Obchodník má řadu povinností různého druhu, které mohou být obchodní, účetní, daňové atd., a někdy nám není jasné, že jsme obchodníci, což vede k tomu, že kvůli takové nevědomosti nedodržujeme některé povinnosti.
Kdo jsou obchodníci.
Obchodník je osoba, která se zabývá obchodem jako živností, a to profesionálně a soustavně.
Článek 10 kolumbijského obchodního zákoníku definuje obchodníka následujícím způsobem:
„Obchodníci jsou osoby, které profesionálně vykonávají některou z činností, které zákon považuje za obchodní.
Kvalitu obchodníka získávají i tehdy, je-li obchodní činnost vykonávána prostřednictvím zmocněnce, prostředníka nebo zprostředkující osoby.“
Skutečnost, že vykonáváme jedinou obchodní činnost profesionálním způsobem, z nás dělá obchodníky, i když nejsme zapsáni v obchodní komoře.
Pro účely klasifikace osoby jako obchodníka je relevantní pojem profesionálně, neboť tomu tak bude pouze tehdy, pokud je vývoj obchodní činnosti prováděn profesionálním a soustavným způsobem.
V této souvislosti Superintendance of Companies v úředním sdělení 220-131546 ze dne 17. září 2013 uvedla:
„Pokud se trochu pozastavíme u výrazu profesionálně, můžeme dojít k závěru, že i v případě výkonu obchodní činnosti je osoba obchodníkem pouze tehdy, pokud ji vykonává profesionálním způsobem. Například když fyzická osoba prodává svůj dům nebo nábytek, nedělá to profesionálně nebo obvykle, je to příležitostné jednání, které z ní v žádném okamžiku nedělá obchodníka.“
Takže ten, kdo příležitostně vyvíjí obchodní činnost, není obchodníkem, protože to není jeho živnost, není to to, co pravidelně vykonává.
Obchodní jednání a operace.
Obchodník je osoba, která profesionálně vykonává obchodní činnost, a článek 20 obchodního zákoníku uvádí řadu těchto obchodních jednání:
- Nabývání zboží za protihodnotu s úmyslem zcizit je stejným způsobem a zcizování tohoto zboží.
- Úplatné nabytí movitých věcí za účelem jejich pronájmu; pronájem movitých věcí; pronájem všech druhů věcí za účelem podnájmu a podnájem movitých věcí.
- Přijímání peněz na úrok, ať už zajištěný nebo nezajištěný, za účelem půjčování a následné půjčování, jakož i obvyklé poskytování peněz na úrok.
- Nabývání nebo zcizování obchodních závodů za úplatu a jejich zastavování, pronajímání, správa a jiné obdobné operace s tím spojené;
- Podílení se jako společník na zakládání obchodních společností, úkonech jejich správy nebo sjednávání částí podílů, kvót nebo akcií za úplatu.
- Převod, poskytnutí, přijetí, ručení nebo sjednání cenných papírů, jakož i jejich koupě za účelem dalšího prodeje, výměny apod.
- Převod, poskytnutí, přijetí, ručení nebo sjednání cenných papírů, jakož i jejich koupě za účelem dalšího prodeje, výměny apod,
- Bankovnictví, makléřství nebo obchodování s cennými papíry.
- Zprostředkování, obchodní agentura a zastupování tuzemských nebo zahraničních firem.
- Provozování nebo poskytování služeb přístavů, doků, mostů, silnic a přístavišť.
- Pojišťovny a pojišťovací činnost.
- Přeprava osob nebo zboží za úplatu, jakoukoli cestou a jakýmikoli prostředky.
- Podnikání v oblasti výroby, zpracování, přeměny, výroby a oběhu zboží.
- Podniky zabývající se skladováním zboží, zásob, veřejnou zábavou a prodejem všech druhů zboží.
- Vydavatelské, litografické, fotografické, informační nebo reklamní podniky a jiné podniky zabývající se poskytováním služeb.
- Podniky zabývající se stavebními nebo konstrukčními pracemi, opravami, montážemi, instalacemi a výzdobou.
- Podniky zabývající se obchodním využitím nebo využíváním přírodních sil nebo zdrojů.
- Podniky zabývající se podporou obchodu a nákupem, prodejem, správou, úschovou nebo oběhem všech druhů zboží.
- Podnikání v oblasti konstrukce, oprav, nákupu a prodeje vozidel pro pozemní, vodní a leteckou dopravu a jejich příslušenství.
- Ostatní úkony a smlouvy upravené obchodním právem.
Vykonávání kterékoli z těchto činností činí společnost nebo osobu obchodníkem pro všechny účely.
Neobchodní činnosti.
Jak zákon uvádí, které činnosti jsou obchodními, stanoví také, které činnosti se za obchodní nepovažují.
To se provádí v článku 23 obchodního zákoníku:
- Nabytí zboží určeného pro domácí spotřebu nebo pro potřebu nabyvatele a jeho zcizení nebo zcizení přebytků;
- Nabytí zboží k výrobě uměleckých děl a jejich zcizení autorem;
- Zcizení provedené úředníky nebo zaměstnanci pro účely veřejné služby;
- Přímé zcizení plodů svých plodin nebo hospodářských zvířat v jejich přirozeném stavu zemědělci nebo chovateli dobytka. Obchodní není ani zpracování těchto plodů zemědělci nebo chovateli, pokud toto zpracování samo o sobě nepředstavuje podnikání, a
- Poskytování služeb v rámci svobodných povolání.
Pokud je některá z těchto činností vykonávána profesionálně, nečiní to z člověka obchodníka, jako je tomu v případě svobodných povolání, jako jsou účetní, právníci atd.
Povinnosti obchodníků.
Být obchodníkem znamená mít určité povinnosti a plnit určité závazky.
Mezi mnoha povinnostmi, které obchodníci mají, uvádí obchodní zákoník v článku 19 následující povinnosti obchodníků:
- Zapsat se do obchodního rejstříku;
- Zapsat do obchodního rejstříku všechny úkony, účetní knihy a dokumenty, u nichž je tato náležitost vyžadována zákonem;
- Vést pravidelné účetnictví o svém podnikání v souladu s právními předpisy;
- Uchovávat v souladu s právními předpisy korespondenci a jiné dokumenty týkající se jejich podnikání nebo činnosti;
- ohlásit příslušnému soudu zastavení běžného placení svých obchodních závazků a
- zdržet se jednání nekalé soutěže.
Existují i další typy povinností, například ty, které se týkají daní, a povinnosti, které po nich vyžadují různé státní kontrolní subjekty, například superintendence.
Každý obchodník by měl tyto povinnosti dodržovat, ale ve skutečnosti se tak ne vždy děje, mimo jiné proto, že stát neprovádí kontrolu malých nebo neformálních obchodníků, a to do té míry, že v případě daní někteří poplatníci, kteří jsou obchodníky, nemusí vést účetnictví, protože mají malé příjmy.
Není to tedy tak, že by drobní živnostníci byli osvobozeni od plnění určitých povinností, ale dochází k tomu, že přestože obchodní zákoník tuto povinnost ukládá, některé státní subjekty jsou vůči některým živnostníkům flexibilní v tom smyslu, že po nich plnění těchto povinností nevyžadují vzhledem k jejich neformálním podmínkám nebo výši jejich příjmů či majetku.
Předpoklad při provozování živnosti.
Kdo je obchodníkem, nepotřebuje žádné formality, aby byl za něj považován, stačí, že profesionálně vykonává jakoukoli obchodní činnost, bez ohledu na to, zda je či není zapsán v obchodním rejstříku.
Článek 13 obchodního zákoníku stanoví, že existuje domněnka, že podniká v následujících případech:
- Když je zapsán v obchodním rejstříku.
- Když má otevřenou obchodní provozovnu.
- Když se jakýmkoli způsobem propaguje na veřejnosti jako obchodník.
To znamená, že pokud jsou dány výše uvedené okolnosti, předpokládá se, že je obchodníkem, i když nevykonává obchodní činnost.
Proto když přestane provozovat živnost, musí se vymazat z obchodního rejstříku, aby se této domněnce vyhnul.
.