Přímo řečeno, muži jsou stále tváří této profese.
„Myslím, že každá žena architektka, kterou znám, by řekla totéž,“ řekla paní Berkeová. „Chci být dobrou architektkou, která má smysluplný dopad. Nechci být známá tím, že jsem dobrá žena-architektka“. Architektura musí vypadat jako svět, kterému slouží – a to jsou všichni.“
Definice úspěchu
Architekti, o kterých většina z nás slyší – Gehry, Foster, Ingels – jsou často pověřováni navrhováním mrakodrapů, muzeí a high-tech firemních kampusů, a právě tyto stavby jsou považovány za vrchol úspěchu, za projekty, ke kterým by ostatní měli směřovat. Existují i ženy, které chtějí navrhovat mrakodrapy, ale to představuje strašně omezený pohled na to, čím by architektura mohla být. Částečně může být důvodem nízkého počtu absolventek, které pokračují ve svém oboru, jejich zájem razit si jinou cestu.
Klíčem k větší rovnosti příležitostí je přehodnotit, co znamená úspěch v architektuře. „Je toho tolik, co se dá znovu vymyslet,“ říká Amale Andraosová, děkanka architektury na Kolumbijské univerzitě, která stejně jako mnoho jejích vrstevnic opustila velkou firmu vedenou muži a založila se svým manželem, architektem Danem Woodem, vlastní dílnu WORKac. „Bydlení, nízkopříjmové bydlení, zahrady, otázky veřejného prostoru, architektonická kritika. Můžete změnit kulturu, znalosti a historii tím, že navrhnete aplikaci, zapojíte se do sociálního aktivismu nebo zmapujete prostory vhodné pro rodiny. Definice úspěchu je k mání.“
Liz Ogbu, která vystudovala architekturu na Harvard Graduate School of Design, ale sama sebe označuje za „designérku, sociální inovátorku a urbanistku“, to tak rozhodně vidí. Kariéra paní Ogbu – navrhovala přístřešky pro přistěhovalecké dělníky a spolupracovala na sociálním podniku, který poskytuje bezpečnou, hygienickou a pohodlnou kanalizaci do domácností městských obyvatel s nízkými příjmy v Ghaně – ukazuje na mnohem širší definici toho, čím může „architekt“ být a co může dělat.
Jak mi vysvětlila v e-mailu: „V mnoha ohledech je architektura profesí, která je ztělesněním dominantního bílého patriarchátu, od většiny slavných starchitektů až po až příliš častou posedlost stavbami, které jsou známější pro krásu objektu než pro kvalitu života, kterou umožňují. Jsem černoška a žena; moje existence je přesným opakem tohoto systému. Možná tedy není náhodou, že když jsem si v tomto oboru budovala vlastní cestu, věnovala jsem se projektové praxi, která je zakořeněna ve vyzdvihování příběhů těch, kteří byli nejčastěji opomíjeni nebo umlčováni.“
Jedna snadná náprava
Problém, o kterém se zde hovoří, je spíše problémem společenským než architektonickým. Transformace nepřijde ze dne na den, ale existuje jedna věc, kterou by všechny firmy mohly udělat hned teď: platit mužům a ženám stejně.
To udělala architektka a MacArthurova stipendistka Jeanne Gangová pro svou vlastní firmu Studio Gang, která navrhuje takové prestižní projekty, jaké obvykle firmy vedené ženami nedostávají.