Chci to udělat sám
Podívejte se na tyto užitečné zdroje
Biblický komentář
Kázání
Kázání pro děti
Seznamy písní
Mk 9:14-29 Chci to udělat sám
By The Rev. James T. Batchelor
Pamatuji si, jak jsem vyrůstal v církvi a slyšel vyprávění z dnešního evangelia. To, co na mě jako na dítě opravdu zapůsobilo – vlastně mě to vyděsilo – bylo, že Ježíš byl z učedníků velmi rozladěný. Byl frustrovaný z toho, že si učedníci nedokázali poradit s tím posedlým chlapcem.
Byl jsem příliš malý na to, abych vyjádřil své pocity, ale kdybych je vyjádřit mohl, znělo by to nějak takto: „Nevím, co si myslím: „Nechci, aby se na mě Ježíš zlobil. Raději se naučím, jak vyhánět démony z lidí posedlých démony. Vlastně, pokud budu mít dostatečně silnou víru, měl bych být schopen uzdravovat lidi z nejrůznějších problémů“. Mějte na paměti, že to bylo v době mého života, kdy jsem si myslel, že když si kolem krku uvážu ručník tak, aby vypadal jako pláštěnka, měl bych být schopen vyskočit do vzduchu a létat jako superman.
Navzdory tomu, že jsem měl v tomto věku více fantazie než rozumu, otázka stále zůstává. Ježíš řekl: „Nevěřící pokolení, jak dlouho budu s vámi? Jak dlouho s vámi budu snášet? Přiveďte ho ke mně.“ (Mk 9,19) Ježíš je zjevně zklamaný z učedníků, protože si s tímto démonem nedokázali poradit. Měl by být frustrovaný i z nás, protože nedokážeme dělat zázraky uzdravení?“
Tady přichází na pomoc jedno z velkých pravidel biblického výkladu. Bibli musíme vždy číst ve světle celého kontextu včetně kontextu kultury, v níž byla napsána. Když se od dnešního evangelia vrátíme zpět – abychom vybrali některé souvislosti v Markovi 6 -, čteme tato slova:
Ježíš „povolal k sobě Dvanáct a začal je po dvou vysílat a dal jim moc nad nečistými duchy. Přikázal jim, aby si na cestu nebrali nic jiného než jen hůl, žádný chléb, žádnou peněženku, žádné peníze do měšce, ale aby nosili sandály a neoblékali si dvě tuniky. Řekl jim: ‚Kamkoli vstoupíte do domu, zůstaňte tam, dokud odtamtud neodejdete. Kdo vás nepřijme ani nevyslyší, až odtamtud budete odcházet, setřeste si prach, který máte pod nohama, na svědectví proti nim. Vpravdě vám říkám, že pro Sodomu a Gomoru to bude v den soudu snesitelnější než pro toto město!“ „Ať se stane cokoli,“ řekl. Vyšli a kázali, aby lidé činili pokání. Vyhnali mnoho démonů a mnohé nemocné pomazali olejem a uzdravili je.“ A tak se stalo. (Mk 6,7-13) Tato slova nás učí, že Ježíš již učedníkům předal autoritu. Ježíš jim dal moc nad nečistými duchy. Mohli vyhánět démony a uzdravovat nemocné. Ježíš slíbil, že jim tuto autoritu dá, a stalo se přesně tak, jak Ježíš slíbil.“
PŘEDPLATITEL ŘÍKÁ: „Milý Dicku, chválím Boha za tvou službu a za velkorysost, s jakou se se mnou dělíš o materiály ke svým kázáním. V posledních měsících jsem používal materiály, které jsi mi věrně posílal. Naše farnost je díky těmto podkladům požehnaná a moje radost z přípravy kázání nesmírně vzrostla. Jsem si jistý, že lid této farnosti z toho má prospěch a nakonec je oslaven Ježíš.“
TRY SERMONWRITER!
Tisíc jisker pro inspiraci pro vás – a váš sbor!
ZÍSKEJTE ČTYŘI VZORKY ZDARMA!
Pro více informací klikněte zde
Máme také zaslíbení od Ježíše, které nám dává pravomoc konat zázraky uzdravení? Když zkoumáme Písmo, nemůžeme najít místo, kde by Ježíš tato zázračná znamení uzdravení slíbil. Místo toho byly tyto zázraky dány výslovně apoštolům jako znamení jejich apoštolského úřadu. Byli to oni, komu Ježíš svěřil své učení, dokud je nedostanou zapsané. Byli to oni, komu Ježíš svěřil pravomoc informovat církev o tom, které spisy jsou pravým písmem inspirovaným Duchem svatým. Oni byli těmi, kdo měli Ježíšův příslib moci nad nemocemi a démony.
O co tedy šlo v dnešním evangeliu? Proč učedníci nebyli schopni démona vyhnat? Co se pokazilo? Proč z nich byl Ježíš zklamaný?“
Nakonec se to zúží na odvěký problém lidstva. Když se podíváme do dějin Starého zákona, dozvíme se, že pokaždé, když se synům Izraele dařilo, mysleli si, že je to jejich vlastní zásluha. Začali Boha vynechávat ze hry. Tento cyklus se v celém Starém zákoně opakuje stále dokola. Izraelci se dostali do potíží. Obracejí se k Bohu. Bůh je zachrání. Izraelci jsou úspěšní. Zapomínají na Boha. Bez Boží ochrany se opět dostávají do potíží. Jakmile se dostanou do potíží, obrátí se k Bohu a cyklus se opakuje. To ukazuje na problém, který mají všichni lidé. Když se nám daří, máme sklon zapomínat na Boha.
Učedníci zapomněli na zdroj své moci. Zapomněli, že to nejsou oni, kdo uzdravuje a podobně. Místo toho je to Bůh, kdo uzdravuje. Dnešní čtení nám vlastně říká, že učedníci se nad chlapcem ani nemodlili. řekl jim: „Takový člověk nemůže vyjít ničím jiným než modlitbou a postem.“ Učedníci se tedy modlili, aby ho uzdravili. (Mk 9,29). Ježíš ani neupřesňuje slova modlitba nebo půst. Neříká vroucí modlitba nebo intenzivní modlitba nebo vytrvalá modlitba a půst. Říká prostě modlitba a půst. Místo aby učedníci prosili Boha o vyhnání démona, prostě se o to pokusili vlastními silami.
To je skutečný důvod Ježíšova zklamání. Jejich víra spočívala v nich samých místo v Bohu. Ani Boha nepozvali, aby jim pomohl, a už vůbec ne, že by v Boha důvěřovali kvůli celému zázraku.
Bez Boha jsme bezmocní. Duch svatý inspiroval apoštola Pavla, aby to řekl takto: „… byli jste mrtví v přestoupeních a hříších“. (Efezským 2,1b) Mrtví lidé nemohou nic dělat. Nemohou ani sami za sebe věřit. Sám Ježíš řekl: „Já jsem vinný kmen. Vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten přináší hojné ovoce, neboť beze mne nemůžete nic dělat.“ (Jan 15,5)
Bez Krista nemůžeme dělat nic, protože Boží zákon vyžaduje dokonalost. Jeden hřích – jedna nerozvážnost a naše věčnost je odsouzena k zániku. Nezapomeňte, že k hříchu patří i ty chvíle, kdy neděláme to, co po nás Bůh chce. Pro lidi, kteří jsou při příchodu na tento svět duchovně mrtví, je to naprosto nesplnitelný standard. Naše jediná naděje musí být v Ježíši.
Tuto naději nám dává víra v Ježíše. Na jiném místě a v jiném čase Ježíš řekl: „Kdo v něj věří, není souzen. Kdo nevěří, je už odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jediného Božího Syna.“ (Jan 3,18) Z toho se dozvídáme, že pouze víra v Božího Syna, samotného Ježíše Krista, nás zachraňuje před odsouzením. Jakákoli jiná víra nás odsuzuje k věčnému pobytu v pekle.
Stejně jako byl Ježíš jediným řešením pro syna posedlého démonem, tak je Ježíš jediným řešením i pro nás. Stejně jako se Ježíš v dnešním evangeliu vypořádal s démonem, vypořádává se i s hříchem v nás. Nežádá po nás, abychom si svůj hřích odpracovali sami. Místo toho odpracoval naše hříchy za nás. Vzal naše hříchy na sebe a pak je odnesl na kříž. Vzal na sebe trest za naše hříchy, abychom za ně nemuseli trpět. Svým utrpením a smrtí přemohl hřích a poté zvítězil nad smrtí tím, že vstal z hrobu. Nyní nabízí lék na hřích celému lidstvu.
Tento lék přijímáme vírou, ale i zde se nás síly hříchu snaží oklamat. Ďábel, svět, a dokonce i naše vlastní hříšná přirozenost se nás snaží přesvědčit, že tuto víru si vytváříme sami. Ve skutečnosti existuje populární píseň, která začíná slovy: „Rozhodl jsem se následovat Ježíše.“ Srovnejte toto tvrzení se slovy, která Duch svatý inspiroval Pavla k napsání: „Tělesné smýšlení je Bohu nepřátelské, neboť se nepodřizuje Božímu zákonu, a ani nemůže.“ (Římanům 8,7) Z toho se dozvídáme, že nejenže není možné, aby v sobě někdo vyvolal víru, ale člověk bez víry je Bohu nepřátelský.
Pavel také napsal: „Proto vám oznamuji, že žádný člověk, který mluví z Božího Ducha, neříká: ‚Ježíš je prokletý. Nikdo nemůže říci: ‚Ježíš je Pán‘, leda z Ducha svatého.“ „Ježíš je Pán. (1 Kor 12,3) Stejně jako otec musel v dnešním evangeliu přivést svého syna k Ježíši, tak ani my nemůžeme přijít k Ježíši Kristu sami. Jak vysvětluje Martin Luther: „Věřím, že nemohu vlastním rozumem nebo vlastní silou uvěřit v Ježíše Krista, svého Pána, ani k němu přijít. Ale Duch svatý mě povolal evangeliem, osvítil mě svými dary, posvětil mě a udržel v pravé víře.“ (Malý katechismus, Vyznání víry, třetí článek) Neexistuje způsob, jak bychom si víru vytvořili sami v sobě. Duch svatý nám ji musí dát jako dar.
Tím se opět vracíme k otčenášové modlitbě: „Věřím. Pomoz mé nevíře!“ (Mk 9,24b) Když se my křesťané modlíme tuto modlitbu, uznáváme, že naše víra je slabá a nemůžeme udělat nic pro její udržení, natož pro její posílení. Voláme k Bohu ze své naprosté bezmoci a prosíme ho, aby nás udržel v jediné, pravé víře, dokud nás nepřijde vzít k sobě domů do nebe.
Duch svatý působí, aby nám dal víru, která věří v Boží milost, ne v naše vlastní skutky. Vyzývá nás, abychom věřili v toho, který je cesta, pravda a život. Vyzývá nás, abychom věřili v toho, kdo vyhání démony a místo nich nám dává pravý život. Vyzývá nás, abychom věřili v Ježíše Krista. Víra, která vychází z našeho nitra, selže. Víra, která pochází ze světa, selže. Pouze dar Ducha svatého, víra v Ježíše Krista, vydrží navždy. A pouze skrze tuto víru nám Ježíš dá odpuštění hříchů, život a spasení. Amen
Citace z Písma podle Světové bible v angličtině
.