně, a zjistil jsem, že náš nejstarší prodavač zvýhodňuje své přátele tím, že prodává pod běžnými cenami. Jindy jsem si všiml, že jistý úvěrový zákazník nakupuje potraviny. V noci jsem při prohlídce bločku zjistil, že prodavač o něm zapomněl učinit jakýkoli záznam. To mě přivedlo na myšlenku, že zboží může často odcházet z obchodu tímto způsobem – aniž bychom za něj kdy dostali jediný cent. Jednoho dne jsme dostali oběžník od někoho z Daytonu v Ohiu, který inzeroval přístroj, jenž zaznamenával peníze a tržby v maloobchodních prodejnách. Cena byla 100 dolarů. Telegrafovali jsme pro dva z nich, a když jsme je viděli, byli jsme ohromeni cenou. Byly vyrobeny převážně ze dřeva, neměly pokladní zásuvku a byly velmi primitivní (Ritty’s Incorruptible Cashier). Ale nasadili jsme je do obchodu a navzdory jejich nedostatkům jsme na konci dvanácti měsíců utržili 6 000 dolarů.
V roce 1880 založili Rittyovi v Daytonu malou továrnu na výrobu svých pokladen (viz nedaleká fotografie). John Ritty byl předákem a personál továrny čítal deset mužů. Protože první stroje, které byly uvedeny na trh, byly z velké části vyrobeny ze dřeva, většina zaměstnanců byli tesaři a truhláři, což bylo řemeslo, kterému se James Ritty věnoval již v minulosti (James Ritty byl tesařem a šindelářem, než si kolem roku 1868 otevřel svůj první saloon).
James Ritty zahájil obchod s pokladnami pod názvem „James Ritty’s New Cash Register and Indicator“, ale jeho firma neprosperovala. Koncem roku 1881 byl natolik zavalen povinnostmi spojenými s vedením dvou podniků (stále vedl kavárnu, která vyžadovala většinu jeho času), že se spolu se svým bratrem rozhodl prodat všechny své podíly v podnikání s pokladnami, včetně patentů (v roce 1883 získal James Ritty spolu s Johnem Birchem další patent na pokladnu-US271363), za pouhých 1000 dolarů.
Kupujícím byl Jacob Eckert ze Cincinnati, obchodník se sklem a stříbrem. Byla založena nová společnost na výrobu a prodej první mechanické pokladny – National Manufacturing Company z Daytonu ve státě Ohio. Eckert si brzy uvědomil, že jeden člověk tuto práci nezvládne ani z časového, ani z finančního hlediska, a zorganizoval akciovou společnost, kapitalizoval ji na 10000 dolarů a něco méně než polovinu akcií prodal dalším čtyřem mužům (mezi nimi Johnu Pattersonovi a jeho bratru Frankovi), přičemž si ponechal kontrolní podíl. John Patterson se v roce 1884 stal většinovým vlastníkem a společnost byla přejmenována na National Cash Register Company
Přestože ze svého vynálezu neměl velký užitek, James Ritty se nezlobil a udržoval nanejvýš přátelské vztahy s Johnem Pattersonem a jeho bratrem Frankem, kteří Rittyho mnohokrát zvali na různá setkání a konference NCR a přiznávali mu jeho průkopnickou roli.
Patterson vytvořil z National Cash Register Company (NCR) jednu z prvních moderních amerických společností a zavedl nové, agresivní prodejní metody a obchodní techniky (ačkoli v roce 1912 byla společnost shledána vinnou z porušení Shermanova antimonopolního zákona. a Patterson, Thomas J. Watson (budoucí prezident IBM) a 26 dalších manažerů NCR byli odsouzeni za nezákonné protisoutěžní prodejní praktiky a byli odsouzeni k jednomu roku odnětí svobody). Patterson v roce 1893 založil první školu pro školení prodejců a zavedl rozsáhlý program sociální péče pro své tovární dělníky. Společnost NCR měla slavnou historii a přežila až do naší doby.