Metal Wani spustil novou rubriku s názvem „Od nejlepšího po nejhorší“, ve které se podíváme na katalogy významných metalových kapel a vyjádříme se k tomu nejlepšímu až po to nejhorší. V tomto díle jsem se podíval na katalog jedné z mých nejoblíbenějších metalových kapel, Testament. Tato thrashová kapela z oblasti Bay Area obstála ve zkoušce času a stále vytváří vynikající metalovou hudbu k radosti fanoušků po celém světě. Vzhledem k tomu, že 28. října 2016 vyjde jejich nové album ‚Brotherhood of the Snake‘, je ideální čas zamyslet se nad jejich mistrovskou metalovou sbírkou.
‚The New Order‘ (1988)
Ačkoli naprosto miluji ‚The Legacy‘, pro mě je toto album Testament v jejich nejlepší formě. To, co se jim na tomto albu tak dobře dařilo a stále daří, je spojovat melodická a umělecky bohatá kytarová sóla s technicky zničujícími riffy do hymen drtících kosti. Testament se vždy zdáli být nedoceněni, pokud jde o jejich vliv na thrashovou hudbu. Jistě, Metallica, Slayer a Megadave byli průkopníky, ale kapely jako Testament a Forbidden proměnily thrash v klasické skladby planoucího riffového šílenství. Klíčovými kousky tohoto klenotu jsou „Into The Pit“ a „Trail By Fire“ s oslnivým sólem. Zvláštní zmínku si zaslouží vynikající coververze skladby „Nobody’s Fault“ od Aerosmith, která dává pečeť Testament na skvělý klasický rockový jam.
‚The Legacy‘ (1987)
Toto album uvedlo svět thrashe na novou úroveň tíhy. Zatímco mnozí trapáci slintali nad návratem crotch rocku s ‚Appetite for Destruction‘ od Guns N Roses, já poslouchal Alexe Skolnicka, jak se inspiruje u Randyho Rhoadse a vytváří novou třídu neoklasického shredu. Jak jsem se již zmínil, bylo těžké rozhodnout se mezi tímto albem a ‚The New Order‘ o nejvyšší ocenění. Při opětovném poslechu během psaní tohoto článku jsem přepínal tam a zpět tolikrát, že jsem to přestal počítat. V každém případě je toto album nabité kvalitními skladbami, které dokazují, že Eric Peterson je jedním z nejlepších mistrů riffů všech dob. Klíčovými kousky na tomto albu jsou „Curse of the Legions of Death“, která si trochu vypůjčuje od Slayer a Metallicy, ale obě kapely převálcuje, a „Burnt Offerings“ se vším tím slavným frygickým šílenstvím.
„Dark Roots of Earth“ (2012)
Nejnovější album Testament je klenot, na kterém se kapela vrací k riffovým kořenům své rané tvorby a nachází způsob, jak ji udělat těžší. Když už nic jiného, tak písničkářství na „Dark Roots…“ patří k tomu nejlepšímu, co Testament vytvořili. Peterson a Skolnick jsou jednou z nejlepších kytarových dvojic v metalu a toto album je toho důkazem. Navíc není na škodu, když hrajete s Genem Hoglanem na bicí. Ten člověk je za soupravou bůh, který se během čtyřnásobného počítání dostane od vznešeného k vrcholnému. Na tomto albu také Chuck Billy naplno využívá dynamiku svého hlasu: od graveled grit po deathové vytí, Chuck ovládá každou skladbu a obzvlášť inspirativní je v „Native Blood“. Dalšími klíčovými kousky jsou „True American Hate“ a „Throne of Thorns“ s riffy tak plnými háčků, že by mohly sedřít kůži. A to ani nemluvíme o úžasném coveru „Powerslave“ od Iron Maiden.
‚Formation of Damnation‘ (2008)
Toto deváté album Testament znamenalo návrat Alexe Skolnicka a Grega Christiana. Stejně jako většina fanoušků Testament jsem se na toto album nesmírně těšil, protože to bylo téměř osm let, co vydali nějaký původní materiál. ‚First Strike Still Deadly‘ bylo super, ale nebylo to nic nového. Na tomto albu se objevili přepracovaní Testament a kapela se vrátila ke směsi melodického thrashe, který ji dělal skvělou. Aby toho nebylo málo, Chuck Billy se plně zotavil z rakoviny a byl připraven pustit se do nového materiálu, který zachycoval jeho hlasové umění. Mezi vybrané kousky na tomto albu patří hlasitá „Henchmen Ride“ a titulní skladba s Chuckovým hrdelním vokálním atakem.
‚The Gathering‘ (1999)
Ohledně umístění v tomto seznamu jsem váhal mezi tímto albem a „Formation of Damnation“. Bylo to házení mincí, protože obě alba se poslouchají stejně příjemně, přesto mají výrazně odlišnou stylizaci. Na tomto albu se podíleli legendární Dave Lombardo na bicí a Steve DiGiorgio na basu. Vliv Lombarda ve skladbách jako „D.N.R.“, „Legions of the Dead“ a „Fall of Sipledome“ je nesmazatelný, protože jeho snapping snare a ubíjející double kick dodávají tomuto albu obrovskou dávku síly. K agresivnímu podání metalu přispívají i deathmetalové sklony Erica Petersona a Jamese Murphyho.
‚Low‘ (1994)
Budu upřímný: nebyl jsem si jistý, jestli se mi bude líbit album Testament bez mého kytarového hrdiny Alexe Skolnicka. Když jsem se však dozvěděl, že se deathmetalový titán James Murphy spojil s Ericem Petersonem, byl jsem připraven si toto album poslechnout. V Chuckově hlase je cítit trochu deathmetalového vlivu; hudba má však spíše nádech Pantery s groovy riffy a breakdowny. Jamesova kytarová hra je výrazná se spoustou wah-wah akcentů a kluzkých licků. Mezi chutné kousky na tomto albu patří „Hail Mary“, „Dog Faced Gods“ a „Chasing Fear“.
‚Souls of Black‘ (1990)
Když éra hair metalu definitivně skončila, bylo dobré vidět, že se Testament drží toho, co umí nejlépe. Na tomto albu kapela hrála těžkou a technicky bohatou hudbu. Jistě, na albu je jedna balada, ale i ta je dobře zpracovaná a Greg Christian k ní přidal pěknou práci s basou. Jediným skutečným problémem tohoto alba je, že jsem se přistihl, že místo něj poslouchám buď „The New Order“, nebo „The Legacy“. Písničky jsou skvěle napsané, přesto jsem doufal, že budou tlačit na pilu. Výraznými skladbami jsou „Souls of Black“ a „Love To Hate“.
‚Practice What You Preach‘ (1989)
Na tomhle albu není vlastně nic špatného. Stejně jako ‚Souls of Black‘ obsahuje osvědčené písničkářství se spoustou headbangingových riffů a fenomenální frázování při sólech Alexe Skolnicka. Stačí si poslechnout sólo v titulní skladbě a spadne vám čelist nad melodickou kompozicí a dokonalým technickým zpracováním. Přesto, když toto album porovnám s ostatními v mém seznamu, není na něm dost fenomenálních skladeb, které by ho posunuly výš. Testament se však v době vydání „The Ballad“ dočkali značného ohlasu. Je to pěkná píseň se skvělým akustickým intrem, ale nepřistihl jsem se, že bych se k tomuto albu vracel a poslouchal ho znovu a znovu. Mezi výkřiky na tomto albu patří „Practice What You Preach“ a „Sins of Omission“.
‚The Ritual‘ (1992)
Testament na tomto albu udělali velký posun ve svém zvuku. Úžasná Alexova sóla zůstala zachována, ale tvorba písní byla úplně jiná. Místo nádherně členitých a technických riffů se kapela vydala tradičnějším hardrockovým/metalovým směrem. Písně jsou fajn, pokud jste poslouchali Judas Priest, Thin Lizzy nebo Y&T. S výjimkou „Agony“ jsou všechny písně poctivě přízemní. Melodické písně jsou na tomto albu skvělé, ale prostě nesplnilo to, co jsem od Testament očekával.
„Demonic“ (1997)
Když jsem poprvé slyšel, že na tomto albu budou hrát Gene Hoglan a Glen Alvelais, málem jsem si nabil kalhoty. Hoglan právě skončil spolupráci se Strapping Young Lad na ‚City‘ a Glen Alvelais hrál na kytaru na ‚Forbidden Evil‘ z desky Forbidden. Hraní na tomto albu je mistrovské a Chuckův vokál je trestuhodný s deathmetalovým nádechem, ale ve výsledku. písním prostě chybí. Technické riffy a dechberoucí sóla jsou nahrazeny sludgovými groovy, které prostě nefungují. Třeba skladba „John Doe“ je příšerná s ohranými postupy a nepříliš zapamatovatelným sólem. Člověk si skoro myslí, že „Ten Thousand Thrones“ bude jedinou záchrannou brzdou tohoto alba, a pak se na celou záležitost pořádně vykašle. Žádné klíčové zářezy na něm nejsou.
Tím můj pohled na katalog Testament končí. I když ne každé album je klenot, celková tvorba této kapely je vynikající. Když si představím to nejlepší v metalu, vybaví se mi Testament. Zatímco ostatní zakladatelé thrashe a metalu se ztratili, Testament obstáli ve zkouškách času a vzkvétají. Jejich nová hudba konkuruje tomu nejlepšímu, co kdy vytvořili, a jsou stále lepší. Nemůžu se dočkat, až uslyším, co si pro nás připravili s deskou „Brotherhood of the Snake“, která vyjde v říjnu.