„Byl jednou jeden kameník, který byl nespokojený sám se sebou a se svým postavením v životě…“.
Nedávno jsem četl knihu Tao Pú. Tato půvabná malá knížka je zaměřena na předpoklad, že člověk může pochopit základy taoismu prostřednictvím pozorné četby Medvídka Pú, klasické dětské knižní série.
Autor se v knize snaží dokázat pravdivost tohoto předpokladu zapojením příkladů z příběhů Medvídka Pú a napsáním dialogu mezi sebou a roztomilým žlutým medvídkem.
Krátký svazek se ukazuje jako poměrně přesný úvod do hlavních principů taoismu, i když není bez chyb (více viz moje stručná recenze na Goodreads). Přesto se mi kniha líbila a oceňuji zejména zařazení různých úryvků a anekdot z jiných textů.
Příběh o kameníkovi
Jednou z takových anekdot zařazených do Tao Pú je stará čínská lidová pohádka zvaná Kameník. Zde je celý příběh:
„Byl jednou jeden kameník, který byl nespokojený sám se sebou a se svým životním postavením.
Jednoho dne šel kolem domu bohatého obchodníka. Otevřenou branou spatřil mnoho krásného majetku a významné návštěvníky. „Jak mocný ten kupec musí být!“ pomyslel si kameník. Velmi mu záviděl a přál si, aby mohl být jako onen obchodník.
K jeho velkému překvapení se náhle stal oním obchodníkem, který se těšil většímu přepychu a moci, než si kdy dokázal představit, ale kterému záviděli a nenáviděli ho ti méně bohatí, než byl on sám. Zanedlouho kolem projížděl vysoký úředník, kterého vezli na sedacím křesle, doprovázeli ho sluhové a doprovázeli vojáci tlukoucí na gongy. Každý, bez ohledu na to, jak byl bohatý, se musel před průvodem hluboce uklonit. „Jak je ten úředník mocný!“ pomyslel si. „Kéž bych mohl být vysokým úředníkem!“
Potom se stal vysokým úředníkem, všude ho nosili na vyšívaném sedacím křesle, lidé kolem se ho báli a nenáviděli ho. Byl horký letní den, a tak se úředník cítil v lepkavém sedacím křesle velmi nepohodlně. Podíval se na slunce. To hrdě zářilo na obloze, aniž by se ho dotkla jeho přítomnost. „Jak je to slunce mocné!“ pomyslel si. „Kéž bych mohl být sluncem!“
Potom se stal sluncem, zuřivě na všechny svítil, spaloval pole, proklínal zemědělce i dělníky. Ale mezi ním a zemí se pohyboval obrovský černý mrak, takže jeho světlo už nemohlo svítit na všechno pod ním. „Jak mocný je ten bouřkový mrak!“ pomyslel si. „Kéž bych mohl být mrakem!“
Potom se stal mrakem, zaplavil pole a vesnice a všichni na něj křičeli. Brzy však zjistil, že ho odstrkuje nějaká velká síla, a uvědomil si, že je to vítr. „Jak je mocný!“ pomyslel si. „Kéž bych mohl být větrem!“
Nyní je vhodná doba vlastnit kryptoměny. Coinbase je nejjednodušší způsob, jak si nějakou koupit. Když se připojíte přes tento odkaz a nakoupíte kryptoměnu za 100 dolarů, dostanete zdarma bitcoin v hodnotě 10 dolarů (stejně jako já). 
Potom se stal větrem, který odnášel tašky ze střech domů, vyvracel stromy, obávaný a nenáviděný všemi pod sebou. Po chvíli však narazil na něco, co se nechtělo pohnout, ať proti tomu foukal sebevíc – na obrovskou, tyčící se skálu. „Jak je ta skála mocná!“ pomyslel si. „Kéž bych mohl být skálou!“
Potom se stal skálou, mocnější než cokoli jiného na zemi. Ale jak tam tak stál, uslyšel zvuk kladiva bušícího dlátem do tvrdého povrchu a cítil, jak se mění. „Co může být mocnějšího než já, skála?“ pomyslel si.
Pohlédl dolů a uviděl daleko pod sebou postavu kameníka.“
Medvídek Pú se nestará o moc. Via Wiki Commons
Dojmy a analýzy
Filozof Friedrich Nietzsche by tento příběh pravděpodobně schválil. Jedním z Nietzscheho nejpamátnějších pojmů je pojem „vůle k moci“, který popisuje to, co Nietzsche zřejmě považoval za hlavní hnací sílu lidské povahy: totiž touhu být nadřazený, dosáhnout v životě co nejvyššího postavení.
V Kameňáku lze vůli k moci označit za jádro děje příběhu. Kameník zpočátku i v průběhu svých transpozic do jiných životů a entit touží po větší moci, než mu umožňuje jeho současný stav. Při každé změně stavu zůstává neuspokojen, vždy si všimne zdánlivě svrchovanějšího postavení, po kterém touží. V souladu s často cyklickými aspekty východní filozofie se však kameník nakonec vrací do své výchozí pozice a uvědomuje si, že vždy disponoval velkou mocí.
Příběh tak naznačuje několik věcí o moci a spokojenosti:
Moc je vždy relativní.
„Mocný“ a „slabý“ jsou pojmy, které získávají svůj význam pouze ve vztahovém kontextu, ve srovnání. V příběhu se mrak stává „mocným“ ve vztahu ke slunci, ale zároveň se stává „slabým“ ve vztahu k větru. Kameník je „slabý“ ve srovnání s vysokým úředníkem, ale „mocný“ ve srovnání s balvanem.
To naznačuje, že jsme vždy současně „mocní“ i „slabí“, v závislosti na našich kritériích „moci“ a objektu našeho srovnání. Američan se skromnými příjmy se může označit za „slabého“, protože měří „moc“ především podle bohatství a srovnává se s Warrenem Buffetem. Jiný Američan se stejným příjmem se může označit za „silného“, protože měří „moc“ z hlediska uspokojení svých základních potřeb a srovnává se s bezdomovcem.
Moc je iluzorní.
Takže „moc“ je nakonec iluzorní pojem, protože je zcela založen na libovolných podmínkách srovnání. Při bližším zkoumání se toto slovo zhroutí samo do sebe. Co je pro jednoho moc, je pro druhého slabost a naopak.
Moc je iluzorní i v druhém smyslu. Pokud se rozhodneme, že potřebujeme více „moci“ (ve smyslu postavení, nadřazenosti, prestiže, dominance), budeme se podobně jako kameník nutně srovnávat s jinými lidmi, o nichž si představujeme, že mají větší moc než my. Jak je znázorněno v příběhu, toto srovnávání bude nekonečné. Místo aby vyzdvihovala naše přednosti, budou odhalovat jen naše nedostatky a moc, o kterou usilujeme, nám bude vždy unikat.
Spokojenost může pramenit pouze z přijetí toho, čím už jsme.
Touha kameníka být někým jiným, než čím je, vede k nespokojenosti. Přestože jsou jeho přání opakovaně plněna, zůstává nespokojený a nadále vidí své uspokojení existující v další věci, ve vyšším postavení, v sexy rozletu.
Závěr příběhu naznačuje, že každý z nás obsahuje dostatečnou hodnotu, pokud se správně vnímáme. Naznačuje také, že spokojenost se může dostavit teprve tehdy, když se přestaneme oddávat malichernému srovnávání a přestaneme si představovat, že naplnění přijde s další věcí.
Tyto poměrně běžné poučky se opakují v dílech a příbězích mnoha dalších spisovatelů nesčetných literárních tradic, přesto se zdá, že je věčně obtížné si je osvojit, zejména ve světě, který se neustále zaměřuje na „nový vzhled“, „další velkou věc“, „lepší já“ atd.
Kameník naznačuje, že tato poselství jsou nakonec prázdná a zavádějící. Skrytě nám předává jednoduché poselství, stejné, jaké před 2600 lety napsal velký taoistický mudrc Lao-c‘:
„Buď spokojený s tím, co máš;
raduj se z toho, jak věci jsou.
Když si uvědomíš, že ti nic nechybí,
celý svět ti patří.“„Buď spokojený s tím, co máš;
raduj se z toho, jak věci jsou.Pokud se vám to líbilo, možná budete chtít dostávat bezplatné aktualizace z Refine The Mind.
Pokud s vámi tato esej rezonovala, určitě se vám bude líbit můj Dead Honest Newsletter, můj seznam knih, které roztaví klec, a sledování mých stránek na Facebooku a Instagramu. Jestliže jste kouč, léčitel, umělec nebo podnikatel na cestě probuzení… Přejete si prohloubit své probuzení, spojit se s ostatními na stejné cestě a sdílením svých darů vytvářet hojnost sladěnou s duší + krásnější svět… Kliknutím sem můžete prozkoumat a přihlásit se do programu Ouroboros: Ouroboros: Vortex je můj Mastermind / komunita / akcelerátor pro probouzející se podnikatele, kteří povstávají, aby radostně zrodili Novou Zemi. Přihlašování je otevřeno do 22.2.21.