Chtiví a nenasytní mrchožrouti, vrcholní oportunisté, jedineční dravci, skupiny žravých opeřenců s malými hlavami bez peří….supi nepatří mezi nejoblíbenější a už vůbec ne mezi nejhezčí druhy avifauny. Ve skutečnosti by bez nich byl bušveld podstatně méně zdravým místem. Bušveld v Sabi Sabi má to štěstí, že je domovem některých známějších druhů – a s pozorováním vzácnějších druhů supů, které obývají naši oblast.
V říši africké fauny jsou tito tvorové značně nepochopeni. V ekosystému hrají cennou roli tím, že se zbavují uhynulých zvířat a jejich zbytků, které by jinak hnily a šířily nemoci. A zatímco se potácejí kolem mršiny, rozvíjí se zajímavá hierarchická struktura potravy (toto potravní chování se velmi výstižně označuje jako Wake of Sup).
Její zdánlivě nekonečné kroužení ve vzduchu (stoupavé proudy jim umožňují zůstat dlouhou dobu vysoko na obloze) jim umožňuje spatřit čerstvé mrtvoly. Když se k tomu naskytne příležitost – buď když zvíře zemře stářím nebo nemocí, nebo na místě zabití, pokud je ještě k dispozici potrava – přesunou se supi dolů k zemi, aby hodovali.
Protokol lovu mršin se řídí mohutností jejich zobáků, přičemž sup laločnatý je na prvním místě. Jeho velký zobák protrhne a otevře i tu nejtvrdší kůži, což mu umožní pozřít části vnitřností uhynulého zvířete a vystavit vnitřek zvířete menším supům. Tito agresivní ptáci, kteří jsou největšími africkými supy a patří k nejvzácnějším, dominují scéně supího běsnění a ustoupí pouze v případě, že přiletí obávaní čápi marabu – obrovští ptáci, kterým se příhodně říká „hrobaři“.
Supi bělohřbetí dychtivě čekají na rozříznutí kůže zvířete a pak se pustí do požírání masa. Jako nejlehčí z afrických supů jsou pohybliví a mrštní, ale měkké tkáně mršiny hltají tak dlouho, dokud nesedí napůl ztuhlí a nečekají, až potravu stráví.
Na okraji tohoto mršinového bufetu stojí supi bělohlaví. Plaší ptáci, kteří se raději krmí o samotě, počkají, až na ně přijde řada a odejdou s kouskem masa. Jsou schopni sežrat jakoukoli část zvířete kromě kůže. Jsou považováni za „čistotné krmiče“, kteří dbají na to, aby na jejich peří nebyla krev, a proto raději vybírají vazy a kosti.
Poté, co všichni ostatní supi hodují, kriticky ohrožení supi bělohlaví, nejmenší a nejméně čilí ze všech druhů, pak opatrně vyhrabávají křehčí části. Jejich zobáky jim umožňují odstraňovat z kostí drobné kousky masa a požírat těžko přístupná místa v mršině.
Supi ve skutečnosti nikdy neloví vlastní potravu – živí se pouze mršinami. Při hledání příští potravy využívají své úžasné letové schopnosti a sledují se navzájem i na zemi. Díky svému neuvěřitelnému zraku – mají lineární dohled až 100 kilometrů (přibližně 62 mil) – mohou pozorovat chování ostatních supů na míle daleko a přiletět se podívat zblízka, jakmile se kroužení africkou oblohou změní v závod k zemi. Toto chování samozřejmě pomáhá našim týmům rangerů a stopařů v Sabi Sabi při určování možného místa pozorování dravé zvěře.
Jejich pověst krutých, nemilosrdných a hrozivých není vůbec přesná, protože jsou důležitým článkem našeho křehkého ekosystému. Vzhledem k tomu, že mnoho druhů supů se stává ohroženými – bez jejich přítomnosti je ohroženo zdraví bušveldu a jeho mnoha obyvatel.