Vítejte, milí čtenáři, v jednom z nejzajímavějších a skutečně historických měst Slezska. Časy se skutečně mění a město roste do modernější podoby, protože se pomalu, ale jistě zbavuje okovů své průmyslové minulosti. Gliwice se od ostatních měst hornoslezské metropolitní oblasti liší mnohým, ale snad ničím jiným než svým historickým kulturním centrem, jehož jádrem je vlastní Rynek (Tržní náměstí). Centrum je obklopeno množstvím věží, památníků, kašen a mistrovských děl z přelomu století. Jistě, Krakov to není, ale cesta z Katovic do Gliwic, ačkoli vás neohromí, přesto pravděpodobně vyvolá prohlášení: „Dobře, tohle je trochu víc.“ Tohle je město, které se vám bude líbit. Pokud hledáte diamant mezi troskami a odpadem někdy depresivní slezské krajiny, budete v Gliwicích bohatě odměněni. Kromě nejrůznějších muzeí a pamětihodností, které můžete prozkoumat, tu na vás čeká plejáda nových barů, kaváren a restaurací, takže si natáhněte boty a protáhněte se Gliwicemi jako Gulliver.
Jednou významnou nohou, kterou mají Gliwice oproti svým sousedům, je historie. Přibližně 500 let předtím, než dokonce sto rodin udělalo komunální chybu a přestěhovalo se do Katovic, budovaly Gliwice kolem svého již dobře rozvinutého středověkého centra opevnění. Stopy dávné minulosti města jsou dnes patrné v obranných hradbách ze 14. století podél náměstí Plac Rzeźniczy a ul. Grodowa a na Piastovském hradě, kde dnes sídlí pobočka dobře vybaveného gliwického městského muzea.
Hlavní historický nárok na slávu však Gliwice získaly až v moderní době. Většina lidí s alespoň zběžnými znalostmi dějin 20. století vám řekne, že první výstřely druhé světové války padly na Westerplatte, poloostrově u Gdaňsku v severním Polsku. Ale jen ti nejoddanější znalci mohou tvrdit, že znají příběh Hitlerovy falešné záminky k zahájení ofenzivy do PL. Toto vyprávění lze nalézt zde, v malých Gliwicích, které byly v té době pohraničním městem pod německou nadvládou, místním obyvatelům známým jako „Gleiwitz“. Ve snaze legitimizovat zamýšlené nepřátelské převzetí Polska připravil Hitler fingovaný útok – dnes známý jako „incident Gleiwitz“ – na gliwickou rozhlasovou věž, při němž použil důstojníky SS vydávající se za polské vojáky. Večer 31. srpna 1939 vtrhli vojáci SS do věže, zamkli německý personál ve sklepě a vysílali po rozhlasových vlnách chaotické poselství o povstání v polštině, přičemž stříleli do stropu. Poté odvedli Franciszka Honioka – nešťastného etnického Poláka, který měl hrát roli německé oběti – dozadu, zastřelili ho a připravili další „důkazy“ pro německý tisk, který ráno přinesl falešnou zprávu. Hitler měl dokonalou záminku k tomu, aby se se svými vojsky vydal na východ Polska, a zbytek je, jak se říká, historie, o níž se můžete více dozvědět v Muzeu gliwické radiové věže (ul. Tarnogórska 129).
Díky objevení těžby nerostných surovin v okolí vzrostl počet obyvatel Gliwic na přelomu století na více než 60 000. Ve městě se nacházely čtyři katolické kostely, dva evangelické a jedna synagoga. Na náměstí Pl. Inwalidów, skončila synagoga v plamenech, když byla o Křišťálové noci v roce 1938 zapálena, a v průběhu několika následujících let bylo židovské obyvatelstvo města v rámci nacistického „konečného řešení“ decimováno. Dnes se stopy židovského dědictví omezují na dva zarostlé hřbitovy na ul. Na Piasku a ul. Poniatowského. Pocházejí z roku 1815, resp. 1902 a dnes jsou strašidelnými a dojemnými epitafy minulosti.
Ačkoli byly Gliwice jedním ze tří slezských měst (spolu s Bytomí a Zabrze), která zůstala po první světové válce v německých rukou, po druhé světové válce byly v roce 1945 převedeny na mapu Polska, Němci byli očištěni a město bylo znovu pokřtěno. V důsledku poválečné polonizace se Gliwice staly významným centrem vědy a často byly označovány za „hlavní město chemie v Polsku“. Přes to všechno a přes špatné komunistické řízení, které následovalo po druhé světové válce, jsou dnešní Gliwice překvapivě příjemné na pohled a představují příjemné zpestření cesty z Katovic. Při procházce starobylými uličkami starého města narazíte na velké množství barů a restaurací, které stojí za to prozkoumat, a Gliwice se na svou velikost mohou pochlubit solidní scénou živé hudby; nebojte se nechat si prodloužit návštěvu nočním životem, který pravděpodobně konkuruje tomu katovickému. A konečně, pokud budete mít štěstí na příznivé počasí, den strávený v Chopinově parku je vždy příjemný a jeho hlavní dominantou je Palmovka.