Sjednaný sňatek
Sjednaný sňatek je v Kambodži tradicí již po staletí a zůstává normou praktikovanou Kambodžany doma i v zámoří. Manželství je pro Kambodžany velmi důležitou institucí. Praktiky namlouvání a svatební obřad se velmi liší od těch, které se praktikují v západní kultuře.
Tradičně byl sňatek vždy domluven bez vědomí a souhlasu osob, které měly být oddány. Běžný byl nucený sňatek. Mnohé rodiny sjednávaly sňatky, když byli snoubenci ještě velmi mladí; přátelé si navzájem slibovali, že se jejich děti vezmou. Pokud měl muž zájem o sňatek s dívkou, kterou viděl, ale se kterou nemluvil, jeho rodiče uspořádali s rodiči dívky zásnubní obřad. Dívka by do toho neměla co mluvit.
Sňatek je stále domluvený, ale jednotlivci se často radí o výběru svého manžela a odmítnutí dohody rodičů se toleruje. Dokonce i mladá žena má možnost odmítnout přání rodičů, i když zatím není mnoho dcer ochotných této možnosti využít.
Uspořádané manželství se udrželo díky náboženství a tradici. Většina Kambodžanů jsou buddhisté. V buddhismu je povinností rodičů najít svým dětem manžele a provdat je do dobrých rodin. Tradiční kambodžská kultura také tlačí na rodiče, aby pro dítě vybrali a sjednali sňatek tak, aby byla zachována hrdost a čest jejich rodiny.
Děti mají vůči svým rodičům také povinnost udělat vše pro to, aby si zachovaly čest svých rodičů. Kambodžané věří v oplácení vděčnosti rodičům. Sňatek do dobré rodiny je považován za způsob, jak vrátit vděčnost, zejména pro dívku nebo mladou ženu.
V dřívějších dobách byl sňatek náročnou a zdlouhavou záležitostí. Příprava na sňatek mohla trvat i několik měsíců. Námluvy zahrnovaly mnoho rituálů, které bylo třeba dodržovat, a svatební obřady trvaly tři dny. Dnes je kvůli nárokům moderního života a vlivu jiných kultur manželství mnohem jednodušší a méně časově náročné. Námluvy a svatební obřady mohou proběhnout během jediného dne.
Role pohlaví
Tradiční role khmerských žen sahá přinejmenším do doby Angkoru (802 – 1431 n. l.).), kdy byla „apsara“ neboli „bohyně“ přijímána jako ztělesnění ctnostné, ideální ženy a popisována v příslovích, lidových pohádkách a románech jako vzor toho, jak by se ženy měly chovat.
Kambodža je společností, kde dominují muži, a od žen se očekává, že se podřídí tradicím. Kambodžané často přirovnávají dívky ke kusu vaty, zatímco chlapce přirovnávají k diamantu. Vata, když spadne do bláta, nikdy nezíská zpět svou čistotu bez ohledu na to, jak moc se pere. Naopak diamant, který spadne do bláta, lze zvednout, umýt a stane se stejně čistým a třpytivým jako předtím, než se ušpinil.
Od dívky se očekává, že bude poslouchat rodiče a starší, že bude jemná a tiše mluvit. Tradiční kambodžská kultura očekává, že se dívka bude chovat podle společenských norem a vyvaruje se jakéhokoli prohřešku, který by mohl být označen za „špinavý“. Mnohokrát, když se khmerská dívka proviní proti společenské normě, je nazvána „courou a prostitutkou“ („srey couch“), nikoliv jen „špinavou“. Očekává se, že nebude chodit na rande nebo se volně stýkat s muži či mít předmanželský sex. Dívka, která se věnuje předmanželskému sexu, je považována za nenapravitelnou. Dívka se učí, že ke ctnostnému chování patří neplakat a nekřičet při porodu a nestěžovat si, když ji manžel, rodiče nebo starší zneužívají. Tradice dodržování přísných, někdy až drsných norem u dívek způsobuje dnešní khmerské mládeži a jejich rodičům mnoho problémů.
Za společenské prohřešky má kambodžská dívka vážné následky, její chování však ovlivňuje i její rodinu. Pokud jde o sňatek, stává se pro „dobrou“ rodinu nežádoucí, protože nikdo nechce mít za tchyni „špinavou“ dívku. Také hrdost a čest jejích rodičů by byla narušena. Jejich hanba by z nich udělala společensky zavržené. Předpokládá se, že vděčná dcera by své rodiče nikdy nevystavila takovému nebezpečí. Při takovém tlaku nemá dívka jinou možnost než nechat si svou budoucnost zařídit od rodičů a přijmout jejich přání ohledně sňatku.
Naopak muž tradičně zažívá menší společenský a rodinný tlak, aby se přizpůsobil. V případě sňatku má větší svobodu při hledání a výběru partnera. Muž je přirovnáván k diamantu; případné prohřešky lze napravit. Předmanželský a mimomanželský sex je považován za přijatelný, ačkoli moderní ústava zakazuje mnohoženství. Rozvoj sexuálního průmyslu v Kambodži může mít dlouhodobé důsledky kvůli šíření AIDS po celé zemi. Mít partnerky a děti mimo manželství může způsobovat sociální a ekonomický rozvrat.
Dowry
V dnešní době si většina kambodžských mužů vybírá manželky sama, i když stále hledají radu a souhlas rodičů, a to ze dvou důvodů. Za prvé si chce zachovat jejich čest tím, že si nevezme „špinavou“ dívku. Dobrý syn by nešel proti přání svých rodičů. Za druhé potřebuje jejich souhlas, protože obvykle jsou zodpovědní za věno a výdaje na svatební obřad. V Kambodži žije většina dětí s rodiči až do svatby.
V Kambodži platí muž věno rodičům dívky, kterou si bere. Platí také veškeré výdaje spojené se svatebním obřadem. Rodiny dívek mohou požadovat obrovské věno jako důkaz, že muž bude schopen se o svou ženu postarat. Rodiče obvykle svou dceru bez věna neprovdají, protože by to bylo považováno za zneuctění. Věno se obvykle musí vyřídit před svatebním obřadem. Někteří rodiče se při snaze zaplatit věno značně zadluží. Na druhou stranu někteří rodiče dívek věno nepožadují, pokud jsou přesvědčeni, že budoucí zeť bude dobrým manželem jejich dcery.
Sňatek není jen mezi mužem a ženou, ale i mezi rodinami. Velké věno je známkou významnosti a ukázkou toho, že rodina ženicha je finančně schopna dceru zabezpečit. Když dívka požaduje velké věno, zajišťuje si tím finanční zabezpečení a může se rodičům odvděčit za to, že jí dali život a vychovali ji. Khmerské děti jsou považovány za majetek svých rodičů. Rodiče mohou své děti (nejčastěji dívky) posílat do služby nebo pracovat v komerčním sexuálním průmyslu, aby rodinu uživili nebo rodičům splatili dluh.
Kambodžské dívky se obvykle vdávají mezi 18 a 25 lety. Pokud žena starší než tato doba zůstane svobodná, její rodiče se začnou obávat, že žádný žádoucí muž jejich dceru o ruku nepožádá. Kambodžští muži se málokdy ožení se starší ženou. Není však neobvyklé, že se dívka mladší 18 let provdá za mnohem staršího muže. Obvykle je ženich o 12 let starší než nevěsta.
Svatební obřady se tradičně konají v domě nevěsty. Po svatbě se ženich nastěhuje k rodičům nevěsty (Tato tradice by byla opačná pro Kambodžany s čínskými předky, kteří stále praktikují čínskou kulturu). V Kambodži si ženy po svatbě ponechávají svá jména.
Další informace o kambodžských svatebních tradicích naleznete také v článku .
Svatba, rozvod, polygamie
V dobách minulých, přestože kambodžské sňatky byly domluvené, byl manželský život dobrý a láska mezi manželi po svatbě postupně rostla. Manželská věrnost byla silná; pro manžela a manželku je náboženskou povinností být si věrní. Rozvodovost byla nízká. Domácí násilí bylo vzácné; manželé obvykle žili s rodiči a širokou rodinou, která jim poskytovala silnou rodinnou podporu. Pár se mohl na rodinu obrátit v případě jakýchkoli problémů v manželství a rodina na pár často dohlížela.
Dnes se stav manželství, stejně jako téměř všeho ostatního v Kambodži, značně zhoršil. Třicet let ničivých válek a extrémního násilí si vybralo svou daň na rodinách a tradičním chování. V dnešní době je věrnost mezi manželi a manželkami mnohem volnější. Ekonomické potíže tento problém ještě prohloubily, protože mnoho mužů opouští vesnice a odchází tam, kde by mohli najít práci. Partneři/rodiny mimo legální manželství a opouštění manželek a dětí se v Kambodži staly běžnou sociální nemocí. (Henry Kamm, Kambodža: Report from a Stricken Land 1998, Arcade Books)
Moderní ústava polygamii zakazuje; někteří tvrdí, že se běžně praktikuje častěji, pokud to ekonomická situace rodiny dovolí. Vlivem válek a nevybíravého zabíjení mužů za vlády Rudých Khmerů vznikla populační nerovnováha mezi muži a ženami. Sociální, finanční a emocionální tlaky nutí vdovy i svobodné ženy a dívky přijímat partnery, a to i vdané. Mnoho dětí se rodí mimo manželství. Častý je žárlivý hněv a boj mezi ženami o jednoho muže.
Boj je krutý. V poslední době se objevují případy, kdy se ženy uchylují k násilné taktice známé jako „útok kyselinou“. Žárlivá manželka postříká manželovu milenku kyselinou dusičnou. Záměrem útoku není oběť zabít, ale znetvořit. K tomu dochází na všech úrovních společnosti.
Nejznámější případ „kyselinového útoku“ se stal v roce 1999, kdy manželka a bodyguardi vysokého vládního úředníka polili osmnáctileté manželově milence obličej pěti litry kyseliny. Útok zanechal na oběti strašlivé znetvoření. Zničil jí velkou část kůže na obličeji a zádech a vážně jí poškodil zrak a sluch.
Útoky jsou tak časté a kruté, že noviny a rádia apelují na ženy, aby se k sobě přestaly chovat takto násilně. Vláda, znepokojená touto brutalitou, zakázala prodej kyseliny a vypracovala zákony, které mají proti tomuto trendu bojovat.
Manželská neloajalita se může stát smrtelnou, protože muži se po práci mimo domov vracejí ke svým manželkám nakaženi virem HIV získaným při heterosexuálních mimomanželských vztazích. Kambodža je zemí s rychle rostoucím počtem případů HIV/AIDS. Tragédií jsou i děti, z nichž mnohé se s virem rodí.
Statisticky zůstává míra rozvodovosti v Kambodži nízká. Podle Národního statistického institutu činí rozvodovost v roce 1998 2,4 %.
Tato nízká míra rozvodovosti je z velké části způsobena kulturou, která od rozvodů odrazuje. Rozvod je ostudnou záležitostí, zejména pro ženy. Společenská tradice a dnešní rodinné zákony podporují spíše usmíření než rozvod, a to i v případě, že je jeden z partnerů vážně fyzicky nebo psychicky ohrožen. Míra rozvodovosti je nízká také proto, že chudé ženy mají omezený přístup k právnímu systému.
Pro Kambodžany může mít manželství někdy spíše obřadní než právní charakter. Například mnoho Khmerů v USA může uzavírat sňatek při obrovských obřadech bez právních úprav, aby si udrželi své postavení v systému sociálních dávek. V případech, kdy sňatky nejsou právně uznávány, nemusí dojít k rozvodu, pokud se pár rozhodne nezůstat spolu.
V USA si většina Kambodžanů stále přeje uzavírat manželství v rámci své komunity. Mnoho mužů se vrací, aby uzavřeli sňatek v Kambodži. Domluvené sňatky se praktikují i zde v USA, do komunity si našly cestu i sňatky z lásky, zejména u mladší generace. Dnes je pro kambodžské muže a ženy přijatelné chodit s nekambodžskými občany nebo se za ně provdat.
Praktiky, které jsou v Kambodži stále tabu, jsou v USA více tolerovány. Přestože je mnoho mladých lidí stále vychováváno v souladu s tradičními kulturními hodnotami a omezeními, je pravda, že některé dívky chodí s chlapci a volně se s nimi stýkají; zůstávají venku dlouho do noci, mají předmanželský sex a dokonce spolu žijí jako pár, aniž by byli oddáni. Rodí se nemanželské děti. Někteří rodiče dokonce mohou svým dětem dovolit, aby si k sobě přivedly přítele nebo přítelkyni, protože se smiřují s tím, že jejich děti jsou pod kulturním vlivem společnosti, ve které žijí. Rozvody jsou v kambodžské komunitě v USA tolerovány více než v Kambodži.
Domácí násilí
Růst domácího násilí je dalším znakem úpadku manželského života v Kambodži. Podle průzkumu, který provedla kambodžská nevládní organizace „Projekt proti domácímu násilí – PADV“ ve spolupráci s ministerstvem pro ženské záležitosti, 73,9 % dotázaných uvedlo, že ví alespoň o jedné rodině, která zažívá domácí násilí.
Domácí násilí v podobě fyzického týrání manželky a dětí ze strany manžela a otce je velmi časté. Ve velké míře dochází také k emocionálnímu týrání. Pozitivní posilování chování dětí není kulturně vhodné. Rodiče se domnívají, že vyslovování pochval a potvrzení dětem stoupne do hlavy. To platí v khmerských rodinách v USA i v Kambodži.
V Kambodži jsou násilníci velmi násilní. Padesát procent žen, které uvedly, že byly zneužívány, uvedlo, že utrpěly zranění; více než polovina těchto zranění byla na hlavě. Ženy uváděly bití, bičování, bodání nožem a dokonce i útoky sekerou. Nejčastěji je násilí pácháno na veřejnosti.
Obvykle policie nebo obec poskytuje obětem jen malou pomoc. Policie zasahuje pouze v případě těžkých zranění nebo úmrtí, protože neexistuje žádný zákon výslovně namířený proti domácímu násilí. Ve skutečnosti byl zákon o boji proti domácímu násilí právě navržen a má být projednán v Národním shromáždění koncem roku 2002. Postoj společnosti tento problém ještě umocňuje. Kambodžané považují domácí násilí za soukromou a rodinnou záležitost. Ženy jsou nejčastěji obviňovány z toho, že násilí podněcují tím, že se ke svým manželům nechovají správně nebo jim neposkytují sex.
Jak si postěžovala jedna kambodžská žena: „Když je v měsíci třicet dní, vypadá to, že mě manžel bije šedesátkrát. Moji sousedé vědí, že mě v noci bije. Vždycky si myslí, že je to spor o pohlavní styk. Sousedé mi často radí: ‚Když chce tvůj manžel sex, musíš mu ho dopřát. Když to neuděláte, uhodí vás'“. Cambodia: Znásilnění manželem je pro většinu Kambodžanů, mužů i žen, cizí pojem. Podle PADV dvaatřicet ze sedmatřiceti dotazovaných žen uvedlo, že manžel by měl mít možnost mít sex, kdykoli se mu zachce.