Je nějaké slovo od Pána?

Muž, který položil tuto důležitou otázku, patřil do třídy vážných důvěrníků. Přišel se správnou otázkou v ústech a někdy dostat správnou otázku znamená být na půli cesty k odpovědi. Dostat správně položenou otázku znamená často již napůl danou odpověď. A on přišel se svou otázkou do správné čtvrti. Přišel k muži, který měl živé spojení s Bohem. Z toho, jak zacházel s odpovědí na otázku, však víme, že přišel ve špatném duchu. Ne že by v jeho chování byla nějaká veselost nebo bezstarostnost. Byl tak vážný, jak jen vážný může být, když položil tuto otázku Božímu prorokovi: „Je nějaké slovo od Hospodina?“. Odešel však, aby ukázal, že si s touto otázkou pouze pohrával. A co bylo možné pro Sedechiáše, je možné pro tebe i pro mě. Můžeme přicházet k Božímu slovu se správnou otázkou v ústech, můžeme přicházet s vážnou úctou, můžeme se pyšnit tím, že nepatříme k těm, kdo si z Božího slova dělají legraci nebo zacházejí se svátostmi Božího domu jakkoli lehkovážně, můžeme se pyšnit tím, že nepatříme k těm, kdo si z Božího domu dělají divadlo nebo místo zábavy, jsme přesvědčeni, že instituce Božího domu je určena k tomu, aby nás přivedla do užšího spojení s Bohem, věříme, že Boží slovo, které leží před námi, je samotným poselstvím od Boha člověku, a přicházíme k otevřené Bibli neděli co neděli s touto vyznavačskou otázkou: „Je tam nějaké slovo od Jehovy?“ Nějaké slovo od Jehovy o mé povinnosti na dnešek, o mé povinnosti na zítřek – je tam nějaké slovo od Jehovy? Dostali jsme správnou otázku a přicházíme s úctou. Bůh chraň, abychom byli malicherní jako Sedechiáš a zaměňovali vážnost způsobů za poslušnost Božímu slovu. Babylónský král si mečem na bitevním poli vydobyl toto právo – právo nasadit na hlavu kohokoli, koho by chtěl, judskou korunu. Nabídl ji Matanjášovi; nabídl ji s jednou podmínkou. Babylonský král si nemohl dovolit, aby Judsko uzavřelo spojenectví s Egyptem, touto velkou konkurenční mocností. Byl milostivě naladěn, a přestože si podmanil Izrael, chtěl, aby Davidův trůn ještě obsadil Izraelita – jeden z královského potomstva. V této laskavé náladě nabídl Mataniášovi judský trůn a svou nabídku doprovodil touto jednoduchou podmínkou: požádal ho, aby přísahal věrnost babylónskému králi a složil přísahu věrnosti babylónskému králi. Měla zabránit tomu, aby judský král uzavřel spojenectví s nepřátelskou mocností, aby uzavřel spojenectví s Egyptem. Mataniáš měl rozum a pochopil, že to byla velkolepá nabídka, která mu byla učiněna. Věděl, že tento král má moc odvést ho v řetězech do Babylonu a vzít s sebou i jeho lid. Věděl, že lidská povaha je křehká, věděl, že tento nově vytvořený král má mnoho důvodů, aby ho udržel na cestě vděčnosti. Ale protože věděl, že lidská povaha je křehká, chtěl ho ohradit neustálou připomínkou oné přísahy a změnil jeho jméno z Mataniáše, „daru Jehovova“, na Sedechiáše, „spravedlnost Jehovova“. A kdykoli později, když bylo zmíněno jméno tohoto krále, vracelo se mu to v mysli k oné přísaze, kdy přísahal při Jehovově spravedlnosti, že bude věrný králi, který se s ním tak spřátelil. Zpočátku ze svého slibu necítil žádné nepříjemnosti, ale jak léta plynula, zdálo se, že se jeho vděčnost rozplývá. Egyptský král mu dělal naschvály a jeho lid byl ochoten mu naslouchat. Měl mnoho proroků a ti ho nabádali, aby přijal nabídku egyptského krále. V jeho městě byl jeden prorok, který ho varoval, že nemůže udělat hanebnost a prosperovat. Byl tam jeden prorok, který mu připomínal, že Boží muž je člověk, který, i když přísahal ke své škodě, svou přísahu dodrží. Můžeme se domnívat, že Jeremjáš prosil Sedechiáše i se slzami: „Udělej spravedlivou věc.“ To se stalo. Co řeknou pohanské národy, co řeknou cizinci, jestliže Boží lid poruší svou dohodu a lehkovážně se bude držet své přísahy? Nebudou se rouhat Bohu Izraele? Ctihodný pohanský muž svou přísahu dodrží. Tak mluvil Jeremjáš, když prosil svého krále, ale jeho varovný hlas nedopadl na ono hluché ucho. Zanedlouho přitáhlo vojsko Chaldejců a oblehlo Jeruzalém. Na nějaký čas je těsně uzavřeli a Božímu prorokovi přesto dovolili zůstat ve vězení. Král tajně doufal, že mu egyptský král přijde na pomoc, a dokud měl naději z jiné strany, nechtěl Božího posla obtěžovat. Časem se chaldejské vojsko z města stáhlo. Odešli bojovat proti vojsku, které přicházelo z Egypta na pomoc obleženým. Generál, který stál v čele těchto vojsk, dobře věděl, jak vést tažení. Vůbec si nepřál, aby vojsko, které přicházelo Izraeli na pomoc, získalo délku Jeruzaléma. Raději s nimi jednal odděleně. Vydal se vojsku naproti, odklonil ho stranou, kudy přicházelo, a pak se vrátil k městu a těsně ho ze všech stran obklíčil. Tehdy, když byla veškerá naděje Egypta uzavřena; tehdy, když Cidkiáš dokázal, že ti, kdo se opírají o Egypt, se opírají o nalomenou třtinu, která vniká do srdce člověka a probodává ho; tehdy se vyprávěl starý, starý příběh. Když smrt hřmí u dveří, posměváček sundá Bibli z police. Tak tomu bylo i v případě Sedechiáše. Dokud měl jedinou naději od lidí, že je schopen sám zvítězit nebo že se mu dostane pomoci z Egypta – tak dlouho nechával Božího proroka chřadnout ve vězeňské cele a nepovažoval za nutné jít a hledat u něj pomoc. Když mu však nakonec byla vzata veškerá naděje na záchranu jiným způsobem, přišel tajně k Jehovovu poslovi, jako když posměváček tajně vytáhne Bibli a snaží se zjistit, co je Hospodinovo slovo. Pak přišel a položil tuto otázku: „Je nějaké slovo od Pána?“ „Ano,“ odpověděl. Sedechiáš udělal z Boha poslední směnu a Bůh měl dobrou záminku, aby králi, který se choval tak hanebně, odepřel jakékoli světlo. On je však shovívavý, je trpělivý, i když z něj děláme poslední směnu. Dokonce i z lože smrti mnohdy vyslyší volání o milost a zjeví svou vůli. „Je tu,“ řekl Jeremiáš, „je tu slovo od Hospodina k tobě. Budeš vydán do rukou babylónského krále.“ Upřímné, laskavé, přímočaré a definitivní prohlášení. „Budeš vydán do rukou babylonského krále“. Ach, někdy jsme to viděli u jednotlivce, že se ho zmocnila záludná nemoc souchotiny a proroci hladových věcí říkají: „Uzdravíš se“; a živí tím jeho naděje; a .Boží prorok mu přijde do cesty a řekne mu, že je umírající člověk, že pro něj není úniku. Cítí, že je to nevyhnutelné. Proroci o hladkých věcech by neřekli jasně: „Budeš vydán do rukou babylónského krále.“ To by se stalo. Skrývali by to. Toto je však laskavější z obou způsobů. Cidkiáš však na základě světla, kterého se mu dostalo, nejednal. Nějakým způsobem měl naději, že unikne. Přestože hradby měly trhlinu, existovala ta soukromá cesta úniku. To byl jeho poslední zdroj, a dokud si myslel, že existuje sebemenší možnost úniku, byl sotva připraven přijmout Hospodinovo slovo, toto poselství, které mu Bůh poslal, takže podle něj nejednal. Neměl prorokovi za zlé, že mluvil tak jasně. Neměl k němu žádné nevlídné city, ale naopak, choval k němu velmi laskavé city a byl ochoten raději riskovat vážné potíže se svým kabinetem, než aby neprojevil laskavost Jehovovu prorokovi, věrnému služebníku krále a země. A tak se stalo, že se opět sešli k přátelské poradě. Prokázal laskavost Hospodinovu prorokovi. Pohár studené vody, který je podán učedníkovi, nikdy neztratí svou odměnu. Po tomto vykonaném skutku laskavosti došlo k plnějšímu zjevení Boží vůle. Nejprve to bylo jen: „Budeš vydán do rukou babylonského krále.“ Podruhé Jeremiáš ukázal na cestu záchrany. „Útěk není žádný, máš-li se spoléhat na své vlastní síly v boji nebo se svěřit Egyptu. Není úniku, budeš vydán do rukou babylonského krále. Jde jen o to, zda se právě teď vydáš do jeho rukou, nebo budeš čekat, až tě jeho služebníci násilím odvlečou do jeho přítomnosti.“ „Vyjdi nyní,“ říká, „a vydej se mu, a přestože tvůj hřích byl velký, odpustí ti. Vzdej se mu, slož své zbraně, poddej se mu, a budeš žít a tvé město bude zachráněno.“ Všichni se vzdávají. Bylo to oboustranné poselství. První část zněla: „Budeš vydán do rukou babylónského krále.“ Druhá část zněla: „Budeš vydán do rukou babylónského krále“. To bylo jisté. Druhá část zněla: „Vzdáš-li se nyní, nalezneš záchranu“. To je poselství pro nás dnes. Nejednali jsme snad stejně jako onen nevděčný král? Ačkoli jsme měli vzpouru v krvi, nezacházel s námi Bůh milostivě a nedal nám tuto krásnou zemi, a život na takové zemi, jako je tato, je požehnáním, kterého si nelze vážit na lehkou váhu. A náš král, když se tento rod vzbouřil, ho mohl snadno smést. Místo toho nám dal také další šanci. A přestože s námi jednal tak laskavě, dovolil nám, abychom se vzpourou v našich rukou milovali a užívali si výhod života na této spravedlivé zemi, neudělali jsme právě to, co udělal Sedechiáš, nezapomněli jsme na věrnost našemu laskavému Králi a neposlechli jsme urážky Jeho nepřítele a nešli jsme a neudělali to, co chtěl Satan? A naše město, co jiného je než město zkázy? Vidíme, že smrt se blíží, útěk není žádný, a přicházíme k Božímu prorokovi, ne k Jeremiášovi, ale k Ježíši, který je Prostředníkem nové smlouvy, a ptáme se ho: „Je nějaké slovo od Jehovy?“ „Je nějaké slovo od Jehovy?“ ptáme se ho. A on říká: „Je.“ „Jistě zemřeš, jistě budeš vydán do rukou Božích.“ „Jistě zemřeš, jistě budeš vydán do rukou Božích,“ říká Hospodin. Nemůžeme uniknout. Budeme vydáni do rukou Krále, proti němuž jsme se vzbouřili. To je jedna skutečnost, nad kterou nelze mhouřit oči. A my se ptáme: „Je to všechno poselství?“. Díky Bohu, že to není všechno. Ježíš říká: „Je tu cesta spasení.“ Ježíš říká, že je tu cesta spasení. Nečekejte, až vás ten jeho služebník, kterému se říká Smrt, vezme a násilím vysadí do své přítomnosti. Ale vyjděte nyní a poddejte se Mu, odevzdejte se Mu, a všechno bude v pořádku. Dobře si všimněme, jaký trest následoval Sedechiáše za jeho neposlušnost vůči Jehovovu slovu. Odešel upnutý k naději, že ještě unikne. Nejednal podle světla, které mu bylo dáno. Stále doufal, že unikne tou soukromou cestou, cestou královské zahrady, a tak neměl odvahu vyjít a vydat se do rukou knížat a babylonského krále, knížat, která stála v čele vojska. Nejednal na základě světla, kterého se mu dostalo, když ho Jeremiáš prosil, aby to udělal. „Poslechni,“ řekl, „hlas Hospodinův, a bude dobře tobě i tvému domu.“ Jeremjáš mu odpověděl: „Poslechni,“ řekl. Jediné, co Sedechiáš dokázal říci, bylo: „Bojím se, že se mi Židé budou posmívat, když to udělám – posmívat se mi budou, budou se mi posmívat“. Nepochyboval o tom, že Nebúkadnesar odpustí. Věděl, že ho tam venku čeká odpuštění, věděl, že ho tam čeká život, ale věděl, že se mu budou vysmívat, když to udělá. Mnoho lidí se vysmálo peklu; nikdy jsem nevěděl o nikom, kdo by se z něj vysmál. Často se stává, že mladý hledající cítí, že dospěl k bodu, a právě když se chystá udělat ten krok, přijde posměch společníka. „Bojím se, že se mi můj společník vysměje.“ Bezbožný společník se vám bude posmívat. Co s tím? Copak nejste dost mužní na to, aby se vám někdo vysmíval? „Budou se mi posmívat,“ řekl ubohý Sedechiáš a neměl odvahu nechat se zesměšnit. Ta prokletá pýcha ho vyděsila za branou, která vedla ke spáse. A tu a tam se v hradbách objevila trhlina a v ní se nacházela knížata vojska babylónského krále, a když to Sedechiáš uviděl, vydal se tajnou cestou na útěk; v noci se vydal do kopců dolů roklí, která vedla k Jerichu, a utíkal pryč do palestinských kopců. Chaldejské vojsko ho však pronásledovalo a přes. zajalo ho na jerišských pláních a přivedlo ho před krále. Pak viděl, jak před jeho očima usmrtili jeho dva syny; pak k němu přišli a vypíchli mu oči – bylo mu teprve dvaatřicet let; pak mu naložili okovy a odsoudili ho k tomuto strašnému vězení na doživotí. A nejtrpčí bolestí v těch všech mukách bylo pro něj vědomí, že tomu mohl uniknout, kdyby jen udělal to, co po něm chtěl Pán. „Kdybych jen uposlechl Jeremiášova hlasu, mohl jsem mít ještě své dva syny, mohl jsem mít zrak, nemusel jsem mít tyto okovy.“ Bylo to bodnutí štíra v jeho mukách, tato vzpomínka na to, co mohlo být, kdyby byl udělal jen ten krok – jediný krok odevzdání se.
(James Paterson, M. A.)

KJV: Král Sedechiáše poslal, aby ho odvedl, a král se ho tajně vyptával v jeho domě: „Je nějaké slovo od Hospodina?“ „Ne,“ odpověděl král. Jeremiáš odpověděl: „Je, neboť, řekl, budeš vydán do rukou babylonského krále.

WEB: Král Sedechiáš poslal pro Jeremiáše a přivedl ho; král se ho tajně vyptával v jeho domě a řekl: „Je nějaké slovo od Hospodina? Jeremiáš odpověděl: „Je. Řekl také: „Budeš vydán do rukou babylónského krále.“

.