„Jsem skutečný člověk.“
Ano, opravdu jsi a miluju tvoje plováky! ☺️
Sedím u bazénu a jedna malá holčička mi právě s úsměvem řekla tohle a já jí odpověděla.
Znáte to, když něco slyšíte a nemůžete to nechat být?“
Její jsou asi 4 roky.
Je naprosto rozkošná.
A má pravdu, je to skutečný člověk.
A já taky.
Možná odteď budu vždycky dostávat zprávy a e-maily, ve kterých mi lidé říkají, co všechno si myslí, že jsem, bílá holka, která nic neví, idiot, protože věří „starým bájím“ o tom, že Bůh je skutečný, rasistka za to, že nevyužívám svou platformu k propagaci organizace BLM, špatná máma za to, že nechávám své děti pomáhat v domácnosti a nesleduji určité pořady nebo filmy nebo jim nedovolím telefony a internet jako zbytek světa, čímž je okrádám o dětství, a to je všechno hezké, kdo má mluvit o dalších e-mailech, které jsem dostala za poslední měsíc.
Stát se jako dítě
Možná se stačí podívat na děti.
Učí lásce a přijetí.
Odpuštění raději hned.
Neustálý stav učení a růstu, i když svět, a ano, někdy i jejich rodiče, jsou jen neustálá negativita.
Laskavé a přítulné.
Rychle si najdou přátele.
A stejně jako ta malá holčička, která se jen snaží zapamatovat si, že jsou to skuteční lidé.
Jak změnit svět
Chceme změnit svět? Fajn, jdu do toho. Ale začíná to tím, že poznáš, kdo jsi, a pak zjistíš, že všichni kolem tebe jsou také Boží synové nebo dcery, o které je stejně pečováno a kteří jsou milováni jako ty.
Já vím. Může to být těžké. Zvlášť když je kolem tebe Karen.
Ale dnes „jsem skutečný člověk“, a hele, to je docela úžasné. Jsi docela úžasná. Hodně sis toho prožila, co? To já taky. Takže možná můžeme být přátelé?“
Malá záře v nejtemnějším prostředí dělá VŠECHNY rozdíly.
Ale já vždycky zapomenu.
Až do dnešního rána.
Běhání ve tmě
Šel jsem běhat, než děti musely vstávat do školy, takže venku byla ještě docela tma. A bylo to v pohodě, žádné problémy.
Zatočil jsem za roh ani ne v polovině cesty a Jéžiš! Cesta byla najednou tak nerovná a můj palec se při každém natažení nohy dopředu zachytával o chodník, krok za krokem pleskal o chodník.
Upřímně jsem se začínala trochu bát, že bych to mohla opravdu rozbít, a protože tma nepolevovala, byl čas zastavit, vzdát to.
Nejmenší světlo
A pak ten nejmenší paprsek z auta na druhé straně silnice osvětlil chodník tak akorát přímo přede mnou.
A pak další.
A další.
Byl to světelný obrazec, který jsem dokázal rozpoznat a sledovat.
Načasování bylo dokonalé.
Světlo a bezpečnost nezaměnitelné.
Přesně to, co jsem potřeboval
Moje mysl si okamžitě pomyslela: „Dokážeš si představit, jak si ta auta povídají, aha, je v pořádku, naše světla nejsou dost jasná, je nás málo. Nemůžeme svítit jako ostatní nebo jako ti, kteří jsou jí nablízku!“
Křičela bych, kdybych mohla, no!!!!. Stačí to, přesně to jsem potřeboval!“
A bylo to tak.
Perfektní množství světla
Cokoli většího by mě oslepilo a já bych se odvrátil od světla, abych si chránil oči před oslněním.
Ale tlumené, sotva znatelné, měkké, přístupné světlo, které mě dostalo přes nebezpečná místa.
Měkké živé světlo
V noci jsem viděl tuto fotografii. Před pár týdny jsme s Cadem udělali tu nejlepší věc na světě, půjčili jsme si kajaky na projížďku při měsíčku od @boatboysowen, kdo by to byl řekl, že obyčejná noc bude mým druhým svědkem, trocha světla je to jediné, co teď potřebujeme dát.
Je toho dost, co lidem bliká do obličeje. Potřebujeme měkké, jemné, živé světlo. Mělo by vypadat jako vaše rodina, která si užívá večeři, hraje hry, je na procházce, připomíná malé světlo, které pochází z jediné věci, z lásky.