Série kázání: „Krátké a sladké letní žalmy“
Dnešní kázání: Žalm 133 – „Boží požehnání jednoty, stékající na nás“
Pastor Louis Prontnicki Maple Glen Bible Fellowship Church
Píseň vzestupů. Davida.
1 Jak je dobré a příjemné, když bratři žijí spolu v jednotě!“
2 Je to jako vzácný olej vylitý na hlavu, stékající na vousy,
stékající na Áronovy vousy, na límec jeho roucha.
3 Je to, jako by na horu Sion padala rosa z Hermonu,
neboť tam Hospodin uděluje své požehnání, totiž život navěky.
Úvod: Když jsem se vás minulou neděli ptal, proč chodíte v neděli do kostela, někteří z vás odpověděli, že kvůli společenství, které zde máte, s ostatními bratry a sestrami v Pánu. Pojďme prozkoumat tento aspekt našeho společného shromáždění a položme si další otázku, totiž: „Proč se rádi setkáváte s ostatními lidmi? Co vás spojuje, co vám zpříjemňuje společně strávený čas?“
P. 133 nám pomáhá pochopit, že v milém společenství jde o víc než o společné zájmy, podobné osobnosti a sdílené zkušenosti; ve skutečnosti má pravá křesťanská jednota nadpřirozený rozměr. Pojďme se na něj podívat.
Přehled dnešního kázání:
I. Struktura
II. Prostředí
III. Podstata
IV. Význam
I. Struktura Ž 133
Stejně jako minulou neděli u Ž 117 chceme na chvíli ocenit krásu symetrie a struktury tohoto krátkého žalmu. Čeho si všimnete na jeho formě?“
Podívejte se na žalm; nyní si všimněte slov/myšlenek, které se opakují (Běží dolů/padá).
Takže trojí struktura žalmu je následující;
- 1 je prohlášením o požehnání pravé jednoty (horizontální vztahy)
- 2-3a nám podávají dvě analogie této jednoty (pomocí vertikálních ilustrací: běží dolů)
- 3b končí prohlášením o požehnání, které Hospodin uděluje svému sjednocenému lidu.
Takže vidíte, že opakujícím se obrazem či směrem v tomto žalmu je myšlenka „stékání“. Třikrát se v hebrejštině a možná i ve vašem českém překladu setkáváme se slovem „utíká dolů“ (2x ve v. 2) a jednou ve v. 3 („padá“ nebo „padá“), což je stejné slovo jako ve v. 2. V tomto případě se jedná o slovo „padá“.
Jde o slovo „Jordán“ jako u řeky Jordán, která stéká z devítitisícových hor v Sýrii až k Mrtvému moři, asi 1 300 stop pod úrovní moře!“
Takže dominantní obraznost použitá v Ž 3,5 je v tomto případě „padá“. 133 k popisu požehnání a dobra je obraz něčeho, co sestupuje shůry… a nakonec sestupuje od Hospodina, zdroje všeho dobra a požehnání, v Ježíši Kristu.
Takže zatímco my máme tendenci přemýšlet o žalmu o jednotě v horizontální rovině, Boží slovo nám ukazuje vertikální směr, když vidíme, jak jeho požehnání stékají na jeho sjednocený lid!
II. Prostředí Žalmu 133
Ps. Ž 133 je předposlední „písní vzestupů“. (Ž 120-134) Jsou to písně, které se zpívaly, když židovský lid putoval do Jeruzaléma. Všimněte si, že když stoupali na horu Sion, sestupovalo na ně Hospodinovo požehnání v jejich jednotě záměru a uctívání.
Tito poutníci se těšili zvláštní jednotě, živé jednotě, když putovali jako jeden celek na své cestě víry, aby uctívali Hospodina.
Možná David použil tento žalm v době 2. Samuelovy 6, když byla do nového hlavního města Jeruzaléma přinesena Archa úmluvy a všechen lid byl sjednocen v oslavě.
Nebo později, když se celý Izrael sešel na jednom z velkých svátků v Jeruzalémě. (Například čteme ve 2. knize Paralipomenon. 30,12, že když král Ezechiáš slavil velikonoční svátky, čteme: „Že Boží ruka byla nad lidem, aby mu dala jednotu mysli, aby vykonal to, co král a jeho úředníci nařídili podle Hospodinova slova.“)
Pro nás má tedy dnes Ž 133 zvláštní význam, když se shromažďujeme k uctívání Pána Ježíše Krista, jako to děláme dnes!“
III. Podstata Ž 133
Podstata tohoto žalmu má tři části:
- Vyhlášení požehnání pravé jednoty (horizontální vztahy) v. 1, 2, 3 a 4. 1
„Jak je dobré (rosa) a příjemné/rozkošné (olej), když bratři žijí spolu v jednotě!“
Tato jednota je „dobrá“ sama o sobě (objektivní) a „rozkošná“ ve zkušenosti (subjektivní.)
Motyer: „Bratři“ nutně znamená sounáležitost, rodinnou jednotu. Ale „jednota“ je něco úplně jiného! Je dobré vidět rodinu pohromadě, ale pokud existuje skutečná jednota, je to bonus a obrovské požehnání. Jednota podle krve postupuje k jednotě srdce.“
Stott: „Boží lid smlouvy už je bratrský, ale je dobré a příjemné, když kromě bratrského vztahu žije společně v jednotě. (Pouhé bratrství nezaručuje jednotu – viz příběhy z Genesis o Kainovi a Ábelovi; Jákobovi a Ezauovi a Josefovi a jeho bratrovi!) Tato jednota je Božím dílem; jeho požehnání k nám stéká dolů.
2. Dvě analogie této jednoty (pomocí vertikálních ilustrací: stékání dolů) v. 2-3a
Proč je tato jednota jako olej stékající dolů? Je to proto, že obojí stéká a obojí objímá celé tělo a posvěcuje ho? Nebo je to proto, aby se učilo, že taková jednota je voňavá jako olej a osvěžující jako rosa? Možná je pravdivé obojí.
Motyer poznamenává: „Dvě odlišné analogie: za prvé olej posvěcení, který poukazuje na jednotu jako na posvátné Boží požehnání, které vytváří kněžský lid, jímž měl Izrael být (Ex 19,6). Druhá se týká zázraku – rosa Hermonu padající na pahorek Sionu/ Hermon byl hlavní horou severu (Izraele); Sion hlavní horou jihu. To, že se takto sjednotily, mohlo být jen Božím činem: taková je tedy, říká David, jednota rodiny Božího lidu, Bohem učiněný zázrak.“
3. Končí prohlášením o požehnání, které Hospodin uděluje svému sjednocenému lidu. v. 3b
Protože tam (tzn, Jeruzalém; ale také s odkazem na úvod žalmu: Kde je jednota, tam z Božího příkazu padá požehnání) Hospodin uděluje své požehnání (Ž 134,3), totiž život navěky. („Pravá jednota je shůry; požehnání udělené mnohem víc než něco, čeho dosáhneme.“)
Místo, kde Bůh přikázal své požehnání, je tam, kde má jeho lid jednotu v těle. Bůh nepožehná církvi, v níž panuje rozdělení a pomluvy. Ne. své evangelijní požehnání posílá těm sborům, které se pokořily, milují se a slouží si navzájem.
Calvin píše: „Bůh přikazuje své požehnání tam, kde se pěstuje pokoj.“
IV. Význam Ž 133
Dovolte mi, abych se vás zeptal: „Co máš společného s ostatními lidmi v církvi, díky čemuž je tvé společenství s nimi příjemné?“ Zeptej se: „Co máš společného s ostatními lidmi v církvi?“ Podobné zájmy? Životní etapa? Osobnosti nebo zázemí, které jsou podobné?“
Pokud jsme upřímní, je to často faktor PLU:
Ale k tomu nepotřebujete Ducha svatého. K takovému přátelství nepotřebujete, aby Kristův kříž bořil nějaké dělící zdi, že?“
Bůh nás však volá k nadpřirozené jednotě v Kristu! Jeho cíl učinit nás jedním v Kristu převyšuje záliby, věk, rasu, povolání nebo osobnosti.
Ve své knize Přesvědčivé společenství: V knize „Kde Boží moc činí církev přitažlivou“ Mark Dever a Jamie Dunlop navrhují, že skutečné společenství, které Bůh hledá, nejsou ta společenství PLU, ale Bohem daná jednota mezi různorodými lidmi, které k sobě netáhnou podobné vnější zájmy nebo demografické údaje, ale naše jednota v Kristu. Naše jednota musí mít nadpřirozený základ, musí být přičitatelná Kristu, nikoli přirozené kompatibilitě.
Co je oním „lepidlem“, které nás spojuje?
Jsou to především společné zájmy a podobné osobnosti?
Nebo je to spíše to, že jsme „bratrská banda“, která slouží, uctívá a svědčí bok po boku v duchovních zákopech, když společně bojujeme proti našemu společnému nepříteli, ďáblu, a když sloužíme našemu jedinému pravému veliteli, Králi Ježíši?
Vidíte o tom důkazy ve svém společenství s ostatními?
Dovolte mi, abych vám uvedl další význam naší jednoty založené na milosti v Kristu.
Všichni víme o dospělých, kteří vědí, že jejich biologická matka pro ně v dětství vytvořila plán adopce, a nyní, v pozdějším věku, usilují o opětovné spojení se svou biologickou matkou/rodiči. Ano, patří ke svým adoptivním rodičům a sourozencům, ale touží se spojit i se svou pokrevní rodinou. Vědí, že tam někde jsou, ale ještě se s nimi nesetkali.
Co se stane, až svou biologickou rodinu najdou? Často nastává období velkých oslav a trávení hodin a dní poznáváním této rodiny. Může to být těžké a nepříjemné, ale je v tom něco uspokojivého, když se spojíte se svou pokrevní rodinou.
David Bricker, výkonný ředitel organizace Židé pro Ježíše, píše v tomto měsíčníku o „naší tajemné rodině“. Hovoří o zaměstnankyni, která byla jako dítě adoptována a věděla, že má biologickou rodinu, kterou nikdy nepoznala. Když se v dospělosti snažila tuto rodinu najít, spojila se se svými dvěma biologickými bratry a otcem a vztah k těmto lidem, jejímu tělu a krvi, pro ni byl požehnáním i výzvou!“
Bricker dále píše, že my všichni, kteří věříme v Ježíše Krista, vlastně prožíváme podobný proces, ale v opačném gardu. To znamená, že většina z nás vyrůstá se svou biologickou rodinou, a když jsme pak vykoupeni Kristem a adoptováni do Boží rodiny, potkáváme všechny ty bratry a sestry, o kterých jsme nikdy nevěděli, že je máme! A je požehnáním i výzvou navázat vztah s touto duchovní rodinou, naší skutečnou rodinou!“
Použijme to:
Toužíte po takové jednotě? Je pro vás důležitá?“
Tato jednota je velkou výzvou: v církvích, v křesťanských školách, v misijních organizacích, a dokonce i ve staršovstvech či diakonských radách! V době, kdy je náš národ tak rozdělený podle ras a politických stran, zoufale potřebujeme usilovat o tuto Bohem danou jednotu.
Jste ochotni o tuto Bohem danou jednotu usilovat?
Jestliže ano, jaký první krok byste měli udělat? (Pokání z předsudků, zášti, nenávisti? Žádost o odpuštění?)
Pamatujte: celý proces začíná tím, že jste sjednoceni s Bohem skrze vykupitelské dílo Pána Ježíše Krista.
Jak důležitá je tato jednota?
Jan 17,20-21 „Aby byli jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli jedno v nás. Aby svět uvěřil, že jsi mě poslal.“