Poslední dobou jsem se cítil trochu bez inspirace, abych sem moc psal. Tak jsem se dneska rozhodla podělit se o příběh, jak jsem Nikovi omylem řekla, že ho miluju, ach jo, udělala jsem to trapně.
Mám na sobě svou oblíbenou džínovou bundu z ABLE
Když jsme s Nikem začali chodit, bylo to trochu divné. Pohybovali se opravdu rychle, ale já jsem nebyla připravená na vztah, a tak jsem požádala, aby věci byly nezávazné. Tím nezávazným jsem myslela něco jako přátelství s výhodami. Taky jsem ho požádala, aby se mnou jel na víkendovou svatbu v Georgii, ještě než jsme se políbili, ale o to nejde.
Ano tak či onak, rychle se přesuneme o pár měsíců později. Šli jsme se najíst a Nik mě doprovodil k autu. Nakonec jsme si povídali a chvíli se poflakovali na parkovišti, dal mi hrnek s dinosaurem a řekl něco vtipného, co mě rozesmálo. V tu chvíli se všechno zvrtlo.
Řekl jsem to. „Panebože, já tě miluju,“ vyhrkla jsem. Já vím, já vím, asi si říkáš, že o nic nejde, Kat. Ale já jsem prostě ztuhla. Pořád jsem si říkala: „Proboha, to ne. To jsem nemyslela vážně. Já to tak necítím. NE. Proboha ne. Ne. Ne. Ne. Ne. To jsem tak nemyslela. V žádném případě.“ A hádejte co? Všechny tyhle věci jsem řekla nahlas. Když jsem si uvědomila, že jsem mu to všechno řekla do očí, běžela jsem k autu, zavřela dveře a ujela.
Okamžitě jsem zavolala své nejlepší kamarádce a ta se jako každá nejlepší kamarádka zasmála a řekla: „Páni. Víš, že to budeš muset říct ty, ne?“
Já? Jo, jasně. Jo, asi bych taky měla zmínit, že jsem ho dvakrát odmítla, než jsme to oficiálně uzavřeli. Bála jsem se čehokoli, co by ve mně mohlo vyvolat pocit sebemenší zranitelnosti. Jak to, že vydržel přes všechny moje trapnosti a šílenosti, mi hlava nebere, ale asi mě miloval.
Nik mě asi bude nenávidět za to, že se s ním o tohle dělím, ale to nevadí. Nik dělá takovou věc, že když už skoro spí, začne mluvit nesmysly. Budeme se bavit a pak začne mluvit o supermanovi nebo o tom, že sněží, naštve se, když ho donutím opakovat, a začne mluvit další nesmysly. To je, když vím, že už opravdu spí. No, ve dvou nebo třech případech řekl: Miluju tě. Myslím, že jednou se možná přistihl, protože znervózněl a řekl: „Nic jsem neřekl. Nic.“ a usnul. Bylo to opravdu roztomilé.
Dva týdny potom mi trvalo, než jsem to konečně řekla. Byl jsem nervózní. Trvalo mi skoro deset minut, než jsem to řekl! On se jen zasmál a řekl: „Já vím.“ A já jsem se zasmála.
Ani „Miluju tě zpátky?“. Přivádí mě k šílenství.“
Před pár týdny jsem taky zjistila, že když jsem řekla, že chci, aby to bylo „nezávazné“, tak prostě předpokládal, že chci chodit výhradně s ním, ale pomalu. V jakém světě? Řekněte mu někdo, že se očividně mýlí.
